Literární archiv Památníku národního písemnictví - Borek Vlastimil

Vyhledávání:
Vlastimil Borek
(1886-1952)


Narodil se 23. 12. 1886 v Praze. Zemřel 21. 12. 1952 tamtéž. Novinář, překladatel. Již v mládí, za svých studentských let se přiblížil a pak se stal členem anarchokomunistické skupiny vedené S. K. Neumannem a dr. Bohuslavem Vrbenským. Brzy se věnoval žurnalistické práci a jako anarcho-komunista byl činný v časopisech toho hnutí, především v Zádruze, Hornických listech, Proletáři aj. Za Rakousko-Uherska se zúčastnil v protirakouské kampani, byl persekvován a žalářován. Po první světové válce vstoupil zároveň se skupinou dr. Vrbenského do strany národních socialistů. V roce 1919 redigoval přílohu Českého slova Maják, která byla později redakcí Českého slova zastavena jako příliš socialistická. Roku 1923 propukla ve straně národně socialistické krize, vyvolaná střetnutím pravice s levicí. Když pravice ve straně vyhrála, vyloučila anarcho-komunistickou skupinu Vrbenského, která pak roku 1925 vstoupila do KSČ. Vlastimil Borek se stal redaktorem Rudého práva a linii listu i strany již neopustil. Později spolupracoval s Juliem Fučíkem v Haló novinách a to až do roku 1937 kdy se stal tajemníkem Společnosti pro kulturní a hospodářské styky s SSSR a redaktorem časopisu Praha - Moskva, který vedl až do okupace. Na podzim roku 1938, v době politického napětí a mnichovské zrady, sestavil a vydal knihu dokumentů československo-sovětského přátelství s tendencí ujasnit českému lidu orientaci v nastávajících těžkých letech.
Kromě žurnalistické práce byl Borek činný jako překladatel sovětské literatury (Gorkého Matky, Šolochovova Tichého Donu, děl Paustovského, Katajeva aj.).
Dobu okupace strávil Borek v SSSR jako pracovník čsl. velvyslanectví v Moskvě a spolupracovník Československých listů vedených Klementem Gottwaldem. Po osvobození republiky se stal druhým náměstkem ministra zahraničních věcí.
Vlastimil Borek byl marxistickým politicko-kulturním žurnalistou velkého formátu. Proto měl také hojné styky nejen s levicovými žurnalisty, ale též s pokrokovými básníky, spisovateli, umělci všeho druhu. Mimo očekávání je však jeho literární pozůstalost celkem skromná. Nedostatek dokumentů je možno vysvětlit jednak jeho častými persekucemi ještě z doby rakousko-uherské vlády a pak jeho rychlým odchodem do SSSR, kdy musel za sebou ničit veškeré stopy. Korespondence přijatá není téměř, až na dopis Ehrenburgův, žádná. Zato nalézáme v pozůstalosti několik zajímavých rukopisů jeho přátel, básně Antonína Sovy, Fráni Šrámka apod. Pozůstalost obsahuje též dokumenty (včetně novinových výstřižků) týkající se krize v národně socialistické straně roku 1923, vystoupení anarcho-komunistické skupiny Vrbenského proti pravici a její vyloučení ze strany, Vrbenského návrh stanov strany českých anarchistů z r. 1914 apod. Důležitou částí pozůstalosti jsou letáky a různé konfiskované tisky a časopisy, dnes již neznámé, s rukopisnými vysvětlivkami Vlastimila Borka, které nám osvětlují počátky anarchistického hnutí v našich zemích.
Pozůstalost byla získána koupí a je uložena ve 2 archivních kartónech pod přírůstkovými čísly 93/71 a 114/72. Zahrnuje období 1892 – 1953.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace