Literární archiv Památníku národního písemnictví - Bulgakov Valentin Fjodorovič

Vyhledávání:
        Valentin Fjodorovič Bulgakov
(1886 - 1966)


Spisovatel, publicista a veřejný činitel, tajemník L. N. Tolstého, znalec a propagátor jeho díla. Narodil se 25. 11. 1886 v Kuzněcku na Sibiři, zemřel v Jasné Poljaně v SSSR 22. 9. 1966.
Po absolvování gymnázia v Tomsku dále studoval čtyři roky na historicko-filologické fakultě moskevské univerzity. V Moskvě se blíže seznámil s filozofickým a publicistickým dílem L. N. Tolstého a byl cele zaujat jeho učením. V letech 1907 - 1909 navštívil několikrát Tolstého v Jasné Poljaně a v roce 1910 se stal jeho osobním tajemníkem. Své vzpomínky na toto období zpracoval v prózách U L. N. Tolstogo v poslednij god jego žizni (Jasnopoljanskij dněvnik, Moskva 1911, 1918 a 1920), Tragedija L. Tostogo (Leningrad 1928), V domě velikogo Tolstogo (Praha 1940) aj., které byly přeloženy do řady světových jazyků. V letech 1918 a 1920 vyšla v Moskvě ve dvou vydáních jeho kniha Christijanskaja etika (Sistěmatičeskije očerki mirovozzrenija L. N. Tolstogo) s předmluvou samotného Tolstého. V letech 1912 - 1916 se V. F. Bulgakov zabýval studiem a podrobným bibliografickým soupisem obrovské jasnopoljanské knihovny L. N. Tolstého. Výsledkem této práce bylo rukopisné dílo Opisanije jasnopoljanskoj bibliotěki L. N. Tolstogo.
V roce 1914 byl společně s jinými stoupenci L. N. Tolstého vězněn za odmítnutí nástupu vojenské služby a za výzvu proti rozpoutání l. světové války a strávil 13 měsíců ve vyšetřovací vazbě. V roce 1916 se u vojenského soudu v Moskvě konal velký proces, ve kterém v roli svědků vystupovali i členové Tolstého rodiny. Soud uznal ideové motivy obviněných a odsoudil je pouze k zanedbatelným trestům, které si odpykali už během vyšetřovací vazby.
Již v roce 1911 se V. F. Bulgakov podílel na zřízení Muzea L. N. Tolstého v Moskvě, jehož vedoucím byl od roku 1916 do roku 1923, kdy byl nucen opustit SSSR. Za dobu svého působení značně rozšířil muzeum i jeho sbírky, obnovil a zpřístupnil vlastní dům L. N. Tolstého veřejnosti a pracoval v různých muzejních komisích; byl také redaktorem edice děl L. N. Tolstého, zakázaných cenzurou. Muzejní práci spojoval V. F. Bulgakov s obecně prospěšnou činností v tolstojovském duchu. Byl iniciátorem a tajemníkem Obščestva istinnoj svobody v pamjať L. N. Tolstogo v Moskvě a redaktorem časopisu této společnosti Istinnaja svoboda. V době hladomoru v Povolží v letech 1921 - 1922 byl předsedou Výboru L. N. Tolstého pro pomoc hladovějícím a členem Všeruského výboru pro pomoc hladovějícím.
Po Říjnové revoluci V. F. Bulgakov často jako řečník vystupoval na večerech na památku Tolstého, ve veřejných diskusích o náboženství oponoval lidovému komisaři Lunačarskému a ostře kritizoval násilí bolševického režimu, občanskou válku, trest smrti atd. V podobném duchu vystupoval také na pohřbu P. A. Kropotkina v roce 1921.
Začátkem roku 1923 byl V. F. Bulgakov jako nežádoucí osoba vypovězen sovětskou vládou na tři roky ze SSSR, později mu byla tato lhůta ještě prodloužena. Pokoušel se o návrat v roce 1926 a 1928, ale jeho žádostem nebylo vyhověno.
Od roku 1923 žil s rodinou v Praze, učil ruštinu, přednášel o L. N. Tolstém, zabýval se literaturou. Aktivně se zapojil do antimilitaristického hnutí v různých organizacích. Řadu let (do roku 1931) byl předsedou československé sekce Hnutí pro mezinárodní smír (Meždunarodnogo sojuza primirenija), byl členem mezinárodní rady Internacionály odpůrců války (Intěrnacionala protivnikov vojny) i vegetariánského hnutí.
Spolupracoval také s českým pedagogem a pacifistou Přemyslem Pittrem v Mezinárodním hnutí pro křesťanský komunismus, které vzniklo v roce 1926 a sjednocovalo české, ruské, francouzské, norské aj. stoupence křesťansko-komunistických idejí. Hlavním cílem hnutí bylo vytváření dobrovolných zemědělských komun, podobných tolstojovským ”obščinám” z konce minulého a začátku tohoto století. V. F. Bulgakov se zúčastnil ustavujícího sjezdu, byl autorem manifestu a čestným předsedou československé sekce.
S přednáškami o L. N. Tolstém, Rusku, Gándhím, duchoborcích, mírovém hnutí a o jiných náboženských a filozofických otázkách jezdil po řadě zemí Evropy. Například jen za osm svých cest po Německu přednesl více než 200 přednášek asi ve 150 městech. Na svých cestách do zahraničí se mimo jiné setkal s R. Rollandem, Rabindranátem Thákurem, s vegetariánem a pacifistou hrabětem Maxem Saským, v ČSR s prezidentem T. G. Masarykem, E. Benešem aj., dopisoval si s A. Einsteinem. Přitom nadále systematicky shromažďoval materiál o L. N. Tolstém (knihy, ilustrace, recenze, výstřižky atd.) a v zahraničí získal dokonce řadu jeho původních rukopisů. Pracoval také na svém nejvýznamnějším odborném díle, Slovníku ruských zahraničních spisovatelů, který zachycoval všechny významné literární představitele ruské emigrace.
V roce 1937 získal tzv. ”kontinentální” cenu (tj. za Evropu) ve světové soutěži Společnosti nových dějin (New History Society) v New Yorku za nejlepší evropskou práci na téma Jak mohou národové světa uskutečnit všeobecné odzbrojení (Kak mogut narody mira osuščestviť vseobščeje razoruženije). Zajímal se také o problém ”pokojné” revoluce v duchu Gándhího - své názory na tuto otázku vysvětlil v knize Tolstoj, Lenin, Gándhí, Indija - velikij opyt aj. Kromě vzpomínek na Tolstého a filozoficko-publicistických děl vydal dvě dramata - Na krestě veličija (Na kříži velikosti) o smrti L. N. Tolstého a Edgar Poe.
V Praze V. F. Bulgakov pracoval v mnoha organizacích ruské emigrace, zejména kulturního a literárněhistorického charakteru, jako například ve Svazu ruských spisovatelů a žurnalistů, kde byl v letech 1924 - 1927 předsedou, nebo na Ruské svobodné univerzitě, kde vedl kroužek studia současné ruské literatury; spoluredigoval literární sborník Kovčeg, vydaný v roce 1926, spolupracoval s časopisy Svojimi puťami, Volja Rossii, Na čužoj storoně, Golos minuvšego a s novinami Dni, Poslednije novosti, Ogni, Segodňa aj.
Zasloužil se také o vznik Ruského kulturně-historického muzea ve Zbraslavi v roce 1934, jehož ředitelem byl až do svého prvního zatčení v roce 1941. Po okupaci ČSR Německem byl V. F. Bulgakov jako sovětský občan poprvé zatčen v den napadení Sovětského svazu německou armádou, byl dočasně propuštěn a znovu zatčen v roce 1943 a až do konce války vězněn v německém internačním táboře ve Würzburgu v Bavorsku. Také jeho starší dcera Taťjana byla za svou účast v antifašistické mládežnické organizaci vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.
Po osvobození a návratu do Prahy pracoval V. F. Bulgakov jako vedoucí sovětského oddělení 1. odboru ministerstva informací, vyučoval na ruském gymnáziu a usiloval o obnovení činnosti Ruského kulturně-historického muzea. Zároveň se znovu snaží, tentokrát úspěšně, o povolení návratu do vlasti a v roce 1948 s celou rodinou odjíždí do SSSR. Působí pak jako kustod Muzea L. N. Tolstého v Jasné Poljaně, kde v roce 1966 umírá.
Při svém odjezdu z ČSR část svého osobního archivu vzal V. F. Bulgakov s sebou, část zanechal v Praze, v tehdejším literárním archivu knihovny Národního muzea. Ve fondu je uložen stručný soupis obou částí archivu, který sestavil sám zůstavitel.
Písemná pozůstalost V. F. Bulgakova, uložená v literárním archivu Památníku národního písemnictví, odráží pohnuté osudy zůstavitele a rozsahem i obsahem materiálu výstižně dokumentuje jeho mnohotvárnou literární, publicistickou a přednáškovou činnost i jeho bohaté kulturní a společenské aktivity, které mají mnohdy mezinárodní charakter.
V oddíle dokladů nás zaujmou zejména materiály k Bulgakovově perzekuci za okupace i k jeho opakovaným pokusům o návrat do SSSR. Bezesporu nejdůležitější a nejcennější součástí fondu je bohatá korespondence, a to jednak původní - A. T. Averčenko, M. O. Choroš, A. F. Izjumov, I. I. Lapšin, N. O. Losskij, J. F. Maksimovič, V. V. Peremilovskij, K. P. Struve, D. N. Vergun, N. V. Zareckij - jednak konvolut korespondence v opisech, uspořádaný pod názvem Pisma pisatělej k V. F. Bulgakovu im kommentirovannyje. Jedná se o edici nejvýznamnějších dopisů, připravenou autorem k vydání včetně poznámkového aparátu. (Z této edice vydal LA PNP v roce 1992 publikaci M. Cvětajeva: Pisma V. Bulgakovu.) Dále obsahuje dopisy A. T. Averčenka, K. D. Balmonta, I. A. Bunina, Z. N. Gippiusové, A. Einsteina, Maxe Saského, S. P. Melgunova, D. S. Merežkovského, I. F. Naživina, A. M. Remizova, R. Rollanda, F. A. Stěpuna, A. L. Tolsté, B. K. Zajceva aj.
Rukopisná část obsahuje vedle nevýznamné a nepublikované básnické tvorby a divadelních her, z nichž bylo uvedeno pouze drama Edgar Poe, především vzpomínkové prózy, z nichž nejvýznamnější jsou rozsáhlé, dosud nepublikované paměti Kak prožita žizň, zachycující léta 1886 - 1917. Nejdůležitější odbornou literárněhistorickou prací V. F. Bulgakova je nesporně jeho ve své době unikátní Slovník ruských zahraničních spisovatelů (Slovar russkich zarubežnych pisatělej), který vyšel poprvé v roce 1992 v New Yorku.
Přednáškovou a publicistickou činnost V. F. Bulgakova dokumentuje řada statí, článků a přednášek, z nichž většina čerpá z autorovy životní zkušenosti osobního styku s L. N. Tolstým, nebo je věnována filozofické, náboženské a literární problematice spojené s jeho jménem a jeho učením.
Pracovní materiály jsou vzhledem ke svému množství a charakteru uspořádány podle jednotlivých tematických okruhů, vztahujících se k příslušným společenským aktivitám zůstavitele (mírové hnutí, Ruské kulturně-historické muzeum, Svaz ruských spisovatelů a žurnalistů atd.). Pro badatele jistě nepostradatelnou pomůckou je kartotéka - bibliografie prací V. F. Bulgakova a bibliografie prací o něm, a to zejména vzhledem k velkému množství překladů Bulgakovových děl do řady evropských jazyků.
V oddíle tisků jsou uloženy jednak tisky, které V. F. Bulgakov redigoval v době svého působení na ministerstvu informací (Inpress, Obzor pečati), jednak otisky jeho vlastních prací v různých překladech, které stejně jako rozsáhlý oddíl výstřižků ukazují široký záběr Bulgakovovy publicistické a osvětové činnosti.
Fond doplňují nepočetné fotografie, z nichž nejznámější zachycuje V. F. Bulgakova v mladých letech společně s L. N. Tolstým v Jasné Poljaně v roce 1910.
Závěrem můžeme konstatovat, že část osobního fondu V. F. Bulgakova, která zahrnuje časový úsek zhruba od r. 1910 do r. 1948, významným způsobem a na neobyčejně bohatém materiálu přispívá k objasnění historie, situace a činnosti ruské meziválečné emigrace v ČSR.
Osobní fond V. F. Bulgakova je uložen v literárním archivu Památníku národního písemnictví v 50 archivních kartónech pod přírůstkovými čísly 143, 146/48 a 44/61.
Další část fondu V. F. Bulgakova je uložena v Moskvě v Ruském státním archivu literatury a umění (Rossijskom gosudarstvennom archive litěratury i iskusstva).

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace