Literární archiv Památníku národního písemnictví - Mukařovský Jan

Vyhledávání:
JAN MUKAŘOVSKÝ
(1891 – 1975)

Jan Mukařovský, literární vědec a estetik, byl jednou z předních osobností strukturalistické školy, členem Pražského lingvistického kroužku, profesorem Univerzity Karlovy v Praze, akademikem ČSAV (1952), činitelem světového mírového hnutí po 2. světové válce i nositelem Řádu republiky (1955, 1961). Jako nejpodstatnější jeho práce jmenujme zde alespoň soubory studií Kapitoly z české poetiky a Studie z estetiky.
Životní dráhu Jana Mukařovského můžeme dobře sledovat podle zachovaných dokladů, které zaplnily tři archivní kartony. Narodil se 11. listopadu 1891 v Písku, kde byl jeho otec profesorem těsnopisu a matematiky na reálce a gymnáziu. Po studiích na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která ukončil v roce 1915, nastoupil místo v Plzni. Zde působil nejprve jako suplující a pak prozatímní profesor na městském dívčím lyceu a reformním reálném gymnáziu. Místo definitivního profesora na těchto ústavech získal v roce 1920. Od školního roku 1925 - 1926 byl na vlastní žádost přeložen do Prahy, kde vyučoval na II. českém státním reálném gymnáziu v Praze II. Aby se mohl věnovat vědecké činnosti, snížilo mu ministerstvo školství a národní osvěty od následujícího školního roku jeho učební úvazek na minimum. Toto opatření zůstalo v platnosti i další léta, i když v roce 1928 přešel Jan Mukařovský na státní reálku v Praze XVI. a zároveň zahájil svou působnost na FF UK jako soukromý docent estetiky. V roce 1930 mu pak ministerstvo školství a národní osvěty povolilo k “činnosti vědecko-literární úplnou dovolenou”. Tato úplná vědecká dovolená, placená Zemským úřadem v Praze, trvala až do roku 1934. V těchto letech přednášel Mukařovský na pražské filozofické fakultě poetiku, později i stylistiku a metriku, a na Univerzitě Komenského v Bratislavě literární estetiku a později i novější českou literaturu. V Bratislavě nejen přednášel, ale vedl zde i semináře. Honoráře za práci na vysoké škole byly vzhledem k trvalému platu středoškolského profesora ovšem nižší. Teprve v roce 1934, kdy se Jan Mukařovský stal mimořádným profesorem estetiky se zřetelem k literatuře na filozofické fakultě univerzity Komenského v Bratislavě, začal jít jeho příjem “na vrub vysokých škol”. V roce 1937 se stal rovněž mimořádným profesorem estetiky v Praze. Avšak v době okupace, vzhledem k uzavření vysokých škol, nastupuje dnem 31. července 1940 “dovolenou s čekatelným” (při pobírání plného platu). Tyto podrobnosti můžeme sledovat podle zachovaných dokladů a jsou zajímavé nejen jako Mukařovského biografické údaje, ale i jako aktuální i obecnou ilustraci péče státu o vědu a vzdělání v době první republiky a konec konců i za okupace.
V oddíle dokladů najdeme kromě rozsáhlé složky o zaměstnáních i doklady o Mukařovského spolupráci na změně osnov pro střední školy v letech 1927 - 1933 a doklad o účasti na jazykové revizi ústavy z roku 1948. I z této péče o jazykovou správnost československé legislativy by si dnešní zákonodárci mohli vzít příklad. Dokumenty o práci v letech po roce 1948 ukazují spíše na činnost politicko-kulturně-organizační. Jde o účast v různých komisích, zachovaly se legitimace, vyznamenání i státní ceny (medaile a stužky k nim, stejně jako různé plakety, zvláště z působení v mírovém hnutí, jsou uloženy v kartonu s varii). Mezi doklady jsou samozřejmě i doklady osobní a rodinné.
Korespondence je uložena v osmi archivních kartónech. Jde však spíše o korespondenci náhodně dochovanou, než o systematicky uschovávané soubory. Zvláště z let dvacátých a čtyřicátých se zachovalo velmi málo. Z větších souborů je to například korespondence s Miroslavem Hýskem (11 dopisů z let 1931 - 1945) či s F. X. Šaldou (13 dopisů z let 1929 - 1936). Objevíme tu i několik větších souborů dokumentujících spolupráci s vrstevníky, jako 20 dopisů Františka Černého z let 1951 - 1974, 11 dopisů Františka Götze z let 1948 - 1966, 12 dopisů Bohuslava Havránka z let 1951 - 1974, 20 dopisů Jana Průška z let 1951 - 1971 či 11 dopisů Jana Vodičky z let 1947 - 1971. Z mladších literárních vědců, jež by bylo možno snad nazvat generací jeho žáků, je tu Jaroslav Kolár (9 dopisů z let 1961 - 1974), Zdeněk Pešat (16 dopisů z let 1956 - 1974), Miloš Pohorský (10 dopisů z let 1962 - 1974) a Rudolf Havel (22 dopisy z let 1961 - 1975). Avšak velké procento těchto dopisů obsahuje spíše jen přátelské pozdravy a blahopřání k životním výročím, než pracovní či odborné a vědecké záležitosti.
K zvláštnostem mezi korespondencí patří 6 dopisů z let 1940 - 1956 od F. X. Kubíka, který byl spolužákem Šrámkovým, učitelem Vančury, Nového i Mukařovského a přítelem vnučky skladatele naší národní hymny Berty Škroupové.
Ostatní jednotlivé dopisy dokládají šíři Mukařovského styků. Najdeme tu spisovatele, výtvarníky, filology, filozofy, literární teoretiky i historiky. Objevíme zde zajímavé osobnosti, které souvisejí s Mukařovského činností v hnutí obránců míru, jako byli Manolis Glezos, Ilja Erenburg, André Mazon a další. Některé jednotlivé dopisy svědčí o zájmu o Mukařovského strukturalismus na konci šedesátých let v zahraničí. Korespondence obsahuje i několik rozsáhlých konvolutů oficiálních gratulací k různým životním výročím či k udělení státních cen a vyznamenání. Podle korespondence korporací můžeme doložit jeho účast na různých kongresech, ať už odborných (lingvistické, slavistické), či politických hnutí (hnutí obránců míru). Zajímavá je tu i korespondence agentury Dilia, která se týká vydávání Mukařovského prací v zahraničí a obsahuje i korespondenci se zahraničními nakladateli.
V odeslané korespondenci jsou nejobsáhlejší složkou dopisy matce Magdaléně Mukařovské a manželce Zdence, rozené Messányové, s níž se Mukařovský oženil v době svého působení v Plzni; tento krásný a vyrovnaný vztah plný vzájemné úcty a respektu vydržel až do Mukařovského smrti.
Vzájemná korespondence ostatních členů rodiny je uložena ve dvou archivních kartónech v oddílu rodinné korespondence.
Rukopisy odborných prací jsou uloženy v deseti archivních kartónech. Vzhledem ke zcela specifickému charakteru Mukařovského rukopisů bylo při zpracování třeba zvolit individuální způsob jejich řazení, samozřejmě v rámci základních pravidel pro zpracování v Literárním archivu. Odborné přednášky a studie jsou spojeny v jeden celek, neboť jsou součástí jedné vědecké činnosti a formálním rozdělením by se zpřetrhaly souvislosti tvorby. Pozůstalost také obsahuje většinu rukopisů ve formě konceptů, kdy se při stejnosti, příbuznosti nebo prolínání témat nedá určit, kterou konečnou formu zamýšlel autor dílu dát. Proto odborné práce věcně související jsou řazeny nikoliv podle incipitu (vlastní autorský název mají jen zřídka), ale podle svého názvu v knižním vydání, případně pod heslem, které nejvýstižněji charakterizuje téma odborných prací a jež autor sám nějak zmínil. Případný pracovní název autorův, který ovšem procházel změnami, je uveden až na druhém místě. Protože se velmi těžko rozlišují konečné verze od pracovních konceptů a ty zase od pracovních materiálů a poznámek, jsou zařazeny veškeré písemnosti na dané odborné téma k sobě. Tak například vydané články o Vančurovi a doslovy k jeho dílu jsou řazeny pod titulem, jak byly vydány tiskem. Ostatní koncepty, fragmenty studií, přednášek, proslovů a pracovních materiálů jednotlivě pod heslem /Vančura/.
Na začátku řady rukopisů jsou uloženy vzpomínky Jana Mukařovského, které několikrát začínal psát, ale v nichž se nikdy nedostal dále než k vylíčení rodiny a mládí.
Pak už následuje řada jeho odborných prací.Jsou to přednášky z konce dvacátých a z třicátých let, které měl na filozofických fakultách v Praze a Bratislavě a jež jsou především z oblasti poetiky a estetiky, ale dotýkají se i širších kontextů literární tvorby (Sociologie básnictví, Filozofie jazyka básnického atd.). Z této doby je tu také zachována vydaná práce Estetická funkce, norma, hodnota jako sociální fakty a studie zabývající se filmem (Čas ve filmu, Trojí čas, K estetice filmu), či přednášky, snad z Pražského lingvistického kroužku, hledající souvislosti mezi poezií, malířstvím, architekturou, filmem. Do druhé poloviny třicátých let se také datují francouzské přednášky z různých lingvistických kongresů.
Do této doby paří také máchovská témata, začínající rozsáhlou studií z roku 1928 (Máchův Máj. Estetická studie.) a pokračují pracemi k máchovskému jubileu v roce 1936. K tomuto svému oblíbenému básníku se Jan Mukařovský vrací ještě jednou na konci šedesátých let. Vše je zařazeno pod heslem /Mácha/.
Ze čtyřicátých let jsou ve fondu uloženy kromě přednášek o strukturalismu i přednášky a studie, které byly přípravou k zamýšlené knize, která měla obsáhnout celý řetězec témat: básník - dílo - individuum - umění - osobnost ve vývoji básnictví - vlivy - vývoj - záměrnost a nezáměrnost v umění. Ze druhé poloviny čtyřicátých let pocházejí práce pro divadelníky, například O jevištní deklamaci či Teorie jevištního přednesu. Z padesátých a šedesátých let jsou zachovány Mukařovského vysokoškolské přednášky a několik přednášek na Letní škole slovanských studií, dále práce na téma nerudovské (doslovy, referáty, rozbor Nerudy jako kritika), vančurovské (koncept studie, bibliografie, proslovy, přednášky, články, doslovy k dílu, slovníkové heslo pro ruskou encyklopedii) a čapkovské (předmluvy knih, referáty na konferenci).
Ze šedesátých let také pocházejí různé referáty o stavu  a výhledech české literární vědy a teorie, o literatuře dvacátých a třicátých let, o strukturalismu, avantgardě, o socialistické literatuře, o dialektice v literární vědě, o kritice. Na konci šedesátých let se pak Mukařovský ve svých přednáškách vrací ke strukturalismu, Pražskému lingvistickému kroužku a zabývá se vývojem české literatury, zvláště její socialistické epochy.
Mezi rukopisy najdeme i drobnější práce, jako hesla z oblasti poetiky a estetiky zpracovaná pro Ottův slovník naučný, příležitostné proslovy (F. M. Dostojevskij, Božena Němcová, Otakar Zich, Josef Šíma, Otakar Hostinský, F. X. Šalda, Toyen), článek o Janu Zrzavém či Jindřichu Honzlovi, dále hodnocení divadelních premiér (Koptovy hry Blázen Kabrnos, Vančurovy Josefiny) a nedokončená práce na březinovské téma.
Na samém závěru Mukařovského rukopisů jsou zařazeny politické a kulturně politické články a projevy.
Bylo-li o Janu Mukařovském řečeno, že “vytváří svým vědeckým dílem i občanskými postoji spojnici mezi soudobým marxistickým myšlením a ideovým kvasem avantgardních let dvacátých”, pak na jeho rukopisné pozůstalosti je jasně vidět, že předěl jeho vlastního vývoje zde tvoří právě tak asi léta 1945 - 1948. Ve třicátých a čtyřicátých letech formuloval základní systém svého pojetí poetiky a estetiky. V poválečných letech věnoval většinu svého času a schopností práci politicko - kulturně - organizační a hnutí obránců míru. Jeho odborná činnost směřuje jednoznačně k budování marxistické literární vědy i za cenu zřeknutí se podstaty své práce. Ke strukturalismu se znovu vrací až ve druhé polovině šedesátých let, avšak již nic nového nepřináší. Vycházejí jen jeho starší, dosud nepublikované studie a přednášky z třicátých a čtyřicátých let.
Dva archivní kartóny jsou zaplněny pracovním materiálem. Tyto zachované zlomky svědčí o pilné přípravě zvláště formálních rozborů poezie a tvorby statistik z rozborů vyplývajících (poezie Otakara Březiny), stejně jako o píli při pořizování výpisků (například z Arne Nováka, F. X. Šaldy). Při práci na slohové čítance v roce 1933 vybral a vypsal množství ukázek z nejrůznějších typů literatury (144 listy). Jinak se tu, stejně jako u konceptů rukopisů, někdy obtížně rozlišuje, ke které práci tento přípravný materiál patří, neboť témata se, jak již bylo řečeno, prolínají. Proto například po dodatečně vytvořeným heslem /Poetika/, /Symbol/, /Umění/, /Vančura/, /Vlivy/ najdeme množství nejrůznějších, většinou nesouvislých poznámek na daná témata. Pod heslem /Výpisky/ je uloženo 150 listů různých výpisků z oblasti literatury a umění.
V oddíle poznámek najdeme zajímavý pracovní deník z roku 1961, který obsahuje různé výpisky, výstřižky, rozvrhy prací, části studií a přednášek. Dále je zde několik poznámek inspirovaných četbou beletrie (Březinova románu Úřad, Pekárkovy knihy Pasáž Luna) i odborných prací (knih Karla Horálka o vývoji českého verše, v nichž autor polemizuje s výklady Mukařovského). Mezi cizími rukopisy jsou zajímavé opisy dopisů historika Jana Gebauera z let 1904 - 1905 s úvodem a závěrem adresátky Kláry Heyrovské-Hofhauerové a její vlastní básně s komentářem.
Tisky vlastních prací jsou uloženy v pěti archivních kartonech. V oddílu cizích tisků je uloženo množství separátů odborných prací, které Jan Mukařovský dostával od autorů, na velké části z nich jsou také autorská věnování či přípisy. Tyto práce jsou ponechány v pozůstalosti proto, že dokumentují Mukařovského vztahy k vědeckému světu. Zvláště důležité jsou pro předválečné období, neboť zde suplují nedochovanou korespondenci. Jsou seřazeny jednoduše abecedně podle autorů. Tento soubor dokládá styky se zahraničními slavisty a lingvisty zvláště ve třicátých letech, ale i za války, kdy slavistická studia pokračovala dokonce i v Německu. Po válce tradice přetrvávala. Později se však Mukařovský orientoval spíše na styky se sovětskými slavisty. Na samém konci šedesátých let oživují opět kontakty se západním světem, zvláště s s odborníky z Itálie, Francie a Anglie. Soubor separátů také dokumentuje široký okruh styků s domácí vědou, s filozofy, filology, historiky umění a literárními historiky.
Pro dokumentaci uveďme příklady: Bakoš Mikuláš, 12 ks z let 1938 - 1967; Becker Henrik, 5 ks z let 1930 - 1952; Bem A. L., 9 ks z let 1928 - 1942; Bogatyrjov Pjotr Grigorjevič, 24 ks z let 1928 - 1973; Bröndal Viggo, 8 ks z let 1935 - 1939; Čyževskij Dmytro, 26 ks z let 1934 - 1944; Groot A. W. de, 25 ks z let 1930 - 1943; Garroni Emilio, 1 kus z roku 1968; Graciotti Sante, 1 kus z roku 1968; Grande Maurizio, 3 ks z let 1970 -1974; Havránek Bohuslav, 11 ks z let 1937-1956; Charkins William, 1 kus z roku 1968; Chitima I. C., 1 kus z roku 1968; Jakobson Roman, 30 ks z let 1930 - 1958; Mathesius Vilém, 17 ks z let 1929 - 1940; Malevič Oleg, 6 ks z let 1958 - 1967; Nováková Julie, 11 ks z let 1940 - 1967; Sus Oleg, 26 ks z let 1958 - 1970; Trubeckoj Nikolaj Sergejevič, 7 ks z let 1933 - 1939; Vašica Josef, 6 ks z let 1931 - 1944; Vinogradov V. V., 1 kus z roku 1957 atd.
Tento soubor separátů obsahuje tištěné odborné články celkem od dvou set devadesáti devíti autorů, mezi něž je v abecedě zařazeno i sedm souborů časopisů a sborníků (sborník Anketa o pedagogické a dialektické průpravě středoškolského profesora z roku 1935 a časopisy Divadlo a Architektura) a kratších článků různých autorů, zůstavitelem samotným shrnutých do tématických celků (Dialekty, Hudba, Přednášky, Strukturalismus, Výtvarné umění; souhrnné názvy těmto celkům však dala zpracovatelka).
Pozůstalost akademika Jana Mukařovského také obsahuje množství výstřižků jednak vlastních prací, dále tiskoviny vydávané mírovými organizacemi různých zemí v letech v letech 1948-1969, kde jsou otištěny jak Mukařovského vlastní články, tak články o něm, jakožto významném činiteli hnutí obránců míru. Dále se tu nalézá množství výstřižků věnovaných životním výročím, udělování státních vyznamenání, práci rektora, činnosti v mírovém hnutí apod. Nechybějí ani výstřižky o jeho díle, a to domácí i zahraniční referáty, zprávy, kritiky.
V pozůstalosti je také zachováno množství fotografií jak rodinných, tak portrétů, skupin, snímků z různých kongresů a jiných oficiálních a i soukromých příležitostí v dlouhém období celého života.
V oddílu varií nalezneme množství vyznamenání, plaket a medailí.
V závěru pozůstalosti Jana Mukařovského je ve dvou archivních kartónech vyčleněn fond Emanuela Kůrky, který byl strýcem a pěstounem maminky Magdalény Mukařovské, rozené Trubačové z Kasejovic. Byl to Rakousku loajální a česky vlastenecký c. k. inspektor finanční stráže. Napsal velmi působivé a půvabné paměti Památní knížka rodiny Kůrkové ze Slaného a životopis Emanuela Kůrky. Zvláště zajímavé je líčení jeho téměř dobrodružné činnosti ve válečném roce 1866, kdy působil na území bezprostředně ohroženém pruskými vojsky. Spolupracoval s velitelem pevnosti Josefov a prováděl průzkum v pruském vojsku před vypuknutím války i v jejím počátku, kdy se mu podařilo zachránit nejen pokladnu, ale i životy lidí. Výpovědi svědků o jeho statečném chování jsou uloženy mezi doklady, které tak podtrhují autentičnost jeho vzpomínek.
Abychom charakterizovali jeho osobnost i vliv na Mukařovského rodinu, ocitujeme z jeho ponaučení otci Jana Mukařovského z roku 1899. Uvádím český překlad, originál je kromě oslovení psán německy. Není ovšem vyloučeno, že oslovení bylo dopsáno dodatečně v pozdějších letech a dopis byl určen Janu Mukařovskému, synovi, až doroste.

Jeníčku
Budeš-li jednou čísti tyto řádky, vzpomeň si na mne a na tato slova: Největší lásku ve svém mládí měj ke svému studiu a k svému budoucímu povolání, k vědě, k bádání a učení. Pamatuj si, je to štěstí v životě, a uč se všechno dokonale a ne přehnaně moc, nýbrž jen rozumně a s mírou - co může Tvůj duch strávit.
A když jsi dosáhl, oč jsi usiloval, teprve holduj svým vnitřním pocitům, jestliže se v Tobě poctivě probudí, buď opatrný, aby byla harmonie mezi Tvým duchem a čistými pocity. Tvé motto ať zní: Mou nevěstou je věda!
1899        Emanuel

Písemná pozůstalost Jana Mukařovského je velmi rozsáhlá a s výjimkou korespondence celkem dobře zachovaná. Dobře dokládá činnost estetika, literárního teoretika a historika, strukturalisty a později marxistického vědce, akademika Jana Mukařovského v jeho vývoji i v kontextu doby.
Fond je uložen v 64 archivních kartónech. Část fondu získal Literární archiv Památníku národního písemnictví ještě od zůstavitele za jeho života jako osobní dar, část fondu byla zakoupena z pozůstalosti. V přírůstkové knize jsou jednotlivé přírůstky zapsány pod čísly: 31/71, 25/73, 49/73, 89/74, 75/79, 89/79, 66/86, 81/86, 66/87, 66/88, 12/94. Převážná část fondu je souhrnně zpracována pod přírůstkovým číslem nejrozsáhlejšího nákupu 66/86 a obsahuje 6632 archivní jednotky (inventární čísla l - 6611 a doplňky 6653 - 6673). Zvlášť jako jednotliviny byly postupně zpracovávány materiály s přírůstkovými a inventárními čísly 31/71/1-20, 14/72/1-10, 25/73/1-2, 89/74/1-3 a 12/94/1-92. V době vydání soupisu má tedy fond 6759 archivních jednotek zpracovaných ve druhém stupni evidence. Zahrnuje období let 1923 - 1985.
V této pozůstalosti byly původně uloženy i některé písemnosti Vladislava Vančury, jehož dílem se Jan Mukařovský zabýval. Mají rovněž přírůstkové číslo 66/86 a pokračuje řada inventárních čísel: 6612 - 6652 b. Protože však byly v deskách s Mukařovského rukopisnou poznámkou “Vrátit paní Vančurové”, byly tyto materiály přeřazeny do písemné pozůstalosti Vladislava Vančury.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace