Literární archiv Památníku národního písemnictví - Fričová Růžena

Vyhledávání:
I. Dějiny původce archiválie


Preferovaná forma jména: Fričová Růžena

Typ preferované formy jména: Švagrovská Růžena, Fričová Švagrovská Růžena
íce známá, úřední jméno.
Variantní/paralelní formy jména:

Datum narození: 1851-08-09.

Místo narození: Roudnice nad Labem (Česko)

Datum úmrtí: 1935-09-25.

Místo úmrtí: Praha (Česko)

Datace působení původce: - (v tomto případě se neuvádí, neboť jsou známa data narození a úmrtí).

Stručná charakteristika: mecenáška, manželka JUDr. Vojtěcha Friče

Životopis:
Růžena Švagrovská se narodila 9. srpna 1851 v Roudnici nad Labem jako páté dítě v druhém manželství Martina Švagrovského. Původně řeznický mistr, později obchodník se dřevem Martin Frič (1807-1866) měl z prvního manželství už dva syny a dceru. V druhém manželství, které uzavřel 1. března 1840 s Rosalií Linkovou (1819-1892) v Bechlíně, se narodilo sedm dětí, dospělosti se z nich dožilo pět.
Pravděpodobně již kolem roku 1864 svěřili rodiče Růženu slečnám Lvovským, které vedly německý penzionát na Malé Straně v Ostruhové ulici (dnes Nerudova). Kreslení ji zde učila Amálie Mánesová, kterou občas zastoupil Josef Mánes. Hned v následujícím roce začala studovat tříletou českou Vyšší dívčí školu a jak se dříve říkalo „na byt“ byla u Bedřicha Smetany a jeho pani. Růžena Švagrovská je zachycena i na obrazu Františka Dvořáka Bedřich Smetana mezi svými přáteli roku 1865. Bedřich Smetana mezi svými přáteli roku 1865. (Obraz Frant. Dvořáka. Školní nakladatelství, Praha 1924). Už v dalším školním roce bydlela u c. k. vrchního oficiála při úřadu celním v Praze, Františka Procházky, s jehož dcerou chodila do Vyšší dívčí školy. O rok později pro všechny tři sestry najala matka byt ve Spálené ulici. Zde se v souvislosti se slavnostmi kladení základního kamene k Národnímu divadlu sedmnáctiletá Růžena seznámila s Vojtěchem Fričem (1844-1918).
Po dokončení Vyšší dívčí školy se v létě roku 1870 vrátila domů do Roudnice. Na její názory měl největší vliv starší bratr Gustav (August, 1847-1931). Už v jednom z prvních dopisů, které jí napsal jako osmnáctiletý mládenec do Prahy, sděloval: „Víš, milená sestro, co jest to „vlast“, co jest to „sláva vlasti“? Zkoumej a přesvědč se o významu těchto slov, a pak teprve  pochopíš můj vznešený cíl! Přeji si Růženko, bys také Ty sobě tak vznešený cíl vytknula až v zralejší léta vstoupíš, pak seznáš kouzlo, které Tě neustále k práci pobádati bude, které Tě neustále k myšlenkám, k bádáním vybízeti bude, a to kouzlo sluje: „Láska k vlasti“! Láska k vlasti vykáže Ti pak dráhu, na které bys mohla zdatně a čestně přispívati ku vznešenému našemu cíli ku „Slávě vlasti“!“ Celá korespondence sourozenců je prodchnuta obdobným duchem a Růžena Švagrovská se snažila ve svém životě řídit ideály svého bratra.
Vojtěch Klemens Jan Frič, devátý potomek a nejmladší syn JUDr. Josefa Friče (1804-1876) a Johanny Reisové (1809-1849) se narodil 8. prosince 1844 v Praze. Vojtěch Frič splnil otcovo přání a po maturitě na staroměstském akademickém gymnáziu v roce 1864 začal studovat právnickou fakultu na c. k. Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde promoval v roce 1870. Po dokončení studia nastoupil Frič jako koncipient do otcovy advokátní kanceláře. V roce 1878 složil advokátní zkoušky a otevřel si kancelář vlastní. Roku 1875 se jednatřicetiletý JUDr. Vojtěch Frič oženil s čtyřiadvacetiletou Růženou Švagrovskou.
Po sňatku prožívala Růžena Fričová běžný život měšťanské manželky druhé poloviny 19. století. Z manželství se narodily čtyři děti: roku 1875 syn Martin, roku 1878 dcera Johana, Růžena narozená roku 1879 se dožila jen dvou let, jako poslední přišel na svět roku 1882 Vojtěch. První část manželství prožívala Růžena s dětmi mezi pražským bytem a vilou v Bechlíně. Vila byla zbudována v letech 1874-1875 místo původního přízemního stavení s doškovou střechou - selského statku babičky Švagrovských, Doroty Linkové(1792-1880) - architektem Janem Zeyerem, manželem jedné ze tří sester Švagrovských, bratrem básníka Julia Zeyera. Dnes nejznámějším hostem zde býval Jan Neruda. Trávil tu často i několik týdnů a čas věnoval nejen odpočinku, ale i práci, psal zde fejetony, vznikla tu celá básnická sbírka Písně kosmické (1878). Z vděčnosti věnoval Jan Neruda rukopis Růženě Fričové.
Na konci 19. století začala rodina trávit volný čas v Hodkovičkách a v Košířích. Po skončení Národopisné výstavy v Praze nechala rodina na pozemek v Košířích přenést „srub (farmu) z americké osady“. Již v roce 1911 začali rodiče A. V. Friče podle jeho plánů na místě usedlosti Božínka (původně čp. 148, dnes čp. 766) v dnešní Jinonické ulici v Košířích stavět vilu, která se stala centrem společenského života, botanickou zahradou i etnografickým muzeem A. V. Friče. Stavba domu byla pravděpodobně financovaná z věna Růženy Fričové. S konečnou podobou budovy ale prý A. V. Frič moc spokojený nebyl a se stavitelem se po léta soudil.
Po smrti manžela, Vojtěcha Friče, se Růžena vrací ke vzpomínkám na mládí. Třídí a pořádá rodinný archiv a začíná psát snad pro svou osobní potřebu, snad pro Antala Staška paměti zachycující její mládí. Ten, spíše přepracoval než upravil vzpomínky, které mu dala R. Fričová k dispozici. Nabídl je v roce 1930 pod názvem Světla a stíny Miloslavu Novotnému do revue Literární rozhledy. Ten do časopisu z pěti nabídnutých kapitol nepřijal jedině oddíl věnovaný Josefu Václavu Sládkovi a Lumíru. Tento příběh vydal jako soukromý tisk v nákladu třiceti kusů s předem učenými odběrateli, jejichž seznam atypicky uvedl v tiráži. Dva výtisky obdržela Růžena Fričová Švagrovská.
Růžena Fričová přežila svého muže o sedmnáct let, zemřela 25. září 1935.


Vztahy:
Dcera Rosalie Švagrovské roz. Linkové (1819-1892) a Martina Friče (1807-1866)
Manžel Vojtěch Frič (1844-1918)
Děti Růženy Fričové: Martin Frič (1878-?) se oženil  s Annou Ebertovou; měli dceru Růženu (provdanou za Otakara Hlaváče) a syna Martina Friče (1902-1968). Druhá dcera Johana se provdala za Oskara Velvarského (1870-1914) s nímž měla tři děti - Jaroslava, Johannu a Vojtěcha. Dcera Johana Růžena narozená roku 1879 se dožila jen dvou let. Poslední syn Vojtěcha Friče a Růženy Švagrovské byl Vojtěch Frič (1882-1944), cestovatel, jenž si dal pro rozlišení jméno Adalbert Vojtěch Frič.
Sourozenci, kteří se dožili dospělosti: Josef Švagrovský (1830-1897), Václav Švagrovský (1833-1874), Alžběta Švagrovská provd. Buriánová (1834-1879), August Švagrovský (1847-1931), Františka Švagrovská provd. Zeyerová (1849-1909), Maxmilián Švagrovský (1853-1922), Josefina Švagrovská provd. Vejdovská (1854-1929)

Autor záznamu: Yvetta Dörflová

Informační prameny:
Bumbová Šárka: Vyprávění o rodu Fričů. Astronomický ústav AV, Ondřejov 1999, s. 100-101.
Stašek, Antal: Světla a stíny. In: Literární rozhledy, roč. XV, 1930-1931, s. 2-5, 70-72.
Stašek, Antal: Z pamětí Růženy Fričové-Švagrovské. (Josef V. Sládek). Soukromý tisk, Praha 1931.
Zielecká Olga: Rodokmen Josefa Václava Friče 1829-1890 a Anny rodem Kavalírové 1825-1893. Otisk z Časopisu společnost přátel starožitností  
     československých v Praze, roč. 1937 a 1938. Praha 1938, s. 26-27.
Literární archiv Památníku národního písemnictví, fondy Fričová Růžena a Frič Vojtěch.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace