Literární archiv Památníku národního písemnictví - Drtina František

Vyhledávání:
František Drtina
(1861-1925)

František Drtina se narodil 3. října 1861 v Hněvšíně v Čechách a zemřel 14. ledna 1925 v Praze.
Filozof, pedagog, profesor UK, od roku 1907 – 1911 poslancem na říšské radě (strana realistická). Za světové války byl členem Maffie a po převratu členem Národního výboru. V roce 1918 organizoval a budoval jako státní tajemník ministerstva školství a národní osvěty základy československého školství. Žák a stoupenec T. G. Masaryka. V roce 1920 ze zdravotních důvodů na vlastní žádost odešel na studijní dovolenou, z které se již na ministerstvo nevrátil.
Filozofii pojímal F. Drtina jako životní program, ne jako pouhý abstraktní systém. Jeho harmonizující, ušlechtile vyrovnanou povahou bylo určováno jeho myšlenkové bádání a úsilí o vytvoření světového názoru. Snažil se uvést si ve shodu pozitivismus s idealismem. Žádá, aby filozofie byla vědecká, nikoli spekulativní, aby se opírala o vědy empirické, snažila se „nad fakta empiricky zjištěná dospět k teoriím a hypotézám o vlastní podstatě jejich“ (Úvod do filozofie I., 1914). Drtina vidí v moderní době snahu o novou syntezi kultury, touhu po nových vyšších formách náboženského cítění a představování ve shodě s vědeckým poznáním a filozofickým názorem. Cestu k tomu vidí ve voluntarismu. Z jeho dalších děl je to např. Slovo o studiu filozofie (1899), Základy novověkého názoru na život (1909), Filozofie a vědy přírodní (1912), O povaze novověké filozofie (1912), Úvod od filozofie. Myšlenkový vývoj evropského lidstva I. (1914), Leibnizovo životní dílo a kulturní význam (1916) a další.
Hlavní význam Drtinův je v jeho pedagogické činnosti. Promyslil organizaci a reformu celého školského systému. Velkou péči věnoval učitelskému vzdělání. Jeho názory o reformě středních škol jsou obsaženy ve IV. a V. svazku spisů a i v programech strany lidové a pokrokové (1902 a 1912). Při organizaci školství uplatnil zásadu, že škola náleží učiteli, a proto se ve školské správě musí uplatňovat hlasy zkušených učitelských praktiků. Většina úředníků na ministerstvu byla z řad učitelů všech druhů a stupňů škol. Drtinova práce v tomto oboru je obrovská. Postaral se, aby doplňování sítě středních škol bylo provedeno podle spravedlivých požadavků, které hájil již v rakouském parlamentě v rozpočtových debatách. Významný byl i jeho podíl na zřízení nových československých univerzit a nových vysokých škol. Společně s profesorem Vlčkem organizoval a budoval školství na Slovensku.
Drtinova činnost byla neobyčejně intenzivní. V době svého poslancování a úřadování na ministerstvu vykonával univerzitní přednášky, vedl pedagogické semináře, přednášel v různých institucích a spolcích, pracoval v časopisech: Pedagogické rozhledy (od r. 1907), Naše Doba (1916 – 1923), založil Českou Mysl (1900). Mimo členství v komisi mezinár. sjezdů filozofů byl členem mezinárodního mírového sjezdu ve Stockholmu (1910), pomáhal zakládat sdružení YMCA v Praze. Velkou pozornost a pomoc věnoval upevnění čsl. skautingu, hlavně dívčímu, tělesné výchově přikládal velký význam.
Pozůstalost Františka Drtiny je uložena v literárním archivu PNP v osmi archivních kartónech pod různými přírůstkovými čísly v rozmezí 24/10 – 87/89 a zahrnuje období 1889 – 1923.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace