Literární archiv Památníku národního písemnictví - Beneš Třebízský Václav

Vyhledávání:
VÁCLAV BENEŠ-TŘEBÍZSKÝ
(1849-1884)

Narodil se 24. února 1849 v Třebízi u Slaného, zemřel 20. června 1884 v Mariánských Lázních a byl pohřben v Praze na Vyšehradě.
Václav Beneš Třebízský, vlastním jménem Václav Beneš, studoval na gymnáziu ve Slaném a na novoměstském gymnáziu v Praze. Po maturitě studoval teologii v Praze a byl 18. července 1875 vysvěcen na kněze. Působil nejprve krátce jako kaplan v Litni u Berouna, potom v Klecanech u Prahy. Po devítiletém působení v duchovní správě zemřel na tuberkulózu plic za pobytu v Mariánských Lázních.
Z domova si odnesl vroucí lásku k vlasti a českým dějinám. Za svých studií i za svého kaplanování se obíral horlivě četbou historických spisů, studiem kronik a archivních pramenů a čerpal z nich náměty ke svým povídkám a novelám. Byl i citlivým tlumočníkem místních historických tradic. K literární činnosti se dostal velmi brzy. Již jako student psal básně a povídky a v roce 1871 uveřejnil ve Světozoru svoji první povídku Mara Bočarovna. Za krátkou dobu čtrnácti let, která mu byla dopřána k rozvinutí jeho díla, napsal na 90 prací, převážně povídek a novel, s náměty většinou historickými, čerpanými téměř ze všech období českých dějin, určených nejširším lidovým vrstvám. Jsou psány srdcem plným lásky k minulosti, k zemi a jejímu lidu, beze snahy o historickou věrnost, ale s vřelou opravdovostí a s didaktickými záměry: chtěl především poučit a povzbudit své čtenáře. Souborné vydání Třebízského spisů, které začalo vycházet ještě za života autorova (vyšlo v 5 dílech v letech 1884 - 1889, po smrti Třebízského péčí Josefa Brauna) je uspořádáno do jednotlivých dílů podle dějových oblastí, do nichž spadají náměty povídek, od nejstarších dob až do roku 1848: 1. Pod doškovými střechami, 2. V červáncích kalicha, 3. V záři kalicha, 4. Pobělohorské elegie, 5. Z různých dob. V pozdějším vydání (z let 1892 – 1897) je připojen k sebraným spisům ještě další díl - román Královna Dagmar.
Neoddělitelnou součástí literární činnosti Třebízského jsou jeho kázání, která byla vydána tiskem v letech 1882 - 1884.
Pozůstalost Václava Beneše Třebízského byla po jeho smrti podle jeho přání předána jeho spolužáku, představenému pražského semináře Dr. Josefu Doubravovi. Ten pozůstalost prohlédl, vyloučil z ní soukromé a rodinné dopisy a ostatní písemnosti dal zpracovat dr. Karlu Mrázkovi a Emanuelu Janáčkovi. O dalších osudech pozůstalosti není zpráv. Je pravděpodobné, že si přátelé Třebízského jeho pozůstalost z větší části rozebrali. Do literárního archivu se rukopisy Třebízského dostávaly postupně od roku 1902 nákupem a dary. Nejcennější přírůstky pocházejí z rodiny Emanuela Janáčka. Původně byla uložena ve třech kartónech a zkatalogizována Janem Wagnerem (inventář LA č. 29). Po převzetí a zkatalogizování dalších přírůstků rozrostl se fond Třebízského pozůstalosti na 6 archivních kartónů, uložených pod přírůstkovými čísly 21/1900 – 67/84. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1976. Zahrnuje období 1820 – 1893.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace