Literární archiv Památníku národního písemnictví - Purkyňova komise

Vyhledávání:
Purkyňova komise
(1935 - 1958)

Zájem o osobnost a dílo Jana Evangelisty Purkyně má u nás dlouholetou tradici. Po jeho smrti roku 1869 sice došlo k rozptýlení a snad i zničení některých památek na něho (to se týká i části jeho písemné pozůstalosti a zvláště knihovny), ale v souvislosti se 100. výročím narození roku 1887 a s 20. výročím úmrtí roku 1889 začíná trvalý zájem o něho. Onoho prvního jubilea vzpomnělo zvláště Purkyňovo rodné město Libochovice velkolepou slavností spojenou s vydáním almanachu a odhalením Purkyňova pomníku; při druhém se usnesl Spolek lékařů českých v Praze, že bude vydávat jeho sebrané spisy, a jmenoval pro tento účel komisi (profesoři Jaroslav Hlava, Karel Chodounský, František Mareš a Josef Thomayer).
V dalších desetiletích se však žádné větší akce neděly. Purkyňovu památku se snažili udržovat v povědomí veřejnosti někteří jeho příbuzní (zvláště snacha Marie Purkyňová a vnoučata Růžena Pokorná-Purkyňová a Cyril Purkyně). V lékařských kruzích můžeme zaznamenat jen občasné ojedinělé činy (prof. Bohumil Jan Eiselt, Karel Chudoba, Karel Chodounský, později Emanuel Rádl, Karel Amerling a Eduard Babák). Teprve v roce 1918 vydal Spolek lékařů českých (sekce pro vydávání sebraných spisů J. E. Purkyně) zásluhou prof. Kamila Josefa Lhotáka první svazek sebraných spisů a brzy nato prof. Jaroslav Jedlička dva svazky korespondence. Odborné zásluhy Purkyňovy propagoval a hájil především prof. František Karel Studnička.
Nové oživení zájmu o velkého fyziologa vyvolalo blížící se 150. výročí jeho narození. V roce 1934 se aktivizovala činnost zmíněné sekce Spolku lékařů českých a v roce 1935 se ustavila Společnost pro studium života a díla J. E. Purkyně, v jejímž čele byli prof. František Karel Studnička a Josef Pelnář. Pracovali tu prof. Jan Bělehrádek, Oldřich Vilém Hykeš, Vilém Laufberger a další, aktivními funkcionáři byli MUDr. Jarmila Psotníčková a knihovník Národního muzea PhDr. František Páta. Společnost připravila velké purkyňovské oslavy, které se uskutečnily především v Praze a v Libochovicích, měla dobré organizační vedení a propagaci, vydala purkyňovský sborník a v následujících letech i další tři svazky sebraných spisů J. E. Purkyně.
Za druhé světové války činnost Společnosti ochabovala a po válce již nebyla obnovena.
Nový zájem o důkladné poznání osobnosti a díla Jana Evangelisty Purkyně vyvolal v roce 1948 prof. Bohuslav Bouček, který se stal předsedou Komise pro studium života a díla J. E. Purkyně. Byl to orgán profesorského sboru lékařské fakulty Univerzity Karlovy a pracoval při Ústavu pro dějiny lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Na práci komise se podíleli jak starší badatelé z předválečného období (prof. František Karel Studnička, Jaroslav Jedlička, Oldřich Vilém Hykeš, Zdeněk Frankenberger, Vilém Laufberger, Josef Gruss, Josef Vinař, Rudolf Zadina a jiní), tak i někteří noví pracovníci, např. Eva Rozsívalová a Božena Matoušková. V roce 1950 vyhlásila komise purkyňovskou literární soutěž a organizovala výstavu a jiné akce ke stému výročí návratu J. E. Purkyně do vlasti. Po zrušení profesorských sborů na fakultách roku 1951 činnost komise stagnovala a soustřeďovala se na péči o Purkyňovo muzeum v Praze. Vliv na to mělo i vleklé onemocnění prof. Boučka.
Oživení práce nastalo až v roce 1953, kdy po reorganizaci vznikla při biologické sekci Československé akademie věd nová Komise pro studium života a díla J. E. Purkyně, krátce nazývaná Purkyňova komise. Jejím předsedou byl akademik Bohumil Němec a vědeckým tajemníkem prof. Otakar Matoušek. Komise konala pravidelné schůze a přednášky pro veřejnost, spolupracovala při jednání o postavení Purkyňova pomníku v Praze, pečovala o rychlé vydávání dalších svazků sebraných spisů J. E. Purkyně (jako editoři vynikli zvláště prof. Vladislav Kruta, Vladimír Zapletal, Zdeněk Hornof a Jan Thon) atd. Velkou péči věnovala i svému archivu, který spravoval prof. Rudolf Pelíšek. Několik zasedání komise se konalo i v Brně a v Olomouci, kde vznikla čilá centra purkyňovského bádání (v Brně prof. Vladislav Kruta, Josef Sajner, Vladimír Zapletal, Jaroslav Kříženecký; v Olomouci Miloslav Matoušek, Jan Kabelík; dále Jan Kühndel z Prostějova, Oldřich Ferdinand z Hranic, Jan Adámek z Opavy a jiní). Mnoho materiálu poskytl i dr. Jaroslaw Wit Opatrný z Vratislavi.
Koncem roku 1958 došlo znovu k reorganizaci práce Československé akademie věd. Purkyňova komise byla zrušena a její činnost byla začleněna do biologicko-lékařské skupiny komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV, vedené akademikem Arnoldem Jiráskem.
Společnost i komise shromažďovaly po celou dobu své existence písemnosti J. E. Purkyně i dokumentační materiál o něm (tisky, výstřižky, fotografie). Tak byl získán i materiál bývalého Purkyňova muzea v Libochovicích (od Bohuslava Mayera). Po vzniku Památníku národního písemnictví předala dr. Jarmila Psotníčková část písemností Společnosti do tohoto ústavu, kam pak přešly i další písemnosti z pozůstalostí prof. Boučka, Hykeše i z Purkyňova muzea. V Památníku národního písemnictví je postupně sepsal Ota Polách a další pracovnici. Tyto přírůstky zde byly uloženy společně s purkyňovskými písemnostmi, které již dříve získal Literární archiv Národního muzea a které byly delimitovány do literárního archivu Památníku národního písemnictví. Sem byly později předány i písemnosti z posledního období činnosti komise, které shromažďoval prof. Rudolf Pelíšek, a zároveň archiválie z osobních pozůstalostí prof. Eiselta, Babáka, Studničky, Boučka a Vacka, které komise získala. K nim příslušely i korespondence a rukopisy Pelíškovy.
Při definitivním zpracování veškerého purkyňovského materiálu, ke kterému se v literárním archivu Památníku národního písemnictví přistoupilo v letech 1985 - 1987, byly z archivu Purkyňovy komise (společné pojmenování pro výše uvedené instituce bylo ponecháno) vyčleněny a samostatně zpracovány (po spojení s písemnostmi, které zde byly již dříve) písemnosti Jana Evangelisty Purkyně, jeho synů Emanuela a Karla, tchána Karla Asmunda Rudolphiho, vnoučat Růženy Pokorné-Purkyňové a Cyrila Purkyně a Cyrilova tchána Otakara Feistmantela a dále purkyňovských badatelů Jana Bohumila Eiselta, Eduarda Babáka, Kamila Josefa Lhotáka, Františka Karla Studničky, Jaroslava Jedličky, Bohumila Němce, Bohuslava Boučka, Zdeňka Hornofa, Bohumila Vacka, Rudolfa Pelíška a Jana Thona. Zároveň byl vyřazen duplicitní materiál.
Po zpracování obsahuje archivní fond Purkyňovy komise doklady o činnosti Společnosti i komise (zápisy o schůzích a jiné - nejsou však úplné), fragment korespondence (většinu korespondence vyřizovali jednotliví funkcionáři a jim také byla adresována) a dále rukopisy, tisky a fotografie dokumentující převážně život a dílo Jana Evangelisty Purkyně (materiály k sebraným spisům, opisy korespondence a prací J. E. Purkyně, rukopisy a otisky prací o něm, různé abecední i chronologické soupisy, bibliografie, kartotéky a statistiky, fotokopie archivních materiálů i jiné fotografie atd.). Je zde i další materiál k dějinám přírodovědy, zvláště zoologie u nás, k činnosti Amerlingových fyziokratů, k mikrofotografii a k dějinám svobodných zednářů v Čechách. Většinu těchto materiálů zpracoval Rudolf Pelíšek, ale jsou tu i výpisky Růženy Pokorné-Purkyňově, Adolfa Měsky, Josefa Volfa (zednáři ) aj.
Celkem fond obsahuje 27 archivních kartónů a je uložen pod přírůstkovými čísly 137/74 – 29/86. Zahrnuje období 1870 – 1966.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace