Literární archiv Památníku národního písemnictví - Dvořák Xaver

Vyhledávání:
Xaver Dvořák
(1858-1939)

Narodil se 29. listopadu 1858 v Praze Hostivaři, zemřel 22. listopadu 1939 v Praze. Studoval na pražském akademickém gymnáziu, po maturitě studoval na teologické fakultě v Praze a 16. července 1882 byl vysvěcen na kněze. Po krátkém působení v duchovní správě se stal profesorem na Vyšší dívčí škole v Praze, kde působil až do svého odchodu na odpočinek.
Xaver Dvořák je prvním katolickým básníkem, který se oprostil od didaktičnosti a apologetičnosti, jimiž se vyznačovala dřívější katolicky orientovaná česká poezie. Vyšel ze školy Vrchlického a vytvořil poezii meditativní a lyrickou. Zpracovával náboženské motivy s vroucností a prožitkem talentovaného básníka a vyznačoval se i dokonalostí básnické formy. Na sklonku života ozývají se v jeho básních také motivy národní a politické.
Jeho příslušnost ke Katolické moderně, u jejíhož zrodu v roce 1895 stál a k jejímž nejlepším básníkům patřil, přivedla jej na přelomu století do středu reformních snah českého katolického duchovenstva. Početná skupina reformisticky naladěných kněží, navazujících uvědoměle na reformní snahy osvícenských kněží, na tradice bolzanovské a na reformní program Františka Náhlovského z roku 1848, usilovala o církevní reformy, zejména o demokratizaci církve, o českou liturgii, o zrušení celibátu a plné zapojení české církve do služeb národa. Reformní hnutí utlumené zásahem episkopátu v roce 1907 se zaktivizovalo v roce 1918. Xaver Dvořák byl spolu s Jindřichem Š. Baarem spoluzakladatel Jednoty katolického duchovenstva, která se postavila cele za reformní program a usilovala o samostatnou českou a slovenskou církevní organizaci. Po neúspěchu, které přineslo reformnímu hnutí odmítnutí požadavků Jednoty římskou kurií a jmenování Františka Kordače pražským arcibiskupem, rezignoval Baar na místo předsedy Jednoty a Xaver Dvořák jako jeho nástupce dobojovával boj Jednoty s římskou kurií, českým episkopátem a novým pražským arcibiskupem. Byl posléze pro své nekompromisní stanovisko exkomunikován veřejně publikovanou exkomunikací jako před půl stoletím Augustin Smetana. Xaver Dvořák, přesvědčen sice o nutnosti reforem, avšak stojící dogmaticky pevně na půdě církve, se později podrobil a byl přijat zpět do církve. Věřil však stejně jako ostatní členové reformního hnutí, jak ukazuje jejich korespondence i zápisky, v konečné vítězství reformních snah, které bude i rehabilitací Jednoty a jejích požadavků.
Pozůstalost Xavera Dvořáka se nezachovala v úplnosti. Poněvadž byl na seznamu gestapa jako význačný propagátor českého nacionalismu, zničili příbuzní Xavera Dvořáka, kteří byli dědici jeho pozůstalosti, část jeho písemností. Přesto se podařilo jeho synovci dr. Eduardu Dvořákovi nejcennější část pozůstalosti uchovat. Opatroval ji pietně a předal ji krátce před svou smrtí v roce 1974 literárnímu archivu.
Pozůstalost Xavera Dvořáka není jen cenná tím, že podává obraz Dvořákova básnického vývoje, ale i tím, že obsahuje v korespondenci a tiscích cenné prameny k dějinám církevních poměrů z přelomu století a k dějinám reformního hnutí českého kléru. Doplňuje tak archivní prameny, které má literární archiv k těmto otázkám v pozůstalosti Jindřicha Š. Baara, Františka Teplého a Bohumila Zahradníka-Brodského.
Dvořákova pozůstalost je uložena pod více přírůstkovými čísly v rozmezí 131/60 - 18/90. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1976 (10 kartónů). Zahrnuje období 1878 – 1939.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace