Literární archiv Památníku národního písemnictví - Fikar Ladislav

Vyhledávání:
Ladislav Fikar
(1920-1975)


Ladislav Fikar se narodil 29. 6. 1920 v Samotíně u Žďáru na Moravě. Obecnou školu začal navštěvovat v roce 1926 v Žižkově Poli a v letech 1931 - 1934 byl žákem měšťanské školy v Chotěboři. Po absolvování jednoletého učebního kursu v Německém Brodě začal studovat na německobrodském gymnáziu, kde v květnu 1941 složil maturitní zkoušky. Na vysokoškolské studium si však musel počkat až do konce války. Po maturitě několikrát změnil místo, pracoval nejprve v Německém Brodě, později v Praze. V posledních dvou válečných letech byl zaměstnán v dopravní společnosti Bohemia.
Krátce po osvobození nastoupil do redakce nově vzniklého deníku Mladá fronta a od podzimu 1945 zahájil studium na pražské filozofické fakultě (absolutorium v r. 1948). Po necelých dvou letech přispívání do kulturní rubriky Mladé fronty přešel Fikar do nakladatelství František Borový. V něm zůstal i po jeho zestátnění a přejmenování na nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1952 se stal šéfredaktorem, roku 1956 ředitelem a v této funkci zůstal až do počátku roku 1959, kdy byl donucen odejít. V březnu 1960 nastoupil jako dramaturg do Československého státního filmu v tvůrčí skupině Šmída (později Fikar - Šmída), v níž pracoval do jara 1968. Poté se na krátkou dobu vrátil na ředitelské místo do Československého spisovatele, srpnové události a následná normalizace však způsobily jeho opětné odvolání v květnu 1970. Krátkou dobu působil v nakladatelství Albatros, odkud v roce 1973 odešel do invalidního důchodu. Zemřel po těžké nemoci v Praze dne 12. 7. 1975.
Jako básník debutoval Ladislav Fikar v roce 1936 na stránkách Studentského časopisu. Přispíval také do Kvartu, Kritického měsíčníku, časopisu My a dalších periodik. Brzy patřil mezi nejuznávanější autory nastupující generace a získal řadu literárních ocenění, knižní prvotiny se však dočkal až po válce. Sbírka Samotín vyšla v roce 1945 v nakladatelství Mladá fronta a byla na dlouhou dobu jeho knihou poslední. V 50. letech se věnoval překladatelské činnosti a zajímal se především o autory ruské a sovětské (A. N. Ostrovskij, A. P. Čechov, B. Pasternak, S. Jesenin, S. Ščipačev), patřil také k dobrým překladatelům R. M. Rilka. V druhé polovině 50. let začaly časopisecky vycházet Fikarovy nové verše, z nichž většina byla zařazena do rozšířeného druhého vydání Samotína (1966). Až dlouho po autorově smrti však vyšla v mnichovském exilovém nakladatelství PmD jeho druhá sbírka Kámen na hrob (1988).
Literární pozůstalost Ladislava Fikara byla získána v roce 1978 koupí od rodiny, většinu materiálů však autor krátce před svou smrtí zničil. V první části je uložena řada dokladů, smluv a oznámení, zachycujících jeho životní i tvůrčí osudy.
Ze zachovaného fragmentu pozůstalosti je nejzajímavější její nejrozsáhlejší celek - korespondence. Dokumentuje autorovy styky s významnými osobnostmi doby. Její část se týká Fikarova mládí a redakční práce v Mladé frontě (dopisy I. Blatného, E. F. Buriana, H. Vejražkové - Davidové), jádro zachycuje působení v nakladatelství Československý spisovatel (dopisy P. Bezruče, I. Diviše, B. Halasové, V. Holana, J. Seiferta, E. Valenty a dalších). Zničena byla velmi zajímavá korespondence z dob Fikarovy dramaturgické práce, výjimku tvoří pouze dopisy Vojtěcha Jasného.
Zachované rukopisy a překlady již byly otištěny, podobně je tomu i se souborem rukopisů cizích (F. Hrubín, V. Nezval, J. Seifert) s výjimkou básní věnovaných Fikarovi samotnému (J. Karen, I. Slavík). Hodnota dalších součástí fondu - fotografií a varií, je spíše dokumentační.
Fragment pozůstalosti Ladislava Fikara je v literárním archivu Památníku národního písemnictví uložen v 7 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 39/78. Zahrnuje období 1930 – 1975.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace