Literární archiv Památníku národního písemnictví - Bernard Alexander Josef

Vyhledávání:
Alexander Josef Bernard
(1859-1912)


Narodil se 22.ledna 1859 v Sobotce, zemřel 14. března 1912 v Táboře. Pocházel z měšťanské rodiny, jeho otec byl obchodníkem a v letech 1868-1871 starostou města. Ve svém rodišti vychodil obecnou školu, gymnaziální studia konal v Jičíně od roku 1870, maturoval zde 2. července 1878. Již během středoškolských studií se zúčastnil kulturního života v Sobotce, působil ve Sdružení studujících, hrál ochotnické divadlo, zasloužil se o postavení pomníku básníka Václava Šolce a přednesl řadu přednášek literárních i přírodovědných.
Od roku 1878 byl posluchačem přírodních věd na filozofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze. Jeho profesory byli mimo jiné Ladislav Čelakovský, Antonín Frič a Emanuel Bořický. Studia ukončil zkouškou učitelské způsobilosti pro výuku přírodopisu, matematiky a fyziky na středních školách 5. července 1884. Od 1. prosince 1884 nastoupil na vyšším reálném gymnáziu v Táboře jako suplent, v roce 1892 se stal řádným profesorem a působil zde až do smrti. U žáků, kolegů i spoluobčanů byl velmi oblíben, jak svědčí např. vzpomínky dr. Emanuela Chalupného. Byl členem městského zastupitelstva, místní školní rady, knihovní komise, konservátorem památkové péče, hlavním organizátorem průmyslové výstavy roku 1902 a Husovy výstavy roku 1906, přednášel. Největší jeho zásluhou však zůstává vybudování táborského muzea. Byl od roku 1889 jednatelem městského muzea a o deset let později se stal po prof. Augustu Sedláčkovi jeho ředitelem. V uspořádání a rozmnožování sbírek mu nejvíce byla nápomocna jeho manželka Terezie. Muzeum se stalo jedním z nejlepších v Čechách, od roku 1897 vydávalo tištěné Zprávy a Bernardovou zásluhou provádělo i významné archeologické výzkumy, zvláště na Kozím Hrádku. Za své zásluhy byl Alexander Bernard jmenován 5. ledna 1911 čestným měšťanem Tábora.
Publikační činnosti se prof. Bernard věnoval od studentských let. Své první články uveřejňoval v jičínském Krakonoši, později v časopisech Ženské listy, Věstník českých profesorů, Krok, Osvěta, Vesmír, Český jih. Přispíval i do Ottova slovníku naučného, do Hospodářského slovníku naučného a několik studií publikoval ve výročních zprávách táborského gymnázia. Samostatně vydal Obrázky z pravěku země České (Otto, 1897), Atlas minerálů (Kober, 1907) a řadu oblíbených přírodovědných učebnic a herbářů, z nichž mnohé dosáhly i několika vydání. Podílel se i na překladu Brehmova Života zvířat (sv. 2 a 3). Velmi cenné jsou jeho biografické studie věnované českým literátům (Josef Jakubec, František Věnceslav Jeřábek, Václav Šolc, František Vetešník) i přírodovědcům (Jan Svatopluk Presl) a filologům (Václav Křížek, Josef Riss).
Obsáhlé zhodnocení Bernardova života a díla přinesly četné nekrology v roce jeho úmrtí 1912 (zvláště výroční zpráva Městského muzea a Vyššího reálného gymnázia v Táboře), pěkný hodnotící článek je i ve Zpravodaji Šrámkovy Sobotky r. 1972.
Fragment písemné pozůstalosti Alexandra Bernarda byl uložen v Okresním muzeu v Sobotce, odkud byl delimitován do sbírek Městského archivu v Sobotce, a tak se stal součástí fondů Okresního archivu v Jičíně. V roce 1993 delimitoval Státní okresní archiv Jičín se sídlem v Jeřicích tento fond literárnímu archivu Památníku národního písemnictví. Tvoří ho několik dopisů a tisků a zajímavé rukopisy, zvláště obsáhlá biografie Jana Svatopluka Presla. Uložen je v jednom archivním kartónu pod přírůstkovým číslem 58/93. Zahrnuje období 1870 – 1992.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace