Literární archiv Památníku národního písemnictví - Mrštík Alois a Mrštík Vilém

Vyhledávání:
VILÉM MRŠTÍK
(1863-1912)

Narodil se jako mladší bratr Aloise Mrštíka roku 1863 v Jimramově na Moravě, chlapectví a jinošství prožil v Ostrovačicích a v Brně, kde studoval na gymnáziu. V letech 1884 - 1890 žil v Praze jako příležitostný žurnalista a kritik. Psal do Ruchu, České Thalie, Hlasu národa, Kučerovy vídeňské České revue aj. Již tehdy uváděl k nám a propagoval ruský realismus a naturalistickou metodu Zolovu. Po vzoru Zolově je také Vilém Mrštík ve svých pozdějších románech a dramatech naturalistou, avšak se silnými záběry impresionistickými, hlavně v krajinomalbě. Naturalistické je také jeho první drama Paní Urbanová (1889) uveřejněné v Kučerově České revue. Roku 1890 přestěhoval se k bratru Aloisovi do slovácké dědiny Diváky u Hustopečí na Moravě a stal se soustředitelem moravských literátů a hlasatelem slováckého svérázu. Od roku 1890 působí jako kritik a novelista v  Pelclových Rozhledech, v Literárních listech, Lumíru, Slově a konečně v  Moravskoslezské revue. Některé své kritické úvahy vydal ve dvousvazkovém díle Moje sny. Od počátku let devadesátých do roku 1912 uveřejňuje Mrštík své delší práce románové a dramatické: Pohádku máje (1892), knižně přepracovanou (1897), Santu Lucii (1893), drama Maryšu (spolu s bratrem Aloisem, 1894), Anežku a několik sbírek drobných próz. Nedokončen zůstal román Zumři. Koncem minulého a počátkem našeho století zahájil Mrštík, spolu s jinými, tažení pro zachování starobylého rázu Prahy, které vedlo k    vytvoření Klubu za starou Prahu (1900) a později k opatřením na ochranu historických památek pražských. Vilém Mrštík zemřel sebevraždou roku 1912 v    Divákách.

ALOIS MRŠTÍK
(1861-1925)

Narodil se roku 1861 v Jimramově. Byl učitelem na různých místech Slovácka a naposled ředitelem školy v  Divákách u Hustopeče, kde žil až do své smrti. Vynikl jako spolupracovník svého mladšího bratra Viléma, s nímž napsal knihu drobných próz Bavlnkovy ženy a jiné povídky (1897) a vesnické drama Maryša. Sám vydal knihu povídek Dobré duše (1893). Nejlepší jeho práce je románový národopisný cyklus, na němž též místy spolupracoval Vilém, devítisvazkový Rok na vsi (1903 – 1904). Alois Mrštík zemřel roku 1925 v    Brně.


Do pozůstalosti bratří Mrštíků jsou včleněny korespondence a osobní doklady dalších dvou bratří, Norberta Mrštíka (zemřel 1905), lékaře a překladatele, a Františka Mrštíka (zemřel 1909), farmaceuta, dále dopisy a doklady Aloise Mrštíka staršího (otce) a jeho manželky, ženy spisovatel Aloise Mrštíka Marie a jejich syna Karla Mrštíka (zemřel 1944), Boženy Mrštíkové, manželky Viléma, Augusty Šebestové (1852 – 1934), tety Mrštíků a národopisné spisovatelky, a jiných méně významných příbuzných rodiny.
Korespondenci Mrštíků původně uspořádal Ladisalv Kuncíř. Kuncíř se chystal napsat obsáhlou monografii o Mrštících, a proto seskupil korespondenci i jiné doklady podle hesel věcných (např.: materiál k problematice vzniku a osudu jednotlivých děl nebo událostí). Takto seskupený materiál byl uložen vždy do velkých obálek s podrobným opisem i stručným obsahem listů a s cennými odkazy. Nynější zpracování zachovalo všechny tyto obálky jako důležité pomůcky orientační i studijní a uložilo je podle systému Kuncířova do posledních krabic. Podle věcných hesel jsou seřazeny též novinové výstřižky. Kromě toho byly zachovány i menší Kuncířovy obálky, v    nichž byly Kuncířem uloženy dopisy jednotlivých pisatelů. Také na těchto obálkách jsou stručné obsahy dopisů a cenné věcné odkazy. V pozůstalosti jsou též strojopisy některých dopisů, které pořídil Kuncíř, i opisy odpovědí k    nim z    jiných pozůstalostí, příp. ze soukromých pramenů, což vytváří přehledné celky. Jsou uloženy ve třech kartónech. Toto dvojí hledisko, naše abecední pracování celé pozůstalosti i částečné podržení systému Kuncířova, dodává pozůstalosti větší přehlednosti a umožňuje snadnou orientaci pohledem ze dvou perspektiv.
Korespondence přijatá bratří Mrštíků je velmi obsáhlá a téměř úplná, až na malé výjimky, kde např. šlo o úmyslné potlačení části nebo celé korespondence z  důvodů osobních. Tak chybí i korespondence Zdenky Braunerové, která byla zasnoubena s  Vilémem Mrštíkem a podílela se na textovém i ilustračním zpracování Pohádky Máje (její dopisy Aloisovi mladšímu i staršímu jsou zachovány). Zato se dochovaly všechny listy Viléma Mrštíka Zdence Braunerové, které jsou uloženy v    její pozůstalosti. U korespondence přijaté nebylo možno rozlišit, zda je adresována Vilémovi, či Aloisovi, jednak proto, že mnoho dopisů bylo posíláno oběma bratřím, jednak proto, že téměř všechny obálky pisatelů chybí (rozlišení je možné jen u korespondenčních lístků a pohlednic). Z    tohoto důvodu bylo nutno korespondenci přijatou obou bratří zpracovat společně jako korespondenci bratří Mrštíků.
Korespondence odeslaná je přirozeně daleko chudší než přijatá. Většina dopisů Mrštíků jiným adresátům je u pozůstalostí těchto adresátů, nebo se dosud nachází v  majetku soukromém. Nejsou zde např. listy Viléma Mrštíka F: X. Šaldovi, ač se dochovalo v    korespondenci přijaté několik velmi zajímavých dopisů Šaldových Vilémovi. Dopisy Viléma Šaldovi nejsou ani v    pozůstalosti Šaldově. V  pozůstalosti Mrštíků dochoval se jen jeden koncept dopisu Viléma Šaldovi, velmi zajímavý a obšírný, o Šimáčkových škrtech v  Pohádce máje, s  rekonstrukcí těch částí textu, které byly Šimáčkem vyškrtnuty ve    vydání z    roku 1892 (Světozor). U korespondence odeslané bylo možno rozlišit, zda dopis psal Vilém nebo Alois, a proto byla rozdělena podle pisatelů. Ve většině případů však nebylo možno určit, zda jde o koncept dopisu či originál. U některých dopisů, které jsou zřejmě koncepty, je několik variant.
Obsáhlá je též rukopisná pozůstalost obou bratří, Aloisova je však lépe zachována, přehlednější a větší. Jsou zde rukopisy, přípravy a náčrtky téměř všech hlavních děl Mrštíků, kromě Santy Lucie a Maryši, které nemůžeme z nesouvislých útržků a poznámek rekonstruovat.V této části pozůstalosti je totiž značný zmatek způsobený samými autory. Alois psal svá díla na rubu děl Vilémových a naopak, snad z důvodů šetření papírem. Pro přehlednost bylo proto často nutno obětovat při zařazení nejasné fragmenty,nejčastěji Vilémovy jasným celkům Aloisovým a vyznačit pouze v  popise, že na rubu jsou útržky díla Vilém Mrštíka. Tak se stalo, že např. na rubu Roku na vsi je podstatná část rukopisu Santy Lucie. Obrátit postup a učinit ze Santy Lucie celek s vyznačením, že na rubu je Rok na vsi, nebylo možné, poněvadž rukopis Vilémův je fragmentární, Vilém nikde neoznačuje stránky, nehledě už k nečitelnosti jeho písma. V pozůstalosti jsou též dvě ucelené verze Pohádky máje, avšak další fragmenty románu, a tedy další verze, jsou na rubu jiných rukopisů Aloisových. Nejde však jen o podvojnost rukopisnou. Také na rubu listů Aloisových i na úředních přípisech se nalezne často rukopis Vilémův. Pokud jde o drama Maryša, jsou sice v    pozůstalosti fragmenty a varianty, netvoří však celek. Nejucelenější rukopis dramatu Maryša a pravděpodobně poslední její verze v   cizím přepise, ale s    velkými opravami a vsuvkami Aloisovými, je uložen v  Oblastním muzeu v  Roztokách jako část pozůstalosti Zdenky Braunerové.
Pozůstalosti Mrštíků přinášejí velmi cenný materiál, zčásti dosud neznámý, především Vilémův, v    obsáhlé korespondenci s    přáteli Mrštíků, jako byl Štolc, Hladík či Kvapil aj. V    korespondenci jsou zachyceny též literární boje Vilémovy a jeho neúspěchy, zejména posledního Vilémova dramatu Anežka, které byly nepřímým důvodem jeho sebevraždy roku 1912.
Pozůstalosti Mrštíků jsou uloženy v 34 kartónech pod přírůstkovými čísly v    rozmezí 102/29 – 72/97. Obsahují kromě korespondence a rukopisů různé dokumenty, novinové výstřižky, fotografie, Kuncířovy obálky, opisy korespondence a varia. Zahrnují období 1845 - 1976.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace