Literární archiv Památníku národního písemnictví - Emingerová Kateřina

Vyhledávání:
Kateřina Emingerová
(1856-1934)

Kateřina Emingerová se narodila 13. 7. 1856 (uvádí se i rok 1859) v Praze a zemřela 9. 9. 1934 tamtéž.
Pocházela z hudební rodiny, její otec byl pražský tenorista, který působil nejprve ve sboru opery ve Vídni a pak vynikl jako tenorista německého Stavovského divadla v Praze. Kateřina se učila hře na klavír v ústavu J. Jiránka, pak u K. Slavkovského, L. Procházky a K. H. Bartha v Berlíně; soukromě studovala skladbu u Z. Fibicha a V. Nováka. Vystoupila několikrát jako klavíristka, působila na pražské konzervatoři (1890 - 1928) a od roku 1919 byla konzervátorkou hudebních památek pro Čechy. Zasloužila se o šíření staré české hudby pro klavír. V Praze roku 1918 vydala Výběr klavírních skladeb starých českých mistrů, do časopisu Ženský obzor, Dalibor, Hudební revue, Česká hudba a dalších přispívala svými články hudebně historickými a výchovnými. Je také autorkou několika skladeb - Polka melancholická, Starosvětské písničky.
Fond Kateřiny Emingerové obsahuje korespondenci např. se Sofií Podlipskou, Eliškou Krásnohorskou, Hanou Kvapilovou a jejím manželem Jaroslavem Kvapilem (ten žádá Emingerovou o přímluvu v Drážďanech, aby tam mohl uvést své dílo) a Aloisem Jiráskem. Součástí jsou i dva starší rodinné dokumenty, týkající se pradědečka a dědečka. Ve fondu můžeme najít i časopisy, do kterých Emingerová buď přispívala, nebo v nich byly otištěny články o ní. Nejcennější částí fondu je bezesporu album fotografií významných českých i evropských hudebníků.
Pozůstalost Kateřiny Emingerové je uložena v literárním archivu Památníku národního písemnictví v jednom archivním kartónu pod přírůstkovými čísly 24/25, 9, 49/27, 56/28, 101/29, 156/30, 20, 125, 131a, 137/31 a zahrnuje období 1775 - 1931.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace