Literární archiv Památníku národního písemnictví - Frída Bedřich

Vyhledávání:
Bedřich Frída
(1855-1918)

Narodil se 1. července 1855 ve Slaném, zemřel 15. října 1918 v Praze. Pocházel z rodiny kupce, od tří let vyrůstal u strýce V. Frídy, faráře v Chvatěrubech u Kralup. Zde začal chodit do školy. 4. třídu základní školy a 1. ročník reálky navštěvoval v letech 1865 - 1867 v Domažlicích, kde jeho rodiče tehdy žili. Od roku 1867 studoval na Akademickém gymnáziu v Praze. Velký vliv tu na něho měl jeho bratr Emil Frída (Jaroslav Vrchlický). V roce 1873 se po vyléčení z cholery vrátil do Chvatěrub, o rok později se se strýcem přestěhoval do Prahy. V letech 1875 - 1880 studoval historii, dějiny umění, jazyky a filozofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity.
V roce 1880 začal působit na Vyšší dívčí škole, nejprve jako mimořádný, od roku 1883 jako řádný profesor, v letech 1896 - 1910 jako ředitel.
Jeho manželka Božena Veselá, s níž se v roce 1883 oženil, byla sestrou jeho přítele Josefa Václava Sládka. S ním spolupracoval v redakci Lumíra a v letech 1877 - 1879 ho v době nemoci zastupoval v řízení časopisu.
Na stránkách Lumíru otiskoval své překlady děl především francouzské, italské, španělské a německé literatury. Uvedl k nám přes 90 románů a povídek a víc než 60 divadelních her. Ty byly uvedeny převážně v Národním divadle, kde v letech 1891 - 1896 působil jako dramaturg.
Frídovy příspěvky věnované umění otiskovaly v 80. letech minulého století Květy, Pokrok, Zlatá Praha i Lumír. Zde navíc uplatnil i populární historické studie a pokusy o vlastní beletristickou tvorbu.
Byl členem Umělecké besedy, pracoval v ředitelství Svatobora, přednášel v Náprstkově Americkém klubu dam.
Po roce 1900 se věnoval hlavně studiu a výkladu díla Jaroslava Vrchlického.
Jeho příjmení je také uváděno s krátkým „i“ (Frida). Torzo písemné pozůstalosti je uloženo v jednom archivním kartónu pod různými přírůstkovými čísly v rozmezí 42/58 - 158/88 a zahrnuje období 1869 - 1933. Jde především o korespondenci přijatou, z níž nejvýznamnější část tvoří korespondence Marie Kalašové, Jaroslava Vrchlického a Julia Zeyera. Významný je konvolut korespondence Julia Zeyera adresovaný Boženě Frídové. Cenným pramenem jsou také paměti B. Frídy a jeho manželky, dochované v rukopise.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace