Literární archiv Památníku národního písemnictví - Biebl Konstantin

Vyhledávání:
KONSTANTIN BIEBL
(1898-1951)


Básník Konstantin Biebl se narodil 28. 2. 1898 v Slavětíně u Loun - v rodině venkovského lékaře. V roce 1909 začal v Lounech studovat reálku, v roce 1914 přešel do Prahy, kde maturoval na malostranské reálce v roce 1917. Vojenskou službu nastoupil jako jednoroční dobrovolník v roce 1916; koncem r. 1917 byl poslán na balkánskou frontu, v lednu 1918 byl raněn a zajat na Černé Hoře. Ze zajetí uprchl, léčil se v sarajevské nemocnici - odtud byl poslán do Loun na léčení tuberkulózy. V červenci 1918 byl definitivně z vojenské služby propuštěn. V letech 1921 - 1928 studoval na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1922 podnikl spolu s Jiřím Wolkrem cestu do Dalmácie, v r. 1926 - 1927 navštívil Cejlon, Sumatru a Jávu, v r. 1931 pak severní Afriku. Od roku 1931 navštěvoval několik semestrů na filozofické fakultě. Ve 30. letech žil především v Lounech, kde pracoval jako zubní technik v ordinaci své matky. Během 2. světové války žil střídavě v Praze a na venkově. Po válce pracoval na ministerstvu informací jako stálý člen Filmové rady. Po dlouhé nemoci zemřel tragicky v Praze 12. 11. 1951.
Konstantin Biebl patří k významným českým básníkům první poloviny 20. století. Celý jeho život i dílo jsou poznamenány především osobní zkušeností z 1. světové války, z blízkosti smrti, nemoci a lidského utrpení. Typem své poezie byl Biebl od samého začátku blízký poezii Jiřího Wolkera, s nímž ho spojovalo velké přátelství. Spojoval je i stejný světový názor, snaha vytvořit novou poezii proletářskou, vypovědět své okouzlení prostými věcmi a každodenní všedností. Biebl byl členem brněnské Literární skupiny, po Wolkerově smrti se sblížil s Devětsilem a svou básnickou tvorbou z druhé poloviny 20. let se stal jedním z předních poetistických básníků (Zlatými řetězy, Nový Ikaros, Nebe peklo ráj, S lodí, jež dováží čaj a kávu). V r. 1934 se stává členem pražské surrealistické skupiny (prózy z Jávy, sbírka Zrcadlo noci). Po válce se snaží najít cestu k nové, socialistické tvorbě, ke které inklinoval už na počátku své básnické dráhy. Po velmi úporném uměleckém zápase se stává jedním z mála neschematických umělců hlásících se svou tvorbou k metodě socialistického realismu.
Fragment literární pozůstalosti Konstantina Biebla je uložen ve třech kartónech v literárním archivu Památníku národního písemnictví. (Inventář prvé částí zpracoval Jan Wagner a byl vydán v r. 1963). Pozůstalost ukazuje především Bieblův básnický profil z posledních let jeho života. Obsahuje velmi kusou osobní korespondenci, několik fragmentů próz, filmovou povídku Černá věž (psanou za okupace), několik desítek výstřižků, týkajících se básníkovy tvorby či jeho zájmů o problémy socialistického realismu v literatuře a ve filmu. Podstatnou část pozůstalosti tvoří strojopisné náčrty básní, které byly pojaty do souborného vydání Díla (I. - V.). Na všech strojopisných náčrtech básní je vidět Bieblův úporný zápas o přesný výraz, snaha dobrat se podstaty nové a nově viděné skutečnosti, snaha nepsat neproblémově a schematicky. Pozůstalost obsahuje i fragment několika Bieblových předválečných sbírek, básníkem připravovaných pro poválečné souborné vydání: Biebl sám však stihl definitivně sestavit jen 1. svazek, ostatní čtyři svazky jsou již prací editorů. Přes značnou kusost má fragment literární pozůstalosti K. Biebla značnou dokumentární cenu a přispívá k dokreslení jeho básnického i lidského profilu. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1978, zahrnuje časové rozmezí let 1921 – 1951. Fond je uložen pod více přírůstkovými čísly v rozmezí 91/36 - 119/97.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace