Literární archiv Památníku národního písemnictví - Palát Jiří Mojmír

Vyhledávání:
Jiří Mojmír Palát
(1922-1990)

Narodil se 30. října 1922 v Mladé Boleslavi, zemřel 1. října 1990 v Jablonci nad Nisou.
Byl jediným synem zahradníka v Dalovicích (dnes součást Mladé Boleslavi).
Profesionálním novinářem se stal Jiří M. Palát 21. května 1945, ale jeho talent se projevil už začátkem 40. let na stránkách a v redakci mladoboleslavských Mladých archů, literárního časopisu vysoké úrovně.
V květnu 1945 odešel se skupinou mladých lidí, vedenou dr. Josefem Veverkou, do Liberce, kde založili deník Stráž severu. J. M. Palát tehdy také redigoval a z velké části i svými příspěvky naplňoval týdeník Severák, list mládeže severočeského pohraničí, jehož pokračováním byl Pochod.
Půl roku pracoval spolu s Mirko Očadlíkem v liberecké redakci Československého rozhlasu, v únoru 1946 se na několik měsíců vrátil do Stráže severu.
Po rozchodu s první manželkou Danou začal od září 1946 působit v Praze v redakci Mladé fronty, v roce 1948 se stal zástupcem šéfredaktora Severočeské Mladé fronty v Děčíně. V témže roce se podruhé oženil a v manželce Jarmile získal celoživotní oporu.
V letech 1949 - 1951 pracoval J. M. Palát opět v Československém rozhlase - nejprve jako vedoucí zpravodajství v redakci v Ústí nad Labem, potom od roku 1951 v pražské redakci.
Po vážném onemocnění nastoupil 1. června 1952 v podniku LIAZ v Rýnovicích jako vedoucí propagace a závodního časopisu Jiskra. Pravidelně také přispíval do krajského deníku Cesta míru (od roku 1952 pokračovatele Stráže severu) a do Průboje (od roku 1960 severočeského krajského deníku), spolupracoval s redakcí deníku Vpřed.
V roce 1963 přijal místo redaktora v Severočeském krajském nakladatelství, později byl jmenován zástupcem vedoucího redaktora. V roce 1966 se opět vrátil do Rýnovic jako vedoucí redaktor Jiskry.
V červnu 1968 se stal vedoucím redaktorem týdeníku Noviny Jablonecka. Byl také zvolen členem Ústředního výboru Svazu československých novinářů.
V roce 1970 musel z politických důvodů odejít z redakce Novin Jablonecka a nesměl dále publikovat. Léta normalizace dolehla na něho a jeho rodinu těžce - zajímala se o něho Státní bezpečnost, vzhledem ke zhoršené nemoci srdce mu byl vyměřen invalidní důchod, od roku 1973 už Olga Šumberová, Ladislav Tůma a další redaktoři nemohli v Novinách Jablonecka otiskovat jeho příspěvky pod jmény přátel (Vladimíra Mikoláška aj.) a staršího syna Martina, mladší syn Jiří nebyl přijat ke studiu na gymnáziu. Po smrti ředitele Muzea skla a bižuterie Urbana přestal odlévat kachle do sádry pro muzeum, takže potom za předem vymezenou mzdu navlékal korálky jako ozdobu lustrů pro jablonecký podnik.
Až ke konci 70. let začal pravidelně přispívat do Listů starohradské kroniky, vlastivědného časopisu vydávaného Osvětovou besedou Staré Hrady, a účastnil se aktivně kulturních akcí na tamním zámku.
Dožil se ještě plné rehabilitace v roce 1990, byl opět přijat do Svazu novinářů, mohl zase spolupracovat s regionálními novinami a časopisy. Jenže zdravotní stav už mu mnoho nedovolil.
Palátovy novinové příspěvky, články, fejetony, komentáře, reportáže, poznámky, recenze, kurzívky, glosy, krátké povídky, lyrické i příležitostné básně, soudničky atd. se objevovaly hlavně pod značkami -p-, -pat-, -jp-, -jmp-, nebo byly podepsány celým jménem.
Jeho rozhlasové hry (Fronta jde horskou strání, Gól, pohádka Tři kapky krve aj.) jsou většinou kriticky zaměřeny na vztahy mezi lidmi, obráží se v nich druhá světová válka a situace po ní v severních Čechách, historie Jablonecka.
J. M. Palát je také autorem rozhlasových fejetonů a pásem k různým výročím nebo o určitých osobnostech (některá jsou podepsaná pseudonymy Jiří Martin, Jiří Mojmír).
Už v Mladé Boleslavi se J. M. Palát podílel na dění kolem Nového divadla v letech 1944 - 1945. Tento jeho zájem se pak projevoval v recenzích divadelních her, otiskovaných v různých novinách, a sestavováním pásem literárně, historicky i politicky zaměřených.
Stejně tak se zajímal o hudbu a výtvarné umění, zahajoval výstavy, psal texty do propagačních tisků regionu.
Také prací nakladatelského redaktora pokračoval v činnosti započaté v Mladé Boleslavi, kde redigoval sborníky, např. Literární kruh.
Od mládí psal J. M. Palát verše, hlavně lyrické, reflexivní. První básnická sbírka Jiskry nad obzorem vyšla na jaře 1940, sbírka Dny byla vydána v roce 1945. Na podzim 1946 následovala sbírka básní a drobných próz Kůry - v edici Umělecké besedy Pochod, za redakce Ludvíka Kundery. Z téhož roku je i sbírka Samoty.
Krajské nakladatelství v Liberci vydalo v roce 1959 sbírku Za každým květem a v roce 1960 knihu Doma, v níž Palátovy verše doprovázejí snímky Miroslava Procházky. Počátkem 60. let vznikly sbírky Nálezy a Takový čas.
Až v roce 1986 pak vyšla jako poloilegální tisk sbírka Starohradská setkání, s ilustracemi Vladimíra Komárka a doslovem Milana Jankoviče. Za podpory Jany Scheybalové se v roce 1988 objevila v deseti rozepsaných exemplářích s kresbami Josefa Scheybala sbírka Návrat světla.
V roce 1992 vydala rodina sbírku veršů z pozůstalosti nazvanou Básně.
Uvedené sbírky jsou v rukopise, strojopise nebo tisku zachovány v pozůstalosti J. M. Paláta. Jsou tam i makety dalších sbírek - Abeceda pro dospělé z roku 1965 s fotografiemi Ladislava Postupy a Sedm žalmů terezínského ticha s fotografiemi Jana Kabíčka. Ve strojopisné podobě zůstaly i další sbírky básní - Krystaly ticha, Lidé z malé vsi, Světelná znamení, To všechno člověk aj.
Významnou část pozůstalosti tvoří rukopisy a strojopisy básní, často v několika verzích. V mnoha případech tak můžeme sledovat vznik básně od prvního nápadu a také autorův zvyk užívat určitý motiv postupně v několika básních. Mnohé básně, uveřejněné v novinách, časopisech a sbornících (některé pod pseudonymem Jiří Gregor) najdeme v pozůstalosti v oddíle tisků a výstřižků. Zde jsou uloženy i novinové příspěvky J. M. Paláta, rozdělené tematicky i žánrově.
Dokladem Palátovy redaktorské práce jsou jeho posudky děl nabízených severočeskému nakladatelství v 1. polovině 60. let, zmínky a rady v korespondenci s O. Dubem, V. Kaplickým, M. Kubátovou aj., snaha pomoci Mileně Dudové, obsažená v kopiích dopisů jí adresovaných
Cenné poznatky o životě a díle J. M. Paláta poskytne jeho přijatá i odeslaná korespondence s přáteli (J. Bobkem, J. Diblíkem, I. Fabiánovou, E. Hončíkem, F. Hrubínem, V. Komárkem, L. Kunderou, V. Kůželem, B. Machem, I. Mikšovičem, rodinou Muškových, D. Pokorným, J. Rambouskem, Z. Rosígovou, A. Sedlmayerovou, H. Šmahelovou, J. Štajerovou, O. Šumberovou, L. Tůmou, M. Váňou, J. Veitovou-Kickovou, L. Žemlovou a dalšími). Korespondence je většinou dochována jen do let 1986 - 1987.
V korespondenci rodinné zaujmou vzájemné dopisy Palátových rodičů z první světové války, kdy otec bojoval na italské frontě.
Literární pozůstalost J. M. Paláta získával literární archiv Památníku národního písemnictví postupně a nyní je uložen ve 23 kartónech pod přírůstkovým číslem 103/91. Zahrnuje období 1905 - 1990.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace