Literární archiv Památníku národního písemnictví - Calma-Veselá Marie

Vyhledávání:

Marie Calma-Veselá
(1889-1966)

Marie Calma-Veselá roz. Hurychová, koncertní pěvkyně, básnířka, spisovatelka, překladatelka z polštiny, se narodila se 8. 9. 1889 v Unhošti, zemřela 7. 4. 1966 v Praze.
Obecnou a měšťanskou školu navštěvovala v Praze, na filozofické fakultě studovala jako mimořádná posluchačka historii a filozofii.
Na její umělecký rozvoj měl vliv zvláště otec, povoláním advokát, ale duší filozof a básník. Jeho památce je věnována autobiografická knížka Otec a jeho děvčátko. Matka řídila její výchovu hudební; vybírala jí nejlepší učitele, ale požadovala od nadané dcery nadprůměrné výkony. Hře na klavír se učila u prof. Vejrycha a Heleny Konrádové-Röslerové (žačky Rubinštejna). Pěvecké vzdělání získala v Pivodově pěvecké škole a u dirigenta Karla Kovařovice. Od sedmnácti let zpívala na koncertech a ve dvaceti už měla nastudovánu řadu oper. Při úspěšném zájezdu do Mnichova dostala nabídku vystupovat ve zdejší opeře, ale rodiče si to nepřáli a ona se jejich přání podrobila.
Divadelní kariéra Marie Calmy (jméno Calma přejala z italské písně Ridonami la Calma - Vrať mi můj klid) se omezila jen na jediné pohostinské vystoupení v Národním divadle, v úloze Jenůfy v Janáčkově Pastorkyni. Na svých koncertních vystoupeních doma i v cizině propagovala především české skladby. Byla též inspirátorkou koncertů pro děti, které pořádala s Jaroslavem Křičkou; tím vznikla celá dětská hudební literatura, z větší části komponovaná pro ni. Umělecky propagovala písňové cykly Vítězslava Nováka, Ladislava Vycpálka a jiných českých skladatelů. Mnoho vynikajících komponistů vytvořilo písně a sbory na slova jejích básní.
"Její písňové večery se staly pro posluchače nezapomenutelnými pro její přednes, schopný tolika odstínů od cituplné lyričnosti až k dramatickému rozpoutání. Svůj hlas - soprán jasného zabarvení - ovládala dokonale a měla onu vzácnou pěveckou vlastnost, že hluboce prožívala každou větu, každé slovo zpívané písně.“ (Anna Petříková-Brtníková? Vzpomínky na Marii Calmu). Byla též zanícenou propagátorkou díla Ludvíka Kuby Slovanstvo ve svých zpěvech. V zahraničí vystupovala hlavně v Polsku, kde ji chtěl slavný dirigent Fitelberg získat pro operu, ale Marie Calma opět odmítla. Ideu všeslovanského sblížení šířila také v Rusku, Černé Hoře, Dalmácii atd.
Marie Calma významně zasáhla do hudebního dění i jako organizátorka. Pořádala různé koncerty a oslavy, např. Smetanův festival v Luhačovicích roku 1909, koncert české hudby ve Varšavě s varšavskou filharmonií roku 1912, oslavu Boženy Němcové ve Sliači v roce 1921 apod. Z výtěžku koncertů nechala zhotovit pamětní desky a zakládala knihovny aj. Pořádala též umělecké večery, jejichž výnos věnovala kulturním a dobročinným účelům, např. Jiráskovu fondu, pomníku Jaroslava Vrchlického, Ochraně matek a dětí, Českému srdci, chudým lázeňským hostům atd.
V roce 1908 se Calma provdala za MUDr. Františka Veselého, vynikajícího lékaře a balneologa, zakladatele luhačovických lázní a organizátora československého lázeňství. Také její muž byl nadšeným propagátorem slovanské vzájemnosti. Za války poznala Calma s manželem představitele slovanské kultury v Polsku, Rusku, Černé Hoře, kde vykonával činnost lékaře. V knize s titulem MUDr. Fr. Veselý vzpomíná Marie Calma na manžela jako na člověka - lékaře, který zakládal světovou slávu Luhačovic.
Snad největší ctí jejího života byla zásluha v boji o uznání hudby Leoše Janáčka. Marie Calma ho poznala v Luhačovicích, seznámila se z jeho tvorbou a zamilovala si jeho hudbu. Janáček se tehdy marně snažil, aby operu Její Pastorkyně přejalo Národní divadlo v Praze. Když nic nepomohlo, zvítězily její společenské vlohy a jemný takt. Vymohla na šéfu opery Kovařovicovi, aby mu mohla na opuštěném jevišti zazpívat části z Pastorkyně a měla úspěch. Kovařovic dokonce slíbil, že operu sám nastuduje a tak konečně v roce 1916 byla Její pastorkyně uvedena na pražskou scénu.
Jejímu živelnému temperamentu však nestačilo jen koncertní podium. Vyjadřovala své pocity a myšlenky formou básní, povídek a románů. Jejich tématem byly většinou osudy žen, do nichž vkládala své vlastní poznání a úsilí.
Většina prozaických prací Marie Calmy spadá do první třetiny 20. století a nese tak všechny známky této doby? líbivost bez velkých nároků na hlubokou psychologii, umírněnou erotiku, trochu skryté morálky, jen málo konfliktů. Ve svých povídkách a románech se snaží o podání složitých ženských duševních stavů, milostných vzplanutí i zklamání. Řeší věčný problém - rozpor ženy umělkyně v jejím poslání uměleckém a mateřském (Sochařka a jiné povídky). V některých dalších dílech čerpá M. Calma i z historických námětů. Pobyt manželů Veselých v předválečné Varšavě a v bývalém ruském Polsku, plný krutého poznání doby, byl inspirací pro vznik knihy Věční poutníci, v níž je zachycen boj Poláků proti carskému Rusku. V románě Z jednoho kusu se snaží na příkladných a posilujících postavách vykreslit obrozující návrat k půdě a odkrývat základní rysy české národní povahy. V psychologické studii a životopisné meditaci o duševních stavech zklamané ženy s názvem Žena a přízrak hledá M. Calma, filozofující básnířka, čistou lásku, nezištnou a nejvyšší. Celým její dílem prostupují věčná témata - láska, manželství, lidské ctnosti, společnost, krása, duch, náboženství, smrt, příroda atd. Nejúspěšněji se však Marie Calma projevila jako autorka lyrické poezie. Její básně jsou protepleny láskou k člověku i k přírodě. Z veršů útlých básnicích sbírek se ozývá potřeba žhavé, činorodé lásky, která by naplnila celý život. Povznáší lásku i nad umění, činí ji obsahem života ženy a její moudrostí. Ze všech básnických knih Marie Calmy jsou nejvášnivějším vzýváním lásky Jarní zpěvy a Sny v sonetech. Tyto verše Marie Calma na svých večerech nejraději přednášela. Uveřejnila také množství úvah a fejetonů, ve kterých vyjádřila svá stanoviska a životní zkušenosti. Pro mládež vydala několik pohádkových knih a románů, z nichž nejznámější je Zrzánek čili Rod kočky Mušky a jeho pokračování Mako a Koko a dívčí románek Probuzení.
Sbírku písemností odkázala Marie Calma-Veselá v roce 1950 knihovně Národního muzea a v pozdějších letech byla tato sbírka doplněna jednotlivými koupěmi. Nachází se v ní řada dokladů vztahujících se k jejímu soukromému životu - památeční list ke křtu, zápis do přednášek na Karlově univerzitě, legitimace spolků, domovský list, smlouvy a různé finanční doklady. Doklady týkající se vlastnictví domů na Vinohradech a v Karlíně jsou uspořádány v samostatné chronologické řadě. Doklady rodičů a bratrů obsahují hlavně vysvědčení a písemnosti k jejich studiu a advokátní praxi. Významnou částí fondu je sbírka korespondence. Obsahuje větší celky i jednotlivé dopisy od významných pisatelů, jako byli např. Rudolf Deyl, Karel Čapek, Ladislav Čelakovský, Rudolf Friml František Herites, Leoš Janáček, Alois Jirásek, Dušan Jurkovič, Karel Kovařovic, Jaroslav Kvapil, Otakar Mařák, Tomáš Garrigue Masaryk, Alois a Vilém Mrštíkové, Vítězslav Novák, Františka Plamínková, Gabriela Preissová, Miroslav Rutte, František Xaver Svoboda, Vilém Závada, Čeněk Zíbrt ad.
Svědectvím doby i pevných rodinných vztahů je obsáhlý soubor dopisů (328) od manžela Františka Veselého převážně z válečného období, dopisy rodičů z let 1906 - 1926 (213) a bratra Otakara z let 1911 - 1948 (387).
Z badatelského hlediska stojí za pozornost 239 dopisů Ludvíka Kuby z let 1923 - 1956, nebo korespondence s Jaroslavem Křičkou (1914 - 1959), kde lze sledovat vývoj jejich spolupráce. Ve dvacátých letech měla Marie Calma k jeho práci výhrady, ale ve čtyřicátých letech je jejich korespondence velmi přátelská. Za zmínku ještě stojí soubor dopisů Jaroslava Kose, kde každý dopis je doprovázen kolorovanou kresbou. V neposlední řadě připomeňme 197 dopisů od polské básnířky Zofie Stankiewicz.
Významnou částí fondu jsou rukopisy. Vedle výše zmíněných rukopisů románů a básní obsahuje fond ještě další prozaická a básnická díla, jako např. nábožensky laděnou sbírku básní Rozhovory s Bohem, za kterou byla vyznamenána cenou Akademie věd, nebo intimními zážitky inspirované Písně moderní Markétky. V rukopisech je i řada článků a fejetonů.
V oddílu rukopisů cizích pochází nejvíce rukopisů od bratra Marie Calmy Otakara Hurycha. Za zmínku stojí i několik drobných prací Emy Destinnové z mladých let.
Velkou část fondu tvoří tisky a výstřižky, které jsou řazeny chronologicky. Obsahují jednak výstřižky z různých časopisů a novin, ve kterých Marie Calma uveřejňovala své básně, články a fejetony, jednak recenze na její knihy a kritiky jejích uměleckých vystoupení v domácím i zahraničním tisku. Ve fondu je uloženo také 6 kartónů fotografií, které zachycují Marii Calmu od mládí až po starší věk. Je zde několik uměleckých fotografií Marie Calmy z ateliéru Františka Drtikola nebo Josefa Sudka ad. Na některých fotografiích je Marie Calma ve společenosti Dr. Edvarde Beneše, Olgy Scheinpflugové nebo Leoše Janáčka. Velkou část tohoto oddílu tvoří alba rodinných fotografií a fotografií z cest. Poslední částí tohoto oddílu jsou fotografie cizích osobností, některé i s rkp. věnováním, např. od Rudolfa Frimla, Leoše Janáčka, Marie Hübnerové, Emy Destinnové, Jana Kubelíka, Hany Kvapilové ap.
Fond Marie Calmy-Veselé je uložen v Literárním archivu PNP ve 103 kartonech a je zpracován pod přírůstkovým číslem 38/66. Zahrnuje období 1859 - 1993.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace