Literární archiv Památníku národního písemnictví - Polák Milota Zdirad

Vyhledávání:
Milota Zdirad Polák
(1788-1856)


Narodil se 14. února 1788 v   Zásmukách v   rodině obuvníka. Jedenáctiletý odchází do Prahy, kde se později stává pomocným učitelem v   sirotčinci.
Roku 1808 je přijat do armády a jako praporčík se účastní bitev u Asper a Wagramu. Do roku 1813 pak pobývá s   plukem v   severovýchodních Čechách; v   té době navazuje přátelství s   českými vlastenci J. L. Zieglerem a F. L. Hekem. Z   nich zvláště Ziegler měl na mladého Poláka velký vliv a také stál v   pozadí jeho básnických začátků.
V   roce 1813 je ve vídeňských Prvotinách pěkných umění otištěna Polákova báseň Vznešenost přirozenosti; ta, o několik let později, upravená a rozšířená, vychází pod   názvem Vznešenost přírody.
V   rámci vojenské kariéry pobývá Polák v   letech 1815 - 1818 poprvé v   Itálii. Zde vzniká cestopis Cesta do Itálie. V   následujících letech ho služební povinnosti zavádějí střídavě do Čech a do ciziny (1821 - 1824 Itálie, 1830 - 1837 Uhry). S   přibývajícím věkem stoupají také Polákovy vojenské hodnosti.
Počátky působení na vojenské akademii v   Novém Městě za Vídní spadají do let 1828 - 1830; tehdy Polák učí češtinu. Od roku 1837 zde působí už trvale, přednáší válečný dějepis a dozírá na výuku jazyků.
Milota Zdirad Polák umírá 31. března 1856 ve vídeňském Novém Městě.
Převážnou část písemné pozůstalosti M. Z. Poláka tvoří rukopisy básní a překladů
z   angličtiny (Macpherson, Byron), vesměs z   třicátých až padesátých let. Texty jsou psány většinou na zadní straně vojenských raportů, což usnadňuje jejich datování. K Polákovu působení na vojenské akademii se dochoval cizí rukopis přednášek o češtině. Korespondence se zřejmě takřka nedochovala.
Fond je uložen ve 2 archivních kartónech pod přírůstkovými čísly 1/08, 370/49, 39/57 a 28/63. Zahrnuje období 1828 – 1876.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace