Literární archiv Památníku národního písemnictví - Franko Ivan Jakovyč

Vyhledávání:
Ivan Jakovyč Franko
(1856-1916)

Ukrajinský spisovatel, vědec a významný národní činitel.
Narodil se 27. 8. 1856 v Nahujevyči u Drohobyče v Haliči, zemřel 28. 5. 1916 ve Lvově. Studoval slovanskou filologii na univerzitě ve Lvově, v Černovicích a ve Vídni, kde v roce 1893 promoval. Rok nato se úspěšně habilitoval na lvovské univerzitě. Už za studentských let se připojil k demokratickému hnutí, které se radikalizovalo, až dospělo k založení tzv. radikální strany, na jejímž vzniku měl Franko rozhodující podíl. Po neúspěšných pokusech založit vlastní tiskový orgán zahájil Franko spolupráci s pokrokovým polským tiskem. V letech 1877 - 1889 byl za svou politickou činnost třikrát zatčen a vězněn. Až v letech 1894 - 1897 se mu podařilo zorganizovat trvalejší vydávání časopisu Žyttje i slovo, když se zároveň zapojil do politické činnosti jako kandidát ve volbách do vídeňského parlamentu. V roce 1908 těžce onemocněl a byl nucen se věnovat pouze literární činnosti. V závěru života se mu dostalo oficiálních poct v podobě čestného doktorátu charkovské univerzity, členství v Československé národopisné společnosti i kandidatury na členství v petrohradské akademii věd.
Ivan Franko byl básníkem, prozaikem, dramatikem, překladatelem, literárním kritikem, historikem, folkloristou a etnografem, publicistou a editorem, politikem a všestranným veřejným pracovníkem, kolem něhož se soustřeďoval koncem 19. a začátkem 20. století nejen literární, ale i národní život Ukrajinců. Z jeho pera vyšlo přes 4 000 prací nejrůznějšího druhu. V prvé řadě byl však básníkem - jmenujme alespoň některé sbírky – Z výšin a nížin (1887), Můj smaragd (1898), Vždy začátečník (1906), Ze dnů žalu (1900), Uvadlé listí (1896). Rozsáhlá je i Frankova próza. Vedle řady satirických povídek a novel jde zejména o rozsáhlejší skladby, např. Hroznýš (1879), Boryslav se směje (1880 – 1881), román ze života haličské inteligence a vyšších společenských vrstev Základy společnosti (1896), Pro domácí krb (1897), Křižující se cesty (1900), historický román Zachar Berkut (1883) aj. Z divadelních her si podrželo trvalou životnost drama Ukradené štěstí.
Byl rovněž plodným překladatelem z antické, staroindické, hebrejské a soudobé světové poezie, mj. i české a slovanské vůbec. Z českých básníků si oblíbil zejména Havlíčka a Machara. O české a slovenské literatuře napsal také řadu studií.
Fond Ivana Franka tvoří pouze fragment korespondence s českými spisovateli (ve fotokopiích), který byl zřejmě pořízen jako dokumentace k edici Pavla Molnára Z korespondence Ivana Franka českým spisovatelům. Tato práce je rovněž ve formě separátu součástí fondu.
Tyto dopisy i studie dokumentují již zmíněný vztah I. Franka k české literatuře a jejím jednotlivým představitelům. Nejpočetněji je zde zastoupena korespondence s Adolfem Černým (24 dopisů) a s významným propagátorem česko-ukrajinských kulturních styků Františkem Řehořem (31 list).
Fond byl získán jako dar v roce 1956 a je uložen v literárním archivu Památníku národního písemnictví v jednom kartónu pod přírůstkovými čísly 40/55 a 34/56. Zahrnuje období 1885 – 1910.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace