Literární archiv Památníku národního písemnictví - Matula Antonín

Vyhledávání:
Antonín Matula
(1885-1953)

Narodil se 9. dubna 1885 v Drnholci nad Lubinou, zemřel v lednu 1953 v Praze.
Byl silně vázán na svůj rodný kraj - Slezsko a Moravu a tato vázanost v něm přerostla v celoživotní vášnivé hlásání selství a návratu k zemi jako jediné smysluplné alternativy moderního světa.
Původně studoval teologickou fakultu v Olomouci, tu však nedokončil a vystudoval fakultu filozofickou. Od roku 1910 působil jako středoškolský profesor (Zábřeh na Moravě, Jičín), od 1. července 1919 v lidovýchovném oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. Roku 1923 se stal vrchním odborových radou a přednostou Svobodného učení selského. Ve funkcích ministerských setrval i v době protektorátní.
Byl aktivním členem agrární strany a jeho odborné práce dávaly ideovou podstatu její venkovské politice (České otázky a agrarismus - 1911, Výchova venkova k lidovládě - 1919). Redigoval též Občanskou knihovnu a byl členem Kola moravských spisovatelů. Působil v redakci Brázdy a České osvěty.
Byl jedním z hlavních teoretiků českého literárního ruralismu (Vesnické drama - 1916, Kořeny v moravské půdě - 1918, Filosofie venkova - 1925, Osvobození života - 1931, Hlasy země v evropských literaturách - 1933, Kruh věčnosti - 1943 ) a své názory uplatňoval též prakticky - v románech. Realisticky střízlivé pozorování v nich dává do konfrontace se sociálními a mravními problémy života vesnice. Jeho životním tématem byl návrat k rodnému kraji a půdě (V začarovaném kruhu - 1917, Ohnivý vítr - 1920, Tělo, svět ďábla - 1930, Stráž - 1935).
Fragment jeho pozůstalosti, jenž je uložen v literárním archivu Památníku národního písemnictví ve dvou kartónech pod přírůstkovými čísly 29/58, 45/60 a 95/62, zahrnuje hlavně přijatou korespondenci z období působení na ministerstvu. Dopisy pocházejí hlavně z okruhu spisovatelů - ruralistů (Josef Knap, František Křelina), redakčních a ministerských kolegů (Bohumil Zahradník-Brodský) a jiných názorově blízkých tvůrců (Metoděj Jahn, Jiří Mahen). Pozoruhodné jsou dopisy od Aloise Mrštíka, v nichž lze nalézt i informace o jeho bratru Vilémovi.
Nezanedbatelný je též oddíl korespondence rodinné, hlavně manželčiny. Milada Dvořáková-Matulová byla též prozaičkou zajímající se o venkov. Na rozdíl od svého chotě se však zaměřovala programově na ženské osudy (vydala též teoretickou stať Žena venkovská v literatuře a životě, 1929).
V pozůstalosti Antonína Matuly bohužel chybí jak osobní doklady, tak rukopisy. Přesto dostatečně dokumentuje jeden z proudů v české meziválečné literatuře. Pozůstalost zahrnuje období 1900 - 1956.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace