Literární archiv Památníku národního písemnictví - Pěčka Ferdinand

Vyhledávání:
FERDINAD PĚČKA
(1861 - 1937)

Ferdinand Pěčka se narodil 8. října 1861 v Místku v soukenické rodině, většinu života strávil v okolí Vídně, zemřel opět v Místku 25. prosince 1937. Po čtyřech letech v místecké škole přestoupil do německé třídy ve Frýdku, po čtyřech letech studia na gymnáziu v Příboře přešel na německé gymnázium v Těšíně, kde v roce 1883 maturoval. V letech 1883 - 1887 studoval na vídeňské univerzitě teologii. V okolí Vídně pak strávil celkem 53 let, nejdříve jako kaplan, po vysvěcení v roce 1893 pak jako kněz.
Už na gymnáziu publikoval v Obzoru první básně s tematikou slezského kraje, jeho chudoby a nutné obrody. Podílel se také na vzniku studentského slovanského spolku a literárního sborníku Znič, pro které byl posléze nařčen časopisem Silesia ze „zkaženosti politikou“. Aby nebyl vyloučen ze školy, převzal za básně zodpovědnost bratr se stejnými iniciálami, František. Ten se později stal katechetou ve Frýdku a po celý život byl nejbližším Ferdinandovým přítelem: „Byl mým učitelem a rádcem, jím stal jsem se vlastencem a literátem,“ píše Ferdinand v jednom z dopisů.
Také ve Vídni a později ve Floridsdorfu a Deutsch-Wagramu pokračoval ve vlastenecké a literární činnosti. Organizoval setkání české menšiny, přednášky, výlety, recitace a koncerty. Podílel se na vydání Eichlerova Moravského kancionálu v Brně. Také v duchovní správě dosáhl značných poct, stal se arcibiskupským radou, děkanem, konsistorním radou. Zřejmě ale také oblíbeným knězem, jak o tom svědčí četná blahopřání k výročí 20 let služby na faře v Deutsch-Wagramu a udělení čestného občanství.
Stýkal se jak se sousedy v hostinci u fary, tak se vzdělanci a duchovními německého i českého prostředí, udržoval písemný nebo osobní kontakt s řadou českých básníků (Bouška, Dostál Lutinov, Heyduk, Kadlčák, Kallus, Loriš, Machar a další) i dalších umělců (např. sochař Šaff).
Podnikal různé cesty a poutě po slezském kraji a po celém mocnářství (Tyrolsko, Korutansko). Jeho zásluhou vznikla v roce 1905 také pouť do Jeruzaléma, o které po návratu přednášel ve Slovanské besedě ve Vídni.
Přes všechny úspěchy a zájmy, kterým se věnoval, procházela celým jeho životem linie stesku a touhy po návratu domů, lítosti nad životem v cizině, pocitů samoty a opuštěnosti, které se snažil zmírnit častými návštěvami bratra Františka, sestry Marie či matky Bedřišky. V četných básních, záznamech i v korespondenci najdeme reflexi smutku a starostí plynoucích z ne zcela dobrovolné izolace – Pěčka byl na farnosti v Rakousku umístěn hned po studiu na základě rozhodnutí vídeňského arcibiskupa, jak žádala tehdejší praxe.
Útěchu nacházel ve vlastní tvorbě (někdy publikoval také pod pseudonymy Místecký a Antonín Lysohorský), kromě pravidelných příspěvků do českých i vídeňských novin, týkajících se širokého okruhu témat (mravnost a etika, náboženská tematika, politika, ženská otázka, vzdělání či výchova, reflexe kulturního dění), mnohokrát publikoval své básně (Čin, Hlídka, Muzeum, Náš domov, Obzor, Osvěta, Pokrok, Pravda, Ráj, Ruch, Těšínské noviny, Vaterland, Vídeňský týdenník, Vlast, Zora a další). V roce 1888 mu vyšla jako 30. svazek Moravské bibliotéky první sbírka nazvaná Básně, v roce 1901 pak vydal vlastním nákladem sbírku Písně a meditace. Mnohem více textů však zůstává v časopisecké či rukopisné podobě. Velká část obsahuje motiv rodného slezského kraje, jeho historie i současnosti.
Ke konci života se věnoval také výuce náboženství na dívčí škole, od roku 1933 žádal o propuštění na odpočinek z důvodu rozvíjejícího se onemocnění diabetem. V roce 1937 se konečně vrátil do vytouženého Slezska, kde za necelý půlrok zemřel.

Fond je zpracován obvyklým postupem, výjimečný přístup si vyžádaly pouze rukopisy, jejichž řazení je z části (obsahující sešity básní) chronologické, u jednotlivých textů pak abecední. Pozůstalost obsahuje zajímavou korespondenci zobrazující dobovou situaci v oblasti Slezska, dále množství výstřižků a fotografií, vztahujících se k životu Ferdinanda Pěčky, který svým pobytem v cizině a vlasteneckým cítěním reflektoval paralelně situaci českého i německého prostředí.
Fond obsahuje také cizí tisky, mezi kterými vyniká báseň Benedikta Šaffa, padlého v I.světové válce, Meiner Mutter.
Pozůstalost předal LA PNP v roce 1962 Karel Procházka, ředitel Slezského muzea ve výslužbě, který se fondem hlouběji zabýval (k výročí sta let od narození Ferdinanda Pěčky v roce 1961 uspořádal spolu s Jaroslavem Procházkou výbor z básní a představili jádro svých literárně historických výzkumů v přednášce na Slovanském ostrově v Praze). Obsah fondu získal Karel Procházka vlastní snahou od hospodyně Anny Kozlíkové, stejně jako přístup k Pěčkově knihovně a výtiskům jeho sbírky Písně a meditace, o čemž svědčí jejich vzájemná korespondence z let 1961–1962, obsažená ve fondu.
Fond je uložen v pěti archivních kartonech pod přírůstkovým číslem 42/65.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace