Literární archiv Památníku národního písemnictví - Rais Karel Václav 1. část

Vyhledávání:
Karel Václav Rais
(1859-1926)
1. část

Narodil se 4. ledna 1859 v Bělohradě (dnes Lázně Bělohrad). Zemřel 8. července 1926 v Praze a je pohřben na Vinohradském hřbitově. Jeho rodiče Václav Rais a Kateřina (roz. Erlebachová) zde měli menší hospodářství. Základní školní vzdělání získal ve farní škole bělohradské (1866 - 1869), pak rok navštěvoval "na handlu" Volksschule ve Vrchlabí, od r. 1870 byl zapsán na nižší reálce v Jičíně a zde také v letech 1873 - 1877 vystudoval učitelský ústav. Tento ústav absolvovali i jeho bratři Antonín a Jindřich.
Po složení zkoušky dospělosti 28. 6. 1877 odešel učit na Českomoravskou vysočinu. Působil v Trhové Kamenici (1877 – 1882) a v Hlinsku (1882 – 1887). Tento kraj se mu stal po Podkrkonoší druhou silnou inspirační oblastí, zde také začal literárně tvořit. V těchto letech vykonal i učitelské zkoušky způsobilosti (29. 10. 1879) v Českých Budějovicích pro obecné školy (10. 9. 1883 v Kutné Hoře pro vyučování češtiny, dějepisu a zeměpisu na měšťanských školách) a dále si rozšířil aprobaci o němčinu (13. 4. 1886 v Jičíně). Pracoval rovněž aktivně v četných spolcích, přednášel a psal do regionálních novin, 29. 7. 1882 se oženil v Pardubicích se svou kolegyní, učitelkou Marii Hroznou (1858 - 1915). V manželství se jim narodily dvě dcery, Marie (1883) a Doubravka (1895).
Roku 1887 se přestěhoval Rais do Prahy. Dva roky působil na měšťanské škole v Podolí, deset let na měšťanské škole chlapecké na Žižkově, další rok se stal řídícím učitelem IV. obecné školy dívčí na Vinohradech a v letech 1899 - 1920 byl ředitelem II. měšťanské školy dívčí na Vinohradech. 29. 2. 1920 odešel do výslužby.
Své školní povinnosti plnil velmi svědomitě, v roce 1907 obdržel zlatý záslužný kříž s korunou a v r. 1917 byl vyznamenán titulem školního rady. Odpovědnost za vedení školy mu také od konce 90. let znemožňovala intenzivnější literární tvorbu. Těžce na něho působily v posledních letech života i smutné události v rodině (r. 1915 zemřela jeho manželka a zeť MUDr. Jan Míšek, v r. 1916 bratr Jindřich, v r. 1920 bratr Antonín atd.). Životní i tvůrčí síly si obnovoval při prázdninových pobytech mimo Prahu (Bělohrad, Hrubá Skála, Kacanovy, Mnichovo Hradiště, Nový Svět, Sobotka, Železnice) a jednou v zahraničí (Porto Rose).
Literární tvorbu začal r. 1878 jako autor dětských a příležitostných veršů, které byly často zhudebňovány. V próze psal zprvu hlavně pod vlivem Václava Beneše-Třebízského historické povídky pro mládež a fejetony. Publikoval v mnoha časopisech, od r. 1880 i knižně. Teprve postupně, zvláště v 90. letech se soustřeďoval na realistickou tvorbu povídkářskou ze života prostých venkovských a maloměstských lidí, v níž dosáhl největších úspěchů. I potom však psal nadále pro děti, publikoval recenze, příležitostné články, životopisy, satirické verše a byl pořadatelem výborů z děl našich předních spisovatelů (F. Doucha, K. J. Erben, B. Němcová, J. Neruda, V. Beneš-Třebízský, K. Vinařický).
Rais působil i jako funkcionář různých kulturních institucí (Máj, Svatobor, Syndikát českých spisovatelů), spoluredaktor i literárních časopisů (např. Zvon) atd. Za své zásluhy o literaturu byl poctěn mimořádným (1897) a řádným (1912) členstvím ve IV. třídě České akademie věd a umění.
Svá díla podepisoval zásadně Karel V. Rais, v satirické tvorbě mladších let užíval pseudonymu Prokop Bodlák. Zcela výjimečně podepsal r. 1880 v časopise Naší mládeži svou povídku Pouť jako K. V. Rais-Bělohradský. Drobné zprávy označoval šifrou K. V. R. nebo R.
Do Švandy dudáka posílal verše i pod pseudonymy Váša Roháč a V. Host (viz korespondenci s I. Herrmannem).
Karel V. Rais publikoval v časopisech pro mládež (Budečská zahrada, Besídka malých, Jarý věk, Květy mládeže, Malý čtenář, Naší mládeži, Zlaté mládí aj.), v časopisech pedagogických (Národ a škola, Paedagogium, Pedagogické rozhledy, Pěstoun, Posel z Budče, Učitelské noviny aj.), literárních (Květy, Lumír, Osvěta, Světozor, Zlatá Praha, Vesna, Zvon aj.), humoristických (Humoristické listy, Paleček, Švanda dudák, Šotek) i v různých novinách, kalendářích a sbornících. Knižně publikoval u nakladatelů Hynka, Otty, Štorcha, Šimáčka, Urbánka, Vilímka aj., později vydával jeho práce pro děti pouze Fr. Topič, práce ostatní nakladatelství Unie.
Sebrané spisy Raisovy vydala Unie v mnoha vydáních v letech 1909 - 1934 v 26 svazcích. Vybrané spisy vyšly v SNKLHU v 10 svazcích. Spisy pro mládež vydal souborně Fr. Topič v letech 1901 - 1925 v 10 svazcích. Mnoho svých prací však K. V. Rais do sebraných spisů nepojal.
Již za Raisova života byla jeho díla přeložena do němčiny, ruštiny, polštiny, dánštiny a chorvatštiny. Vycházela také v zahraničním českém krajinském tisku.
Po smrti K. V. Raise mu bylo odhaleno několik pamětních bust a desek (Hlinsko, Jičín, Lázně Bělohrad, Praha, Sobotka, Trhová Kamenice, Železnice). Jeho jméno nesl učitelský ústav v Jičíně, několik škol, bělohradský časopis Z Raisova kraje a turistická chata na Zvičině. V Pasekách nad Jizerou byl vybudován Památník Zapadlých vlastenců a v Lázních Bělohradě Památník Karla V. Raise v zámecké oranžerii, drobné expozice najdeme i v jiných muzeích. Několik Raisových děl, mj. i Zapadlí vlastenci a Pantáta Bezoušek, bylo zdramatizováno a zfilmováno.
Naše literární věda dosud dluží podrobné zhodnocení Raisovy osobnosti i jeho díla. Zatím vyšlo pouze několik dílčích studií, byla vydána nepatrná část korespondence (výběr dopisů s B. Adámkem, M. Alšem, S. Čechem, A. Jiráskem, A. Kašparem, F. Kavánem, B. Mečířem a M. Sedláčkem) a dva sborníky: Sborník k uctění památky K. V. Raise (Jičín 1936) a sborník Karel V. Rais - studie, vzpomínky, dokumenty (Lázně Bělohrad 1959). Vzpomínkové články s využitím korespondence psala M. Míšková-Raisová. Soustavněji se Raisovi v poslední době věnuje Josef Štefánek a Jaroslava Janáčková (viz zvláště její stať ve III. díle Dějin české literatury s připojenou bibliografií).
Literární pozůstalost Karla V. Raise je zachována v poměrné úplnosti. Cenná je zvláště obsáhlá korespondence s literárními přáteli (K. M. Čapek-Chod, S. Čech, I. Herrmann, A. Heyduk, F. Herites, A. Jirásek, A. Klášterský, J. Ladecký, F. S. Procházka, J. V. Sládek, M. A. Šimáček, V. Štech, J. Thomayer, Z. Winter, s malíři (M. Aleš, A. Kašpar, F. Kaván, J. Prousek, A. Slavíček), s přáteli z mládí (B. Adámek, B. Mečíř, J. Pech, J. Pižl aj.) i s četnými nakladatelstvími, redakcemi a spolky. Z mnoha listů se badatel může dovědět podrobnosti z českého veřejného i kulturního života, ze zákulisí organizace kulturních institucí i ze vztahů jednotlivých osob.
Mezi rukopisy chybí některá nejznámější díla, ale i tak jsou zachovány v hojném počtu a spolu s rukopisnými úpravami vydaných děl podávají svědectví o Raisových tvůrčích postupech. Mnoho rukopisů je zachováno v několika verzích, často ve 2 čistopisech.
Mezi tisky převládají časopisecké otisky prací pro mládež, novinové výstřižky a poslední knižní vydání děl s Raisovými korekturami nebo s korekturami Marie Míškové-Raisové.
Dále je v pozůstalosti větší množství osobních i rodinných dokumentů a fotografií.
Literární pozůstalost opatrovala a uspořádala po Raisově smrti jeho dcera Marie Míšková­Raisová. Po jejím úmrtí postoupila rodina podstatnou část pozůstalosti v r. 1969 Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví (č. př. 77/69), kde byla spojena s již dříve získanými jednotlivinami. Jejího zpracování se ujal PhDr. Antonín Boháč a po jeho přechodu na jinou funkci dokončil zpracování Karol Bílek.
Literární pozůstalost Karla V. Raise je uložena pod přírůstkovými čísly v rozmezí 77/69 – 86/94. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1976 (74 archivních kartónů) a obsahuje 10.062 archivních jednotek. Fond zahrnuje období 1843 – 1951.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace