Literární archiv Památníku národního písemnictví - Eim Gustav

Vyhledávání:
Gustav Eim
(1849-1897)


Gustav Eim (nar. 7. 10. 1849 ve Šťáhlavech u Rokycan; zemřel 7. 2. 1897 ve Florencii) byl vynikajícím českým žurnalistou a politikem. Na počátku 70. let působil jako redaktor v časopisech Politik, Pokrok a posléze v Poslu z Prahy. V roce 1874 se stal redaktorem Národních listů, přičemž od roku 1879 až do své předčasné smrti na jaře 1897 byl jejich vídeňským zpravodajem. V letech 1891 - 1897 byl též poslancem říšské rady ve Vídni. Ve své době byl Gustav Eim velice uznáván. Současníci jej označovali přímo za konzula či ředitele české politiky ve Vídni v 90. letech.
Osobní fond Gustava Eima přešel do LA PNP z Archivu Národního muzea, kam jej darovala roku 1922 Eimova manželka Julie Eimová-Schwarzová. Je uložen v 10 kartónech pod těmito přírůstkovými čísly: 70/54, 206/35, 2/36, 37/45, 277/50, 50/52, 42/59, 33/63, 104/69, 128/73. Součástí fondu jsou i doklady a korespondence Eimovy manželky Julie (1856 ? 1935).
Díky pečlivosti Julie Eimové se dochovala velká část osobních dokladů G. Eima (vysvědčení, indexy, domovský list, členské legitimace, listiny a účty týkající se Eimova úmrtí ve Florencii). Vedle dokladů Julie Eimové jsou zde uloženy i účty koncertů Františka Ondříčka vedené G. Eimem. Nejdůležitější součástí fondu je korespondence s významnými představiteli tehdejšího kulturního a politického života. Tvoří ji široké spektrum politiků, novinářů, divadelníků, hudebníků a spisovatelů. K nejzajímavějším souborům patří dopisy novináře a spisovatele Serváce Bonifáce Hellera, Eimova blízkého přítele a důvěrníka v redakci Národních listů, korespondence s Juliem Grégrem, Emanuelem Englem, profesorem Eduardem Albertem, Jaroslavem Vrchlickým, Františkem Heritesem, Josefem Svatoplukem Macharem, Matějem A. Šimáčkem, T. G. Masarykem atd. Korespondence s korporacemi je, podobně jako korespondence s jednotlivci, především dokladem Eimovy politické činnosti a též důkazem jeho politického vlivu. Eim pomáhal svými přímluvami na vlivných místech ve Vídni mnohým lidem při získávání zaměstnání či zlepšování jejich finanční situace a profesního postavení.
Samostatný celek tvoří korespondence Julie Eimové?Schwarzové (roku 1899 se provdala za Františka Schwarze). Její velkou částí jsou kondolence k úmrtí Gustava Eima a později i Františka Schwarze. Zachovala se také korespondence rodinná, zejména s matkou Gustava Eima Marií Eimovou?Fingerovou a jeho čtyřmi sestrami.
Vlastní Eimovy rukopisy se bohužel nezachovaly. Ve fondu je pouze koncept článku o literatuře, poznámky o vedení Národních listů po smrti Julia Grégra a pamětní zápis G. Eima z roku 1885. V rukopisech cizích zaujme popis průběhu jednání II. deputace ve Vídni v dubnu roku 1848, který pořídil Alois Pravoslav Trojan pro potřeby Národního muzea v roce 1871. Jsou k němu připojeny i dobové dokumenty.
Také mnohé tisky se vztahují k událostem roku 1848. Vlastní Eimovu politickou činnost dokumentují pouze dva. Jde o provolání k voličům z roku 1891 a pozvání na slavnost pořádanou tělocvičnou jednotou Sokol Favoritský ve Vídni z roku 1894. Tematicky jsou rozděleny rovněž výstřižky. Jsou tu vzpomínkové články A. P. Trojana na rok 1848, články týkající se tragické smrti a pohřbu Miroslava Tyrše, články věnované G. Eimovi a nekrology otištěné po jeho smrti. Ve fondu jsou uloženy i výstřižky článků o Františku Schwarzovi a několik fejetonů Julie Eimové?Schwarzové. Mezi fotografiemi nalezneme portréty Gustava Eima, Julie Eimové a Františka Schwarze. Ve variích je podobizna Gustava Eima od novináře Alfreda Penecke.
Časové rozpětí fondu je 1848 - 1949.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace