Literární archiv Památníku národního písemnictví - Cumpfe Karel

Vyhledávání:

Karel Cumpfe
(1853-1931)

Narodil se 14. listopadu 1853 v Sobotce, zemřel 25. února 1931 v Písku. Základní školní vzdělání získal v rodném městě, ve školním roce 1865 - 1866 absolvoval 4. třídu hlavní školy v Liberci, aby se naučil německy. Pak navštěvoval gymnázium v Jičíně, kde maturoval 20. 7. 1874. Následovalo studium na filozofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze, kde si zvolil jako svůj obor klasickou filologii. Navštěvoval přednášky profesorů Durdíka, Gebauera, Hattaly, Kvíčaly a dalších. Zkoušku učitelské způsobilosti pro výuku latiny a řečtiny na středních školách s českým vyučovacím jazykem složil 5. 7. 1879 u profesorů Kvíčaly a Tomka, 16. 9. 1882 dosáhl hodnosti profesora, když již předtím, 8. 1. 1881, získal titul PhDr.
Svou pedagogickou kariéru zahájil již 1.6.1878 jako suplent na Akademickém gymnáziu v Praze, od 15. 9. 1879 působil na reálném gymnáziu v Novém Bydžově a 1. 9. 1881 vyučoval na vyšším gymnáziu v Jindřišské ulici v Praze na Novém Městě (ústav se v roce 1886 přestěhoval do Truhlářské ulice). Od 1.6.1895 byl pražským zastupujícím okresním školním inspektorem. Posledním jeho působištěm byl Písek, kde byl od 1. 9. 1898 ředitelem gymnázia. Zde získal 30. 11. 1908 titul vládního rady a při odchodu do důchodu byl 3. 5. 1911 vyznamenán řádem Železné koruny III. třídy.
Oženil se 19. července 1887 s Janou Šubertovou (1859 - 1925), dcerou berního z Tanvaldu. Měli jedinou dceru Emilii, která mu po smrti matky vedla domácnost. Pohřben je v Písku na hřbitově u Nejsvětější Trojice.
Publikační činnost zahájil Karel Cumpfe v roce 1878 v Listech filologických. Dále vycházely jeho odborné i populární články a recenze ve výročních zprávách gymnázií v Novém Bydžově, na Novém Městě Pražském a v Písku, v časopisech Paedagogium, Květy, Světozor, Zlatá Praha, Česká škola, Beseda učitelská, Otava aj. Přispíval i do Ottova slovníku naučného a jiných sborníků (např. Památník České akademie na oslavu 50. výročí panování Františka Josefa I.). Samostatně vydal knihy Kulturní obrázky ze starého Říma (Praha, F. Kytka 1890) a Kulturní obrázky ze starého Řecka (tamtéž 1895) a překlady Homérovy Ilias (Praha, Tempsky 1890) a Vybraných básní Horatia Flacca (Praha, A. Storch 1893, 2. vyd. 1904). V rukopise zůstal jeho Školní slovník latinsko-český a překlad Heliodorových Příběhů aithiopských, které odkázal spolu se svou odbornou knihovnou píseckému gymnáziu. Jeho vědecká činnost byla ohodnocena 1. 12. 1891, kdy byl jmenován dopisujícím členem České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění ve III. třídě.
Dobové prameny připomínají i Cumpfovu zálibu v cestování (Rakousko, Německo, Švýcarsko) a jeho mecenášství (velké knižní dary poskytoval zvláště Ústřední matici školské a gymnáziu v Písku). Jeho život a dílo hodnotil např. Jaroslav Ludvíkovský v Otavanu 1923, Branislav Fleischmann ve Výroční zprávě Státního gymnázia Písek 1930/31; jeho obsáhlý nekrolog vydala knižně ČAVU roku 1931 z pera Hynka Vysokého.
Vybraná část Cumpfovy písemné pozůstalosti věnovala jeho dcera Okresnímu muzeu v Sobotce, odkud byla delimitována do sbírek Městského archivu v Sobotce, a tak se stala součástí fondů Okresního archivu v Jičíně. V roce 1993 delimitoval Státní okresní archiv Jičín se sídlem v Jeřicích tento fond do sbírek literárního archivu Památníku národního písemnictví. Tvoří ho převážně osobní doklady prof. Karla Cumpfeho a několik dopisů předních českých spisovatelů jemu adresovaných (S. Čech, F. Schulz, J. Vrchlický). Uložen je v jednom archivním kartónu pod přírůstkovým číslem 57/93. Zahrnuje období 1865 – 1931.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace