Literární archiv Památníku národního písemnictví - Pujmanová Marie (roz.Hennerová)

Vyhledávání:
I. Dějiny původce archivního souboru

Preferovaná forma jména: Pujmanová Marie

Typ preferované formy jména: úřední jméno po uzavření druhého sňatku

Variantní/paralelní formy jména: Hennerová Marie (rodné příjmení), Hennerová M. (zkratková podoba křestního jména), Zátková Marie (příjmení po uzavření prvního sňatku), Zátková M., Pujmanová Marie (úřední příjmení po uzavření druhého sňatku), Pujmanová M., Hennerová-Pujmanová Marie (rodné příjmení - příjmení po uzavření druhého sňatku), Hennerová-Pujmanová M., Pujmanová-Hennerová Marie (příjmení po uzavření druhého sňatku - rodné příjmení),  Pujmanová-Hennerová M, , Didónka (přezdívka), Didi (přezdívka), Nerská Olga (pseudonym); M. H., M. P., M. P. H., M. P. H-ová, P. H. (šifry)

Datum narození: 1893-06-08

Místo narození: Praha (Česko)

Datum úmrtí: 1958-05-19

Místo úmrtí: Praha (Česko)

Datace působení původce: (viz data narození a úmrtí)

Stručná charakteristika: prozaička, publicistka, divadelní a literární kritička, básnířka

Životopis:
       Marie Pujmanová se narodila v roce 1893 do rodiny univerzitního profesora církevního práva Kamila Hennera (1861–1928). Už od raného dětství se se svými sourozenci, bratrem Kamilem (1895–1967), z něhož se stal známý neurolog, a sestrou Annou (1899–1921), později provdanou za divadelního kritika a dramatika Jana Bartoše, pohybovala ve společnosti předních pražských rodin. Podíl na tom měla její matka Marie, roz. Mildová (1870–1931), která organizovala známá společenská setkání. 
       Kvůli zdravotním problémům v mládí musela být Marie Pujmanová zřejmě nějaký čas vyučována doma. Názory objevující se v literatuře na délku této výuky se rozcházejí, ale ze spisovatelčiných vzpomínek víme, že vedle toho navštěvovala i Vyšší dívčí školu v Praze, mezi jejímiž studentkami byla také uváděna. Kromě toho, že na ni vedle domácí výuky, kdy mezi jejími učiteli působil dokonce F. X. Šalda (1867–1937), pozitivně působilo i kultivované domácí ovzduší, silně ji  ovlivnila především spisovatelka Růžena Svobodová (1868–1920) a návštěvníci jejího literárního salónu. Po sňatku s JUDr. Vlastislavem Zátkou (1887–1962), synem zámožného českobudějovického advokáta a politika, se jako novomanželka přestěhovala v červnu 1912 do Českých Budějovic. Jejich manželství ale nebylo příliš šťastné, nejpozději na jaře 1915 došlo mezi oběma k prvním neshodám, které se v následujících dvou letech prohloubily. Důvodem se staly především rozdílné představy o podobě společného soužití. Pro začínající autorku představoval tento manželský svazek překážku v tom, aby se mohla naplno věnovat psaní. Nakonec bylo manželství po dlouhých sporech, které vygradovaly jejím nervovým onemocněním v roce 1917, ukončeno rozvodem a Marie Pujmanová se vrátila do pražského domu svých rodičů ve Štěpánské ulici č. 2, kde pak bydlela, kromě krátkého brněnského intermezza, až do své smrti.
       V té době začala Pujmanová pracovat jako publicistka, literární a divadelní kritička, čímž navázala plynule na svou dosavadní činnost. Už po debutu v roce 1910, kdy jí byla na popud R. Svobodové uveřejněná povídka v literárním časopisu Novina, redigovaném F. X. Šaldou, publikovala totiž řadu krátkých próz, fejetonů a časových glos. Knižního vydání se dočkala i její impresionisticky laděná vzpomínková próza Pod křídly (1917), která byla pozitivně přijata a na níž je patrný vliv R. Svobodové. M. Pujmanová se tehdy začala podílet na přípravě časopisu Lípa, který Svobodová redigovala, psala do Šaldova časopisu Kmen a v roce 1920 dokonce řídila několik měsíců kulturní rubriku deníku Národní politika.
       V tomtéž roce jí také vyšla, již pod příjmením Pujmanová (spisovatelka se v listopadu 1919 podruhé provdala), další kniha – Povídky z městského sadu. Se svým manželem, hudebním teoretikem, kritikem a překladatelem Ferdinandem Pujmanem (1889–1961) se seznámila zřejmě v salónu R. Svobodové již několik let předtím. V roce 1920 se novomanželé přestěhovali do Brna, protože Pujman byl  jmenován režisérem brněnské opery. Po jejich návratu do Prahy o rok později spolupracovala M. Pujmanová do roku 1928 především s liberálním deníkem Tribuna. Oceňovány byly hlavně její literární a divadelní kritiky. Také se v roce 1925 mj. účastnila založení českého PEN klubu a dlouhá léta v něm, a to i po roce 1947, kdy byla obnovena jeho činnost, pracovala. Souběžně se svou publicistickou a veřejnou činností se stihla věnovat i rodině, v roce 1921 se jí narodil syn Vojtěch a na konci dvacátých let další syn Petr (1929–1989). Toto její tvůrčí období pak bylo do jisté míry uzavřeno v roce 1931 vydáním psychologického románu Pacientka doktora Hegla, v němž byla vystupňována kritika měšťácké společnosti, patrná již v některých předchozích textech M. Pujmanové .
       Již od mládí spisovatelka podnikala řadu cest po Čechách (mj. každoroční letní pobyty v Potštejně v Orlických horách), ale i do zahraničí (Jugoslávie, Itálie, Berlín, Paříž, Pobaltí aj.), což využila ve svých cestopisných črtách a fejetonech. Důležité místo mezi nimi ale zaujímala především návštěva SSSR (v červenci 1932), kterou vzápětí popsala v knize Pohled do nové země. Pod vlivem této cesty, tíživých důsledků hospodářské krize, během níž se např. vypravila na jaře 1932 s dalšími spisovateli za stávkujícími dělníky na Mostecko, a některých komunistických intelektuálů (Václavek, Fučík, Sekanina), se totiž na přelomu dvacátých a třicátých let postupně odklonila od křesťanského socialismu ke komunismu.
Vedle přípravných prací na svém nejznámějším románu Lidé na křižovatce (1937) se začala intenzivně věnovat veřejné činnosti - přednášela např. o ženské problematice a o literatuře pro ženy, podporovala dělnické hnutí a volební kampaně KSČ, spolu s dalšími osobnostmi postupně varovala před hrozbou nacismu a fašismu. V letech 1930–34 redigovala měsíčník Lidská práva a přispívala do řady deníků, časopisů i sborníků a stala se také členkou literární skupiny Blok, sdružující autory orientující se na socialistický realismus, a redakčního okruhu jejího čtvtletníku U. V roce 1938 byla také zvolena místopředsedkyní Kruhu přátel českého jazyka.
               Za protektorátu se stáhla kvůli svému levicovému smýšlení a předchozí činnosti do ústraní - mnoho času tehdy trávila především na chatě v Potštejně. Do konce války z opatrnosti uveřejnila jen několik básnických sbírek a novelu Předtucha, práci na pokračování románu Lidé na křižovatce musela kvůli jeho ideové orientaci přerušit.
Po válce Pujmanová vstoupila do KSČ (1946) a stala se členkou literárního odboru ČAVU. Začala intenzivně prosazovat a ve svém díle uplatňovat metodu socialistického realismu, což poznamenalo konečnou podobu dalších dvou dílů její románové trilogie (Hra s ohněm, Život proti smrti). Poválečná básnická tvorba M. Pujmanové byla silně ovlivněna jejím komunistickým smýšlením a sloužila jako nástroj dobové propagandy. Jako autorka přispívala do Doby, kterou v letech 1945-1947 spolu s Karlem Novým redigovala, Rudého práva, Prahy-Moskvy, Mladé fronty, Literárních novin aj.
Aktivně se podílela na veřejném i politickém životě - kromě toho, že až do smrti zasedala v řadě poradních a schvalovacích filmových institucí (Filmový umělecký sbor, Filmová rada aj.), zastávala především funkci předsedkyně zahraničního výboru Svazu československých spisovatelů (SČSS). Díky těmto funkcím se mohla jako členka oficiálních delegací kulturních pracovníků zúčastnit řady zahraničních cest. Nejdříve navštívila Bulharsko (1947), kde mj. udělala kvůli románu Hra s ohněm rozhovor s jedním z jeho hrdinů - Georgim Dimitrovem, o dva měsíce později Polsko a v roce 1948 SSSR, kam se podívala ještě jednou v roce 1953 jako členka delegace vyslané na festival československého filmu v Moskvě. Na konci roku 1953 strávila s dalšími delegáty (P. Kohoutem, M. Majerovou, A. Hofmeistrem aj.) několik měsíců v Číně a Mongolsku a Vánoce v roce 1956 oslavila v Indii. Zážitky a dojmy z těchto cest jí pak sloužily jako podklad pro další knihy (Slovanský zápisník, 1947; Čínský úsměv, 1954; Modré vánoce, 1958). 
Několik let před smrtí začala M. Pujmanová trpět vleklými zdravotními problémy. Skutečnost, že v závěru života byla několikrát hospitalizována v pražském státním sanatoriu na Smíchově (SANOPZ), ji ale zřejmě ještě inspirovala při psaní několika prací z nemocničního a vědeckého prostředí (některé básně, novela Sestra Alena, poema Paní Curieová). 19. května 1958 spisovatelka v sanatoriu zemřela. K její smrti došlo bohužel nešťastnou náhodou – zavinila ji zřejmě vadná šarže léku. Pohřbena byla poté na vyšehradském Slavíně.

Vztahy:
Bartošová Anna Natalie, roz. Hennerová; datace vztahu: ?–1921; typ vztahu: sestra; zdroj informace: LA PNP, fond Pujmanová Marie, roz. Hennerová. Blok (literární skupina); datace vztahu: ?–1938; typ vztahu: členka literární skupiny; zdroj informace: Merhaut, Luboš: Marie Pujmanová. In: Slovník české literatury po roce 1945, [on-line]. [cit. 18. 6. 2014].
České centrum Mezinárodního PEN klubu; datace vztahu: 1925-?; typ vztahu: členka; zdroj informace: Čivrný, Lumír: Časy i nečasy. In: Čeští spisovatelé o toleranci. Eds. Daniela Fischerová, Petr A Bílek, Václav Daněk. Readers International (Prague) - České centrum Mezinárodního PEN klubu, Praha 1994, s. 34, 72, 89.
Doba. Měsíčník pro literaturu a život (časopis); datace vztahu: 1945–1947; redaktorka; zdroj informace: Merhaut, Luboš: Marie Pujmanová. In: Slovník české literatury po roce 1945, [on-line]. [cit. 18. 6. 2014].
Henner Kamil; datace vztahu: 1893-06-09–1928-05-09; typ vztahu: otec; zdroj informace: Merhaut, Luboš: Marie Pujmanová. In: Slovník české literatury po roce 1945, [on-line]. [cit. 18. 6. 2014].
Henner Kamil ml.; datace vztahu: 1895-03-30–1958-05-19; typ vztahu: bratr; zdroj informace: LA PNP, fond Pujmanová Marie, roz. Hennerová.Hennerová Marie, roz. Mildová: 1893-06-09–1931; typ vztahu: matka; zdroj informace: Archiv Národního muzea, fond Zátkovi.
Národní politika (noviny); datace vztahu: 1920;  typ vztahu: vedoucí kulturní rubriky; zdroj informace: Merhaut, Luboš: Marie Pujmanová. In: Slovník české literatury po roce 1945, [on-line]. [cit. 18. 6. 2014].
Pujman Ferdinand; datace vztahu: 1919-11–1958-05-19; typ vztahu: druhý manžel; zdroj informace: LA PNP, fond Pujmanová Marie, roz. Hennerová.Pujman Petr; datace vztahu: 1929–1958-05-19; typ vztahu: syn; zdroj informace: Merhaut, Luboš: Marie Pujmanová. In: Slovník české literatury po roce 1945, [on-line]. [cit. 18. 6. 2014].
Svaz československých spisovatelů; datace vztahu: ?–?; typ vztahu: předsedkyně zahraničního výboru; zdroj informace: Maršíček, Vlastimil: Nezval, Seifert a ti druzí... Necenzurovaný slovník českých spisovatelů. Host, Brno 1999, s. 122–130.
Svobodová Růžena; datace vztahu: 1910–1920-01-01; typ vztahu: přítelkyně, učitelka; zdroj informace: LA PNP, fond Pujmanová Marie, roz. Hennerová.
Šalda František Xaver; datace vztahu: ?–?; typ vztahu: učitel; zdroj informace: Merhaut, Luboš: Marie Pujmanová. In: Slovník české literatury po roce 1945, [on-line]. [cit. 18. 6. 2014].
Zátka Vlastislav; datace vztahu: 1912–1917/1918; typ vztahu: první manžel; zdroj informace: Archiv Národního muzea, fond Zátkovi.

Autor záznamu: Boháčová Veronika

Informační prameny:
a) Prameny: 
Archiv Národního muzea (dále ANM), rodinný fond Zátkovi.

b) Literatura (výběr):
Blahynka, Milan: Marie Pujmanová. Československý spisovatel, Praha 1961.
Čivrný, Lumír: Časy i nečasy. In: Čeští spisovatelé o toleranci. Eds. Daniela Fischerová, Petr A Bílek, Václav Daněk. Readers International (Prague) - České centrum Mezinárodního PEN klubu, Praha 1994, s. 34, 72, 89.
Holá, Milada: Vyšší dívčí škola. In: Československé studentky let 1890–1930. Ed. Albína Honzáková. Ženská národní rada a Spolek Minerva, Praha 1930, s. 172.
Maršíček, Vlastimil: Nezval, Seifert a ti druzí... Necenzurovaný slovník českých spisovatelů. Host, Brno 1999, s. 122–130.
Procházka, J. S.: Vzpomínka na paní Marii Hennerovou. Národní politika, 23. října 1931.
Skýpala, Augustin: Odpoledne u Marie Pujmanové. Panorama, roč. XXV., s. 34–35.
Taussig, Pavel: O nerealizovaném filmu. První filmová verze Pacientky doktora Hegla. Film a doba, 1980, roč. 26, s. 89-91.
       Tax, Jaroslav: Marie Pujmanová: tvůrčí drama 1909–1937. Acta Universitatis Carolinae. Philologica, Monographia XLI. Univerzita Karlova, Praha 1972.
       Merhaut, Luboš: Marie Pujmanová. In: Slovník české literatury po roce 1945, [on-line]. [cit. 18. 6. 2014]
          Kamil Henner. In: Ottova encyklopedie obecných vědomostí 11, strana 103; Ottova encyklopedie nové doby: díl 4, s. 1085
          Kamil Henner, český lékař. In: Ottova encyklopedie nové doby 4, s. 1085
          Ferdinand Pujman. In: Ottova encyklopedie nové doby 9, s. 272
          Marie Pujmanová. In: Lexikon české literatury A-Ř (díl 1–3). CD-ROM. Infiniti Media, 1999.
       
       


         

         








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace