Literární archiv Památníku národního písemnictví - Matina Vincenc Jan 1. část

Vyhledávání:
Vincenc Jan Matina
(1882-1967)
1. část

Narodil se 26. prosince 1882 v Polné na Českomoravské vysočině, zemřel 17. února 1967 v Praze.
Básníkův otec byl berním úředníkem, matka mu umřela v roce 1884. V roce 1891 se rodina přestěhovala do Třeboně, kde V. J. Matina začal chodit do gymnázia. Středoškolská studia dokončil roku 1900 v Chrudimi. Obě místa jeho gymnaziálních studií se odrazila v   počátcích jeho literární tvorby. V Chrudimi se seznámil s Albertem Pražákem, Gustavem Pallasem, Bohumilem Markalousem a dalšími, kteří ho přizvali do literárního spolku Mladá renaissance.
V roce 1900 začal studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Promován byl 15.   února 1908, pak nastoupil vojenskou službu ve Vídni. Na vlastní žádost byl po roce přeložen do Terezína, kde se stal šéfem zubního ambulatoria a později vedoucím venerologického oddělení posádkové nemocnice. Roku 1911 opustil vojenskou službu a oženil se s Marií Jiráskovou, sestrou prof. MUDr. Arnolda Jiráska. Další jeho stomatologická studia ve Vídni a v Berlíně přerušila válka. Stal se šéflékařem a učitelem pražské kadetní školy. Podílel se také na založení vojenské mafie, která se aktivně účastnila státního převratu roku 1918. Po skončení války založil zubní ambulatorium státních drah.
Jako zubní lékař působil v Praze a v roce 1923 se stala jeho pacientkou i Ema Destinnová. Vytvořilo se mezi nimi přátelské pouto, zvláště v posledních letech života velké umělkyně.
Již před první světovou válkou se V. J. Matinovi zalíbil Český ráj. Roku 1927 si zde zakoupil chalupu ve Vranově na Malé Skále. Zamiloval si tento kraj a všemožně usiloval o jeho zvelebení. Svědčí o tom i jeho příspěvky do mnoha okolních krajinských časopisů (Týden horských okresů, Rodný kraj, Český ráj, Pojizerské listy, Beseda), především do jejich okének kulturních a literárních.
Zájem o historii vlastního rodu ho přivedl do řad zakladatelů Jednoty pobělohorských exulantů-poutníků. Roku 1931 se stal jejím předsedou a redaktorem jejího Sborníku. Spolek se později nazýval Jednota starých českých rodů.
V březnu roku 1936 vyšla v Národní politice výzva k založení Společnosti pro   povznesení Českého ráje, ke konci července téhož roku byla Společnost založena a o rok později přijala jméno historika Josefa Pekaře. V. J. Matina byl po celou dobu existence Společnosti jejím předsedou.
Svou první básnickou sbírku Nálady a obrázky vydal V. J. Matina roku 1930, pak následovala dlouhá řada veršů převážně lyrických, příležitostných a satirických, které vyšly v   desítkách sbírek. Některé z nich byly ilustrovány našimi významnými umělci (Jaroslav Skrbek, Jakub Obrovský), několik básní bylo zhudebněno. Po válce se stal členem spisovatelského spolku Máj a Společnosti Jaroslava Vrchlického.
Kromě básnické tvorby psal i cenné literárněhistorické a vzpomínkové články a studie, zvláště o autorech Českého ráje, jako byli Josef Drahoňovský, Karel Vik, Jaroslav Skrbek, ale i   o osobnostech typu Emy Destinnové nebo Alberta Pražáka.
Jeho zálibou byla i přírodověda, byl členem Entomologické společnosti a autorem několika cenných studií z tohoto oboru. Literární pozůstalost Vincence Jana Matiny je zachována poměrně dobře. Bohatá je zvláště korespondence s přáteli spisovateli (Alexander Berndorf, Václav Müller, Josef Machač, Jaroslav Podobský, Vojtěch Renč, Maryša Radoňová-Šárecká, Rudolf František Šimek), historiky (Jindřich Čadík, Antonín Markus, Josef Vítězslav Šimák), výtvarníky (Josef Drahoňovský, Jakub Obrovský, Jaroslav Skrbek), hudebníky (Ema Destinnová, Josef Machoň) i s dalšími kulturními pracovníky (Karel Bedřich Krieshofer, Augustin Seifert, Václav Vajs). Rovněž rukopisy a tisky jsou zachovány v   relativní úplnosti, včetně četných výstřižků dokumentujících šíři Matinových kulturních a společenských zájmů. Chybí však většina dokladů.
Součástí pozůstalosti je i část spolkového a redakčního archivu Jednoty starých českých rodů a jejího Sborníku.
Převážnou část literární pozůstalosti Vincence Jana Matiny získal literární archiv Památníku národního písemnictví po básníkově smrti v roce 1967; část rukopisů získal již v   předchozích letech literární archiv Národního muzea.
Tento soupis zachycuje stav fondu k   roku 1985 (11 kartónů). Fond je uložen pod   přírůstkovými čísly v   rozmezí 5/33 – 67/94 a zahrnuje období 1918 – 1964.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace