Literární archiv Památníku národního písemnictví - Bonhardová Nina 1. část

Vyhledávání:
Bonhardová Nina
(1907-1981)
1. část


Nina Bonhardová, rozená Urbánková se narodila 6. 3. 1907 v hornickém městečku Žolyni, tehdy na hranici Rakousko-Uherska a Ruska. Zemřela 30. 6. 1981 v Praze.
       V Žolyni prožila dětství a první školní léta. V roce 1919 se rodina přestěhovala do  Opavy. Zde Nina dokončila základní školu a vystudovala obchodní akademii. V roce 1926 se provdala za Josefa Bonharda, středoškolského profesora. Po zabrání Sudet se odstěhovali do Písku.
Láska k jižním Čechám a studium v třeboňském archivu daly základ její pozdější rožmberské trilogii. Již ve třicátých letech začala uveřejňovat články a povídky v pražských novinách. V roce 1940 jí vyšla první knížka Písecké vánoce. Celý náklad byl zabaven okupačními úřady.
V roce 1943 se přestěhovala do Prahy, kde pracovala ve filmovém archivu. V letech 1945 - 1948 působila ve funkci redakční tajemnice a pak redaktorky Světa v obrazech. Zároveň byla zakladatelkou a později šéfredaktorkou časopisu Vlasta. V roce 1948 se stala šéfredaktorkou tiskového odboru ÚNV hlavního města Prahy a vedla týdeník Praha. V letech 1953 - 1962 pracovala ve Státním nakladatelství technické literatury. Později se věnovala už jen literární činnosti.
Stěžejním dílem Niny Bonhardové je jihočeská trilogie. V roce 1949 vychází Tanec rabů, obraz poměrů v druhé polovině 16. století. Druhý díl Selský mor (1957) líčí selské bouře a lidové hrdiny té doby. Ve třetím dílu Polyxena (1959) na pozadí pokračujících konfliktů sociálních za vlády Rudolfa II. vystupuje Petr Vok a Polyxena Rožmberská v  počátcích  hlubšího rozchodu mezi protestanty a katolíky. V následujícím románu Hodina závrati z roku 1975 se autorka snaží v souhlasu s historickou realitou uplatnit Petra Voka jako významnou osobnost, politika evropského formátu a protestantské opozice proti obvyklému negativnímu popisu jeho osoby. Další román Královský úděl z roku 1971 má též jihočeský námět v osobě Záviše z Falkenštejna.
Vztah k rodnému Polsku vyjádřila Románem o Doubravce České a Měškovi Polském (1980), který se zabývá přijetím křesťanství v 10. století. Též dětský román Františka a čtyřlístek (1974) je vzpomínkou na Žolyni. Dětem napsala ještě Pohádky třeboňského kapra vydané roku 1982. Poslední prací je novela Třeboňské elegie.
       Literární pozůstalost Niny Bonhardové obsahuje hlavně korespondenci s přáteli a známými. Obsáhlejší je s Václavem Hadačem, archivářem Státního archivu v Třeboni, a se  spisovatelem Emiliánem Glocarem. Zachovány jsou rukopisy všech hlavních románů a zlomek publicistiky.
Pozůstalost Niny Bonhardové získal literární archiv PNP od jejího syna Romana Bonharda v roce 1984. Fond je uložen v šesti kartónech pod přírůstkovým číslem 21/84. Zahrnuje období 1941 - 1983.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace