Literární archiv Památníku národního písemnictví - Formanová Eva

Vyhledávání:
Eva Formanová
(1910-1980)


Spisovatelka Eva Formanová, rozená Syslová pochází z Jihlavy, kde se narodila 31. 7. 1910 v rodině vyššího úředníka místní pobočky Živnobanky. Zde začala také chodit do obecné školy, ve vzdělání pokračovala od r. 1918 v Praze, kam se rodina přestěhovala. Navštěvovala zde reálné gymnázium, odkud ve čtvrtém ročníku přestoupila na dramatický obor konzervatoře, v r. 1926 se stala elévkou Městského divadla v Plzni, po návratu do Prahy studovala v jazykových kurzech francouzského a anglického reálného gymnázia a externě se vzdělávala i na filozofické fakultě UK. V r. 1930 se provdala za úspěšného právníka Pavla Formana, který měl široké kulturní zájmy. Již jako student psal idealisticky laděné verše pod pseudonymem Auriga. Eva Formanová dobře reprezentovala společenskou vrstvu, ze    které pocházela. Jako kultivovaná intelektuálka se mimo překladatelské činnosti (němčina, francouzština, angličtina) věnovala kulturní publicistice. Zasvěceně se vyjadřovala k    uměleckým otázkám. Ve 30. a 40. letech a později psala recenze o nových vycházejících knihách do Rozhledů, Literárních novin, do časopisu Čteme aj. Nelze jí upřít vysokou erudovanost a vhled do posuzovaných děl. Jako spisovatelka a dramatička vstoupila do    uměleckého dění ve 40. letech. Její literární prvotina, povídka Poražený, vyšla v r. 1939 u   nakladatele V. Petra s obálkou výtvarníka Jaroslava Švába. Další uměleckou oblastí, která E. Formanovou přitahovala, bylo divadlo. Spolupracovala i s pražskou avantgardní scénou E. F. Buriana, kde byla v r. 1941 uvedena její divadelní hra Cizinka, režírovaná samotným Burianem.
Po válce žila E. Formanová od r. 1949 krátce v Karlových Varech, kde získal dočasné uplatnění její manžel. Sama vypomáhala v zahradnictví. Od r. 1952 opět působila v Praze. Tehdy začala její plodná a dlouhodobá spolupráce s Čs. rozhlasem. Prosadila se především jako autorka literárních pořadů. Věnovala je význačným osobnostem světové a evropské literatury. Jako odborná překladatelka se specializovala na výtvarné umění.
Pozůstalost E. Formanové je uložena v deseti kartónech pod přírůstkovým číslem 65/84. Nachází se v ní řada dokumentů vztahujících se k jejímu soukromému životu. Vlastní korespondence je uložena ve třech kartonech. K pozoruhodnějším náleží dopisy od různých kulturních osobností adresované především jejímu manželovi Pavlu Formanovi a jejímu otci Karlu Syslovi, významnému sběrateli a milovníku výtvarného umění. Jsou zde například i dopisy výtvarnice Zdeňky Braunerové, ty však mají ponejvíce komerční charakter. Poutavější je konvolut korespondence Jana Štursy (24 ks), dlouholetého přítele rodiny. Sbírka obsahuje i jednotlivé dopisy významných osobností např. Otokara Březiny, Jana Čepa, Ferdinanda Engelmüllera, Jana Preislera, Ferdinanda Strejčka aj.. Z korespondence cizí zaujmou zejména dopisy adresované Adolfu Heydukovi od Františka Heritese, Elišky Krásnohorské a K. V. Raise. Pozoruhodná je i korespondence literárního redaktora Antonína Veselého.
Z původní tvorby E. Formanové je mezi rukopisy zastoupen pouze strojopis její dramatické prvotiny Cizinka, převzatý z archivu divadla D 34. Ve větší úplnosti lze zde nalézt autorčiny pozdější scénáře, které od 50. let připravovala pro Čs. rozhlas, zejména pro pořady Schůzky s literaturou a rubriku Výročí týdne. Jsou zde i četné recenze a lektorské posudky literárních děl, které E. Formanová psala pro různá nakladatelství. Další složkou rukopisné části pozůstalosti jsou autorčiny umělecké překlady. K nejrozsáhlejším patří strojopis překladu korespondence Gustava Flauberta, která vyšla knižně v r. 1971. Překlad povídky Heinricha von Kleista Markýza z O... zůstal v zachovaném strojopise nedokončený.
O širokém kulturním zázemí spisovatelky E. Formanové vypovídají i rukopisy jiných významných autorů, které v její pozůstalosti najdeme (F. Halas, J. S. Machar a F. Götz). Sbírku doplňují i bohatě zastoupené merkantilní tisky, zejména programy pražských divadel z    let 1941 - 1954, vztahující se k dramatům, které autorka překládala nebo upravovala. Je zde uloženo i první knižní vydání její povídky Poražený a strojopisný překlad dramatu německého autora Hermanna Bahra Žlutý slavík. Fond doplňují výstřižky, které buď odrážejí odezvy na  vlastní tvorbu E. Formanové (kritiky na její hry a povídky) nebo naopak pocházejí z pera autorky, působící dlouhá léta jako nezávislá kulturní publicistka. Z kolekce uchovaných fotografií, kromě autorčiných a rodinných snímků, je historicky nejcennější fotografický soubor portrétů Jana Štursy a jeho manželky Boženy Durasové. Fond zahrnuje období 1886 – 1980.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace