Literární archiv Památníku národního písemnictví - Ertl Václav

Vyhledávání:
Václav Ertl
(1875-1929)


Profesor Václav Ertl se narodil 13. dubna 1875 v Dobříši. Otec mu brzy zemřel a malý Václav se dvěma sourozenci a matkou neměli lehký život. Přesto svou pílí vystudoval gymnázium v Příbrami a potom moderní jazyky na filozofické fakultě Karlovy univerzity.
Jako středoškolský profesor působil Václav Ertl na gremiální škole v Kolíně a na reálkách v Náchodě a v Praze na Žižkově.
Od roku 1910 vedl kancelář Slovníku jazyka českého, kde se svými spolupracovníky shromáždil na tři a půl milionu výpisků. Vydání Slovníku se už nedožil, zemřel poměrně mladý 12. února 1929 v Praze.
Jeho literární činnost je poměrně bohatá. Knižně vydal Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, spolu s prof. Jaroslavem Vlčkem Stručné dějiny literatury české (II. díl - Doba střední), dvojdílnou Rukověť dějin literatury české. Známá jsou i jeho odborná pojednání o čistotě jazyka. Četné články uveřejňoval v odborných časopisech pod vlastním jménem i pod pseudonymy. Rovněž hodně překládal - např. Zahrady Epikurovy od Anatola France, Laveleyovu Vládu a demokracii aj.
Za svou vědeckou činnost byl Václav Ertl jmenován členem Královské české společnosti nauk i České akademie věd a umění.
Jeho písemná pozůstalost je pouze fragmentem a tvoří ji převážně kondolenční dopisy při úmrtí jeho tchána Františka Bílého, z jehož pozůstalosti byla také vytříděna. Je uložena ve třech archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 382/35. Zahrnuje období 1900 – 1947.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace