Literární archiv Památníku národního písemnictví - Beránek Jan

Vyhledávání:
Jan Beránek
(1859-1931)

Narodil se 5. 6. 1859 v Jičíně, zemřel 14. 2. 1931.
V letech 1868 - 1877 studoval na gymnáziu v Jičíně, 1878 - 1881 práva v Praze. Pracoval v advokátní kanceláři (u dr. Fr. Duschenese v Praze) a 8. 2. 1883 byl přijat do kanceláře pražského magistrátu.V tomto úřadu setrval až do odchodu do důchodu 1. 11. 1923.
Třináct let obstarával v živnostenském referátě především koncepční agendu. Rok strávil v účtárně, sedm let pracoval jako inventárník v referátě taxy vojenské a ubytovacího komisařství, další tři roky působil v pokladně. Potom byl vedoucím kanceláře v referátech stavebním, školním (šest let) a vojenském (dva roky). Od 1. 7. 1914 byl ředitelem hlavní spisovny, kde prosadil racionalizační opatření. V květnu 1923 ze spisovny odešel a byl pověřen sestavením inventáře uměleckých předmětů, které se nacházely v majetku pražské obce.
Byl vždy hodnocen jako spolehlivý a svědomitý úředník. Práci obětoval mnoho času i sil, což se projevilo i na jeho zdravotním stavu - řadu let trpěl křečemi rukou, neurastenií, bolestmi kloubů, 16. 11. 1905 ho postihl nervový záchvat. V roce 1923 byl raněn mrtvicí.
Druhou oblastí jeho zájmu byl národopis. Přímo v terénu (v okolí Prahy, Jičína, Plzně, Domažlic, v Polabí, jižních Čechách, na Hané, Moravském Slovácku, Valašsku i na Slovensku) nasbíral na tři tisíce výšivek a krojových součástí. Aktivně se zúčastnil příprav Zemské jubilejní i Národopisné výstavy, sám uspořádal dvě výstavy výšivek v Praze (v nynějším Náprstkově muzeu v roce 1911, na Staroměstské radnici v roce 1919) a další i v cizině (v Paříži aj.). Obohatil sbírky Národního muzea, Muzea hl. města Prahy, jičínského muzea (24. 1. 1913 byl jmenován čestným členem Muzejního spolku v Jičíně) atd. Velkou část sbírky propůjčil pro školní a osvětové účely a byla uložena v městské dívčí škole v Praze.
Jan Beránek sbíral také pověsti, které otiskoval hlavně v jičínském Albu slovanských listů.
Vydal jedinou knihu - Balady a dojmy slovenské. Psal i divadelní hry (Poslední vavřín, Únos Heleny). Přispíval do Světozoru (od septimy), Osvěty, Květů, Máje, Zlaté Prahy aj. Užíval pseudonymu Jan B. Polom.
13. 8. 1902 se oženil s Andělou Měchurovou (nar. 7. 1. 1876), s níž měl dvě dcery. (Jedna byla ženou stavebního úředníka Josefa Holmana, druhá odešla s manželem do Jugoslávie). V roce 1934 se vdova provdala za Františka Petráše, ale po dvou letech se rozvedla. Žila ve vile v Luhačovicích.
Osobní spisy Jana Beránka se nacházejí v Archivu hl. města Prahy.
Fragment pozůstalosti Jana Beránka je uložen v literárním archivu Památníku národního písemnictví pod přírůstkovými čísly 26/01 a 12/24 ve třech archivních kartónech. Největší část tvoří korespondence přijatá. Většinou jde o jednotlivé dopisy (od V. Mrštíka, C. Purkyně, K. V. Raise, L. Stroupežnického, J. L. Turnovského, J. R. Vilímka aj.), menší soubory tvoří korespondence od L. Bráfové-Riegrové, A. Heyduka, J. Jakubce, L. Niederla, A. Škampy, J. A. Šrůtka, R. Tyršové, V. Vlčka.
Součástí tohoto fondu je fragment písemné pozůstalosti Josefa Jakubce (1858 - 1889), spisovatele a magistrátního úředníka v Praze, kterého Jan Beránek poznal už za studií na jičínském gymnáziu.
Fond zahrnuje období 1868 - 1924.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace