Literární archiv Památníku národního písemnictví - Rambousek Stanislav

Vyhledávání:
Stanislav Rambousek
(1897-1937)

Narodil se 18. října 1897 v Pardubicích, zemřel 9. listopadu 1937 v Jihlavě.
Jeho otec Josef Jaroslav Janda-Bohatý (1847 Klatovy - 1914 Dvůr Králové n. L.) byl redaktorem klatovských a pardubických časopisů a psal beletrii a vzpomínkové práce z let svého mládí, např. do klatovského Šumavana. Zmiňuje se o něm mj. František Buriánek ve své knize Literární Klatovy.
Gymnázium vystudoval Stanislav Rambousek ve Dvoře Králové nad Labem, v roce 1916 maturoval v Hradci Králové a dalších pět let studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii a klasickou filologii. Absolvoval všech deset semestrů a v posledním roce svého pobytu v Praze navštěvoval zároveň přednášky České státní knihovnické školy. Po složení státních zkoušek v roce 1921 obdržel místo městského knihovníka v Jihlavě.
Vedle praktické činnosti v knihovně se věnoval teoretickým a organizačním problémům knihoven. Seznamoval se s výsledky československého i zahraničního knihovnictví a podnikl několik studijních cest (1922 Německo, 1928 Polsko, 1929 Velká Británie). Zásluhou Stanislava Rambouska se jihlavská knihovna stala jednou z nejlepších v českých zemích počtem výpůjček i další prací se čtenáři.
Když se v roce 1927 rozštěpil Spolek československých knihovníků a vznikl Spolek veřejných obecních knihovníků, byla činnost Stanislava Rambouska již natolik známa, že byl zvolen jednatelem nového spolku a zůstal jím po celou dobu jeho trvání do roku 1935. Předsedou byl spisovatel Jiří Mahen. Spolek vyvíjel bohatou odbornou činnost, pořádal kursy a sjezdy a snažil se o zlepšení postavení obecních knihovníků. Plně zde byly využity vynikající Rambouskovy organizátorské schopnosti.
Rambouskovo působení se však neomezovalo jen na knihovnu a knihovnictví. V Jihlavě organizoval přednáškové cykly, kulturní akce pro mládež, jazykové kursy a další kulturní akce doprovázené často filmem čí světelnými obrazy. Několik let byl ředitelem Havlíčkovy vyšší školy lidové a předsedou městského osvětového sboru, působil jako režisér a dramaturg ochotnického spolku Klicpera, byl dokonce předsedou krajského ústředí osvětových sborů. Jako člen divadelní komise městské rady se staral o hostování českých divadel v Jihlavě, přičinil se i a časté návštěvy předních pražských a brněnských umělců (J. Dohnal, B. Karen, E. Kohout, A. Nedošínská, O. Scheinpflugová, J. Vojta, E. Vrchlická, V. Vydra aj.). Nezapomínal ani na loutková představení pro mládež. Pod jeho vedením se rozvíjel český kulturní život v poněmčelém městě, zvláště mohutně vyzněly oslavy Smetanovy v roce 1924 a oslavy prohlášení basilejských kompaktát v roce 1936.
Stanislav Rambousek byl též literárně činný, již od studentských let psal povídky, později odborné články knihovnické, kulturní zprávy, recenze. Byl též redaktorem časopisu Českomoravskou Vysočinou a často přednášel.
Náhlé úmrtí Stanislava Rambouska ukončilo jeho rozsáhlou kulturní práci. O jeho významu svědčí sborník Památce Stanislava Rambouska z r. 1938 i publikace Z dopisů dvou knihovníků z r. 1959. Knihovnickému dílu Stanislava Rambouska byla věnována i diplomová práce Marie Pospíšilové (FF UK Praha 1958).
Písemnou pozůstalost Stanislava Rambouska získal literární archiv Památníku národního písemnictví v letech 1955 - 1957 od jeho rodiny. Obsahuje především korespondenci, z níž je cenná především korespondence s Jiřím Mahenem a Antonínem Skálou, týkající se československého knihovnictví. Dokladů, rukopisů, tisků a výstřižků je zachováno jen malé množství. Část Mahenových dopisů Rambouskovi je dosud v majetku adresátova syna dr. Jiřího Rambouska v Brně.
Pozůstalost doplňují některé fondy kulturních organizací jihlavských, uložené v Okresním archivu v Jihlavě. Pozůstalost je uložena ve třech archivních kartónech pod přírůstkovými čísly v rozmezí 2/55 – 13/57. Zahrnuje období 1913 – 1937.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace