Literární archiv Památníku národního písemnictví - Dostal Adolf Bohuslav

Vyhledávání:
Adolf Bohuslav Dostal
(1873-1939)


Narodil se 30. 12. 1873 v Praze - Veleslavíně. Básník a překladatel generace Moderní revue pocházel ze slavné umělecké rodiny Dostalů. Jeho matka Marie, roz. Kalmützerová, byla členkou činohry Prozatímního divadla a za svobodna bydlela v Praze v podnájmu u rodiny B. Smetany, s níž byla pak v přátelském vztahu. Dostalův bratr Karel působil ve dvorní činohře v Meiningen, sestra Leopolda, žačka Hany Kvapilové, byla od r. 1901 členkou činohry Národního divadla, sestra Marie byla nadějnou malířkou - krajinářkou. Na statku v Poděbradech, kam rodina přesídlila, se scházela literární družina, seskupená kolem sourozenců Dostalových (Engelmüller, Kolman-Cassius, jehož žena Jožka byla v mládí též literárně činná pod pseudonymem Josef Havlín). I Dostalova druhá manželka byla ženou z uměleckého světa. Byla jí herečka Anna Červená. Při jejich sňatku svědčili na podskalské faře Jakub Seifert a Jaroslav Kvapil. Jedna z Dostalových sester byla ženou Jaroslava Preisse, ředitele Živnobanky. Všechny tyto rodopisné údaje svědčí (a zachovaná korespondence to potvrzuje) o nesporně významném postavení A. B. Dostala ve společenském životě i uměleckém světě.
Po maturitě na kolínském gymnáziu odešel A. B. Dostal do Prahy na práva. Studia však brzo opustil, aby se nadále věnoval literární činnosti. Od r. 1901 působil v redakci Zlaté Prahy, kde vedl beletristickou část časopisu. V letech 1905 - 1907 tento časopis samostatně redigoval. Poté pracoval v ředitelství smíchovských divadel. O Švandově divadle, jehož byl ředitelem a režisérem, vydal monografii Světlem a stínem, 40 let smíchovského divadla (1911). Dlouhou řadu let žil v Polsku ve Varšavě, Krakově i jinde. Pracoval tu literárně i publicisticky na polsko-českých stycích. V letech 1924 - 1925 vydával ve Varšavě časopis Kultura Slowianska, přispíval do polských i českých listů (Kurjer Polski, Český deník). Po zřízení samostatného polského státu přijal polské občanství a vstoupil jako důstojník do polské armády. Zahynul na začátku války v září 1939 za náletu na Varšavu.
Svou básnickou tvorbu publikoval Dostal v časopisech Niva, Zlatá Praha, Světozor, Vesna, Květy, Lumír. Samostatně vydal sbírky básní: Vadnoucí květy, Touha, Vedle cesty, Pohádka věčně stejná, Advesperascit, Minuty, Písně na samotách, Po stopách krásy, Scény. Působil také jako divadelní kritik a překladatel. Překládal poezii, prózu i drama, zvláště z němčiny, dánštiny a polštiny. Byl prvým překladatelem Heinricha Manna, jehož soubor povídek přeložil a vydal u J. Otty pod názvem Novelly (bylo to první knižní vydání H. Manna u nás). Užíval překladatelského pseudonymu Anna Böhmová. Překládal také do polštiny ve spolupráci s F. Gwizdzem: Langrova dramata Velbloud uchem jehly a Grandhotel Nevada, Čapkovu Věc Makropulos.
V písemné pozůstalosti A. B. Dostala tvoří většinu přijatá korespondence. Má spíše ráz jednotlivých příležitostných vzkazů a dopisů (žádosti o otištění literárních prací, žádosti o intervence či půjčky, kondolence, pozdravy), obsahuje však i několik větších souborů se sestrou Leopoldou (rodinné záležitosti a její ochotnické herecké začátky), Karlem Engelmüllerem a Jaroslavem Kvapilem (převážně redakční záležitosti), s Louisem Arlethem, Karlem Tomanem, Lotharem Suchým (velmi osobní dopisy týkající se především publikačních možností a finanční situace spisovatelů; svědčí mj. o tom, že Dostal byl též mecenášem strádajících literátů ). Pozůstalost obsahuje i větší množství cizí korespondence, adresované většinou sourozencům nebo manželce, herečce Anně Červené (její pozůstalost je uložena v divadelním archivu Národního muzea), nalezneme zde některé Dostalovy básnické rukopisy, dále fotografie a tisky.
Dostalova písemná pozůstalost pochází většinou z let jeho redaktorství ve Zlaté Praze, tj. z let 1901 - 1907, i když tu najdeme i dopisy z let 90. (se sestrou Leopoldou z let 1896 - 1898, s přítelem Karlem Maškem z let 1898 - 1906 apod.) Je tedy omezena na dobu Dostalova života v Čechách, a má charakter fragmentu. Z doby jeho pobytu v Polsku jakékoliv písemnosti postrádáme a ani jinak není o něm mnoho zpráv.
Pozůstalost A. B. Dostala měla složitý osud. Po Dostalově odchodu do Polska zůstaly písemnosti v Praze u jeho ženy Anny Červené. Ta, po úřední rozluce manželství s Dostalem, žila ve společné domácnosti s JUDr. Karlem Kolmanem. Po jeho smrti přešla pozůstalost do rukou jeho bratra, básníka Jaroslava Kolmana - Cassia. Literární archiv PNP koupil část pozůstalosti od jeho ženy Jožky Kolmanové v roce 1966, zbytek pak z pozůstalosti po její smrti v roce 1968. Některé drobnosti byly získány jednotlivými koupěmi.
Fragment Dostalovy pozůstalosti byl rozdělen do dvou fondů. Fond Adolfa Bohuslava Dostala obsahuje korespondenci rázu převážně osobního, fond Zlatá Praha korespondenci převážně redakční, většinou z let Dostalova působení v redakci časopisu. Rozdělení není však důsledné, mezi oběma fondy existují značné přesahy. Je proto třeba věnovat pozornost oběma fondům zároveň.
Pozůstalost Adolfa Bohuslava Dostala je uložena ve 3 archivních kartónech, redakční archiv „Zlaté Prahy“ je uložen samostatně v 5 archivních kartónech. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1978, zahrnuje časové rozmezí let 1855 – 1920. Fond je uložen pod přírůstkovými čísly 64/66, 96/68.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace