Literární archiv Památníku národního písemnictví - Pešina Václav Michael

Vyhledávání:
Václav Michael Pešina
(1782-1859)

Narodil se 13. září 1782 v Novém Hradci, zemřel 7. května 1859 v Praze a byl
pohřben na Malostranském hřbitově v Košířích.
Gymnazijní studia vykonal v Hradci Králové, filozofická a teologická v Praze. Po vysvěcení na kněze 28. srpna 1807 působil v duchovní správě na Českomoravské vysočině: nejprve jako kaplan v Polné, od roku 1814 jako farář v Krucemburku. Za necelých pět let odešel jako farář do Blučiny na Moravě, kde zůstal až do roku 1832. V Blučině působil v duchu národním a obrozeneckém, zakládal knihovny, šířil české knihy, udržoval živé styky s českými spisovateli. Sám byl rovněž literárně činný: psal do Krameriových novin a do Čechoslava, zaznamenal zejména zajímavě zprávy o prvních českých hrách v Brně a o životě na Moravě. V roce 1829 uveřejnil českou báseň k úmrtí Josefa Dobrovského, jednu z mála básní, které na Dobrovského byly napsány. V roce 1832 byl zvolen metropolitním kanovníkem u sv. Víta v Praze. Od roku 1833 do roku 1847 byl redaktorem Časopisu katolického duchovenstva, od roku 1835 do roku 1857 byl redaktorem a ředitelem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, založeného v roce 1834 k vydávání a rozšiřování levných vzdělávacích knih pro lid. Jako kanovník se zasloužil o dostavění svatovítského chrámu tím, že dal v roce 1844 podnět ke zřízení Společnosti pro dostavění chrámu sv. Víta v Praze. V roce 1858 byl povýšen pro své zásluhy do rytířského stavu s přídomkem ”z Čechorodu.”
Pešinova pozůstalost v literárním archivu je jen fragmentem jeho rozsáhlé pozůstalosti, která se pravděpodobně ztratila. Větší část této pozůstalosti věnoval Národnímu muzeu v Praze sám Pešina: nejprve v roce 1824 některé své rukopisy a rukopisy svého učitele matematika Stanislava Vydry, potom v roce 1842 konvolut korespondence z let 1816 - 1842. Jsou to z větší části dopisy adresované Pešinovi jako redaktoru Časopisu katolického duchovenstva a jeho blízkému spolupracovníku Josefu Černému. Tento konvolut byl do literárního archivu získán delimitací z knihovny Národního muzea a roku 1963, kde byl uložen pod signaturou III D 59. Z toho souboru František Čáda otiskl dopisy adresované Pešinovi a Černému Vincencem Zahradníkem (Filozofické spisy Vincence Zahradníka, díl III., Praha 1915). Fragment Pešinovy pozůstalosti je uložen ve dvou archivních kartónech pod více přírůstkovými čísly v rozmezí 18/03 - 41/66, zahrnuje období 1799 - 1858.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace