Literární archiv Památníku národního písemnictví - Benešová Božena

Vyhledávání:
BOŽENA BENEŠOVÁ
(1873-1936)

Rozená Zapletalová, narodila se 30. listopadu 1873 v Novém Jičíně a zemřela 8. dubna 1936 v Praze. Působila jako redaktorka, básnířka a spisovatelka.
Mládí prožila v Napajedlech, kde její otec působil jako advokát. Prostředí maloměsta, v němž setrvala i po svém provdání, jí nedávalo příliš životního optimismu. Ačkoliv již od časného mládí se zabývala svými literárními zájmy (porozumění nacházela i ve vlastní rodině, její rodiče byli poměrně vzdělaní lidé) a velmi záhy se seznámila se soudobou literaturou českou, německou, překlady z ruštiny a francouzštiny, dlouho nic nepublikovala. Své literární pokusy pokládala spíše za soukromou zálibu. Seznámení s R. Svobodovou v Pústevnách na Radhošti roku 1902 ji pomohlo především prakticky: otevřelo jí časopisy Šaldovy (Novina, Česká kultura), a tím později i nakladatelské podniky. Svou literární dráhu začala sbírkou Verše věrné a proradné (1909). Jako prozaička debutovala až v 37 letech svou knihou povídek Nedobytná vítězství (1910).
Všechny povídkové soubory těží tematicky z citových a myšlenkových krizí mladých lidí. Jsou to: Tři povídky (1914), jež vyšly přepracovány a rozšířeny o dvě povídky pod názvem Chlapci (1927), Myšky (1916) a Kruté mládí (1917). Výlučnou etickou problematikou (sporem mezi svědomím uměleckým a obecně lidským) se zabývá v dvojdílném románu Člověk (1920). V tomto období zároveň Benešová pracuje samostatně jako redaktorka Lípy (1917 – 1920).
Přepracovala a k vydání připravila další dva povídkové soubory, které vznikaly ještě před válkou, Tiché dívky (1923) a Oblouzení (1923) – poslední svazek byl doplněn později dvěma povídkami a nazván Rouhači a oblouzení (1933). Složitý obraz různých společenských vrstev a skupin podala ve své trilogii 1914 – 1918 (Úder, 1926, Podzemní plameny, 1929, Tragická duha, 1933), věnované válečným osudům mnoha postav. V krátkém mezidobí mezi druhým a třetím svazkem trilogie vychází drobná knížka Není člověku dovoleno (1931). Řeší se zde opět konflikty společensko – etického charakteru, ale v kontextu změněných společenských podmínek.. Na tuto linii navazuje také Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (1936), příběh dětského přátelství a solidarity. P. Buzková, vydavatelka souborných prací B. Benešové, publikovala posmrtně výbor z celoživotního jejího básnického díla Verše (1938), jež většinou nebyly za jejího života otištěny (jen částečně časopisecky) a svazek tří dokončených dramatických prací Hořký přípitek, Jasnovidka a Zlatá ovce pod názvem Divadelní hry (1937).
       Pozůstalost B. Benešové, uložená v literárním archivu, není ucelená, i když obsahuje patrně její nejzávažnější část. P. Buzková si ji vypůjčila v rodině B. Benešové (patrně od Romana Beneše, jak tomu nasvědčuje korespondence) a uložila ji jako součást vlastní pozůstalosti v Náprstkově muzeu, odkud byla převzata do vlastnictví literárního archivu PNP. Obsahuje korespondenci přijatou (značně neúplnou) a vlastní rukopisy, z nichž P. Buzková nejvíce těžila jako editorka díla.
Pozůstalost je uložena v 11 archivních kartónech pod různými přírůstkovými čísly v rozmezí 140/62 – 83/93. Zahrnuje období 1884 – 1934.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace