Literární archiv Památníku národního písemnictví - Evropský literární klub

Vyhledávání:

Evropský literární klub
(1935-1949)


ELK založil 6. 7. 1935 nakladatel Bohumil Janda se svým bratrem Ladislavem za pomoci prof. V. Tilleho, E. Vachka a dalších osobností. Činnost klubu začala 1. 1. 1935 a po různých obměnách správy byla ukončena 3. 6. 1949, kdy ELK splynul s nakladatelstvím Československý spisovatel.
V době vzniku ELKu byla klubová organizace v nakladatelském podnikání u nás novinkou. Existovala tu sice Družstevní práce, ale ta byla založena na družstevních zásadách. Představitelům obou těchto nakladatelství bylo společné úsilí o vytvoření stálé odběratelské základny, čímž by čtenáři dostávali kvalitní literaturu a ceny knih by se snížily. Stejně jako Dp i ELK se nesoustředil jen na vydávání knih, ale staral se i o své členy organizováním kulturních a osvětových akcí (výstavy, besedy, různá setkání, služby atd.). Zakladatelé ELKu hledali východisko z krize 30. let a pomohli oživit zájem o překladovou literaturu.
Podnik vedl Ladislav Janda, a to nejen po stránce výrobní, správní a hospodářské, ale staral se i o výtvarnou sféru a některé edice a také o službu čtenářskou, společenskou, filmovou, divadelní atd. Na chod klubu měl vliv i Bohumil Janda jako ředitel nakladatelství Sfinx, které pro ELK vydávalo literaturu podle dohodnutého programu a odběrních podmínek.
Činnost ELKu řídil výbor, v němž byli zastoupeni spisovatelé, představitelé vědy a kultury, čtenáři a zástupci nakladatelství Sfinx (V. Tille, J. B. Foerster, A. Pražák, F. Kovárna, E. Vachek, A. C. Nor, M. Novotný, F. Langer, J. Emler a další).
Protože se vydavatelství soustřeďovalo na uvádění děl cizích autorů k českému čtenáři, hráli tu významnou roli představitelé (postupně jich bylo asi 120 - např. J. B. Čapek, F. Eisner, L. Faltová, J. Heyduk, Z. Kalista, B. Mathesius, J. Zaorálek).
Důležitá byla také grafická úprava knih, na níž se podíleli hlavně J. Štyrský, O. Menhart, F. Muzika a spolupráce s výtvarníky (C. Bouda, F. Duša, M. Kaláb, V. Rada, A. Strnadel, K. Svolinský, Toyen a další).
Počet členů klubu vzrůstal každým rokem (s výjimkou okupace) a v roce 1948 dosáhl téměř sta tisíc. Během doby se vytvořila síť místních skupin. Spojení umožňovaly klubovní časopisy - měsíčník ELK, čtrnáctideník Literární noviny, po 2. světové válce „měsíčník pro životní kulturu“ Růst. Povinností člena bylo odebrat 12 knih ročně.
První sídlo ELKu bylo v Přemyslově ulici na Smíchově, další v paláci Lucerna ve Štěpánské ulici, kde vedle reprezentačních místností byla otevřena také prodejna a v roce 1949 i hudební salónek. Výtvarné oddělení mělo svou galerii ve Vodičkově ulici (nyní Galerie U Řečických), od roku 1942 fungovala výtvarná služba, která členům opatřovala umělecká díla i předměty užitého umění.
V letech 1934 - 1949 vydal ELK 321 publikací téměř tří set autorů (asi 160 cizích a 120 domácích). Hlavní edicí byla románová řada Svět, věnovaná hlavně překladové literatuře (zprvu redigovaná V. Tillem, J. Emlerem, A. Matějčkem, E. Vachkem a J. Štyrským). Od roku 1938 vycházely knihy také v edici klasických a literárněhistorických děl Slavín (redaktoři A. Pražák a A. Grund), která měla velký význam za 2. světové války, stejně jako Národní klenotnice (redaktor M. Novotný). Edice Ráj knihomilů (redaktor B. Janda) představovala díla světová i původní od nejstarších dob po současnost. Po roce 1945 vznikla ještě knižnice Život (redaktor L. Janda), určená lidovému čtenáři.
Nakladatelský archiv ELKu se nedochoval, v literárním archivu PNP je v jednom kartónu pod přírůstkovými čísly 49/57 a 25/58 uloženo jeho torzo, obsahující rukopisy děl různých autorů a zahrnující období 1940 – 1949.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace