Literární archiv Památníku národního písemnictví - Buzková Pavla

Vyhledávání:
PAVLA BUZKOVÁ
(1885-1949)


Pavla Buzková se narodila 22. října 1885 v Ohnišově a zemřela 15. dubna 1949 v Praze. Zasáhla svou neúnavnou činností do mnoha oborů. Napsala novelu Mlhy úsvitu (1920), kde publicistickou formou řeší problém intelektuální rovnosti dvou lidí v manželství, dále román Mlází (1930), opět realisticko-publicistický pokus o řešení otázek lidí na vesnici po druhé světové válce; v této tématice pokračuje i románem Přerod (1943), kde převažují úvahy o příčinách mravního rozvratu lidí na venkově. Zajímává je kniha drobných aforismů a úvah o přátelství a lásce Srdce a štít (1941).
Mnohem významnější než tyto práce prozaické jsou její studie, kritické články a eseje, v nichž převažují témata feministická. Buzková byla horlivou pracovnicí v ženském hnutí. K této činnosti se řadí její práce Pokrokový názor na ženskou otázku (1909), Žena v životě a díle Macharově (1918), Krize ženskosti (1925) aj. Důležitou složkou jejího díla jsou kritické a divadelní studie: Legionářská tragédie (1930), O Národní divadlo (1932), soubor portrétů soudobých dramatiků České drama (1932), Loutky a dělníci boží (1936) aj.
Mnoho zájmu a péče věnovala Buzková studiu života a činnosti Hany Kvapilové a Boženy Benešové. Na základě korespondence Hany Kvapilové a Růženy Svobodové vznikla knížka Přítelkyně (1939) o vzájemném vztahu dvou rozdílných lidských a uměleckých typů českých žen, dále malá monografie Hany Kvapilové. K dílu Boženy Benešové se přihlásila řadou drobnějších článků a studií, byla také editorkou veršů a dramatických prací Benešové, které byly vydávány až posmrtně.
V pozůstalosti P. Buzkové je uložena většina jmenovaných prací, pozůstalost podává dokonalý obraz o rozsáhlosti jejích zájmů i konkrétní činnosti; obsahuje korespondenci přijatou, cizí, rukopisy próz, kritických studií i drobných novinářských článků, fotografie, rodinné dokumenty, výstřižky a tisky. Je uložena pod přírůstkovými čísly 15/61, 140/62 a 3/91. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1963 (29 kartónů). Zahrnuje období 1907 – 1949.
Původně byly v této pozůstalosti uloženy i pozůstalosti další, které byly soustředěny badatelskými zájmy P. Buzkové. Byla to nejdůležitější část pozůstalosti Boženy Benešové, kterou si Buzková vypůjčila od syna B. Benešové Romana Beneše. Zpráva o této pozůstalosti bude vydána zvlášť, protože tvoří samostatný celek. Dalším souborem zde nalezeným je fragment pozůstalosti Hany Kvapilové, který doplňuje druhou část této pozůstalosti, darovanou literárnímu archivu Jaroslavem Kvapilem jako součást pozůstalosti vlastní. Soupis tohoto fragmentu pozůstalosti (původně uložené u P. Buzkové) byl též vydán samostatně.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace