Literární archiv Památníku národního písemnictví - Purkyně Cyril

Vyhledávání:
Cyril Purkyně
(1862-1937)


Narodil se 27. července 1862 v Praze, zemřel 15. dubna 1937 rovněž v Praze.
Byl synem malíře Karla Purkyně a vnukem přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně.
Po studiích na gymnáziu a reálce se nejprve zapsal na českou techniku, brzy však rozhodnutí změnil a vystudoval přírodní vědy na pražské univerzitě. Krátkou dobu byl suplentem na karlínské reálce a od roku 1891 se stal asistentem mineralogicko-geologického ústavu svého budoucího tchána Otakara Feistmantla na české technice. V roce 1895 odešel do Plzně, kde působil na učitelském ústavu, a po uvolnění místa profesora mineralogie a geologie na technice se v roce 1907 vrátil do Prahy. Po založení Státního geologického ústavu (1919) byl jeho hlavním organizátorem a ředitelem až do roku 1934, kdy odešel na odpočinek.
V počátcích své vědecké činnosti se věnoval botanice, brzy se však zcela soustředil na mineralogii a geologii a největší část svých teoretických i praktických výzkumů zaměřil na oblasti karbonu a pleistocénu. Podnikl rovněž několik zahraničních studijních cest a účastnil se mezinárodních geologických kongresů (Dánsko, Norsko, jižní Afrika). Odborné studie a články publikoval od roku 1891 v mnoha časopisech a sbornících (např. Časopis pro průmysl chemický, Rozpravy České akademie, Živa, Naše věda), přispíval také do Ottova slovníku naučného.
Rozsáhlá byla i Purkyňova činnost organizátorská a jeho působení v mnoha spolcích a institucích. Byl kurátorem Matice české, členem správního výboru Společnosti Národního muzea, redaktorem Časopisu Národního muzea, od roku 1921 členem České akademie. Čestné členství mu udělily různé přírodovědecké kluby i zahraniční společnosti (např. Rumunská akademie věd, Belgická geologická společnost).
Písemnou pozůstalost Cyrila Purkyně tvoří rozsáhlá korespondence, zejména s českými i zahraničními přírodovědci (R. Kettner, J. V. Želízko, J. Vilhelm, F. Slavík aj.), která dokumentuje jeho činnost vědeckou i ostatní společenskou a organizátorskou práci. Část korespondence se týká odkazu J. E. Purkyně. Fond doplňuje několik drobných rukopisů a tisků prací Cyrila Purkyně a soubor výstřižků o jeho životě a díle.
Hlavní část pozůstalosti získal literární archiv Národního muzea v roce 1938, v pozdějších letech byla pak doplněna drobnými přírůstky a materiály převedenými z fondu Purkyňovy komise. Písemná pozůstalost Cyrila Purkyně je uložena pod přírůstkovými čísly v rozmezí 4/21 – 72/94. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1988 (16 archivních kartónů). Zahrnuje období 1858 – 1937.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace