Literární archiv Památníku národního písemnictví - Černík Artuš

Vyhledávání:
Artuš Černík
(1900-1953)

Narodil se 26. 7. l900 ve Vyšehněvicích u Bohdanče. Zemřel 25. 12. 1953 v Praze.
Po studiích na gymnáziu v Pardubicích, Hradci Králové a v Kolíně (maturita 1919) se dal zapsat na právnickou fakultu, nejprve v Praze, potom v Brně, kde také absolvoval železniční školu. (V letech 1923 - 1926 byl železničním úředníkem ve Slatině a v Rájci u Brna.) Uplatnil se hlavně jako novinář, literární, divadelní a filmový kritik, jako překladatel a v neposlední řadě jako organizátor kulturního života.
První významné období Černíkovy činnosti spadá do let 1921 - 1922, kdy byl redaktorem kulturní rubriky brněnského deníku Rovnost. Černík, člen pražského uměleckého sdružení Devětsil, udržoval styky s celou řadou našich i zahraničních avantgardních umělců, jejichž příspěvky otiskoval v nedělní literární příloze Rovnosti. V pozůstalosti nalezneme korespondenci vztahující se už k tomuto ranému období Černíkovy kulturní aktivity: dopisy od Františka Halase, Adolfa Hoffmeistra, Jaroslava Seiferta, Karla Teiga; v přijaté korespondenci se objevují jména Henri Barbusse, René Arcos, Paul Colin, Georges Duhamel, Marcel Martinet, Jules Romains, Charles Vildrac aj.
Zásluhou Artuše Černíka, který se stává jedním z teoretiků a předních organizátorů poetismu, je koncem roku 1923 založen brněnský Devětsil (úředně povolený od března 1924 a dobrovolně rozpuštěný v červnu 1927). S působením v Brněnském Devětsilu, s organizováním výstav a přednášek o moderním umění. a zejména s redigováním internacionální revue Pásmo (1924 - 1926) souvisí převážná část dokumentů uchovaných v Černíkově pozůstalosti. Jsou to především dopisy, částečně též rukopisy a překlady, v nichž se tato činnost obráží. Setkáváme se zde opět (hlavně v přijaté korespondenci) s mnoha význačnými jmény spisovatelů a básníků, divadelníků, výtvarníků, kulturních osobností našich i cizích. Zvlášť cenné pro poznání uměleckých snah Černíkovy generace i celkové dobové atmosféry jsou obsáhlejší soubory dopisů od nejbližších spolupracovníků (109 dopisů J. Seiferta, 139 dopisů K. Teiga, 22 dopisů B. Václavka, oboustranná korespondence s J. B. Svrčkem aj.). Mezi rukopisy jsou verše Halasovy, Seifertovy, Nezvalovy.
Zajímavé jsou i doklady o obtížích spojených se zajišťováním činnosti Brněnského Devětsilu a vydáváním Pásma, obchodní a administrační korespondence, a posléze dopisy svědčící o svízelné situaci, v níž se A. Černík octl po likvidaci časopisu.
O redakční spolupráci A. Černíka s uměleckou revuí Horizont (po roce 1926) svědčí korespondence s architektem Jiřím Krohou, Václavem Roštlapilem a celý soubor redakční korespondence Horizontu.
V roce 1926 se Artuš Černík vrací do Prahy. Stává se redaktorem ČTK, působí stále výrazněji jako filmový kritik a funkcionář organizací filmových novinářů (Klub za nový film od roku 1927, Film-klub od roku 1931). Také o činnosti v těchto letech a v následujících letech války, kdy se A. Černík živí jako filmový recenzent a žurnalista, podává pozůstalost doklady. Po roce 1945 se věnoval A. Černík takřka výlučně filmu. Byl filmovým dramaturgem, předsedou dovozní filmové komise a vedoucím studijního oddělení Čs. filmového ústavu. To dokumentují zejména rukopisy a výstřižky článků, přednášek, referátů a recenzí, rukopisné náčrty a poznámky, překlady závažných prací o filmu.
Pozůstalost obsahuje rukopisy Černíkových básní a v oddíle tisků podává dost široký, i když ne zcela úplný přehled o Černíkově mnohostranné publicistické činnosti (v časopisech Cesta, Červen, Disk, Gentleman, Lidové noviny, Růst, Studio aj.).
Podstatná část Černíkovy pozůstalosti byla získána koupí v roce 1971 od paní Emilie Černíkové. Tuto část (17 archivních kartónů) zachycuje předložený soupis. Fond je uložen pod přírůstkovými čísly v rozmezí 24/71 – 39/81 a zahrnuje období 1916 – 1953.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace