Literární archiv Památníku národního písemnictví - Gogol Nikolaj Vasiljevič

Vyhledávání:
Nikolaj Vasiljevič Gogol
(1809-1852)


Vynikající ruský prozaik a dramatik 1. poloviny 19. století. Narodil se 20. 3. 1809 ve Velkých Soročincích v poltavské gubernii, zemřel 21. 2. 1852 v Moskvě.
Pocházel z rodiny ukrajinských statkářů, jeho otec byl znám svými divadelními a literárními zájmy. Dětství prožil na statku svých rodičů nedaleko Mirgorodu. V roce 1818 vstoupil do oblastní poltavské školy, v letech 1821 - 1828 absolvoval v Něžině lyceum, které poskytovalo zároveň i vysokoškolské humanitní vzdělání. Koncem roku 1818 odešel do Petrohradu, byl zaměstnán postupně na několika úřednických a učitelských místech, ale nakonec se rozhodl pro literární dráhu. Významnou úlohu v jeho životě i tvorbě mělo jeho celoživotní přátelství s V. A. Žukovským a hlavně styky s A. S. Puškinem. Značnou část života strávil na cestách po západní Evropě, kde se trvaleji usadil v Itálii (1836-1839). Dlouhodobé odloučení od Ruska způsobilo, že Gogol ztratil kontakt s domácím pokrokovým myšlenkovým vývojem, a mělo vliv na jeho životní i uměleckou krizi ve čtyřicátých letech.
Ke konci svého života se sbližuje se slavjanofily a prohlubují se jeho styky s přáteli z konzervativních šlechtických kruhů (N. M. Jazykov, A. O .Smirnovová, A. P. Tolstoj), kteří podporovali Gogolovy chorobné nábožensko-mystické nálady. Roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma. Jeho poslední životní období je poznamenáno obratem k náboženství a mystice, Gogol podléhá depresím a pochybnostem o smyslu své činnosti a svého díla.
Svou literární dráhu zahájil N. V. Gogol nezdařenou romantickou poémou Gans Kjuchelgarten (1829). V roce 1931 publikoval první povídky ze sbírky Večera na chutore bliz Dikaňki (Večery na dědince nedaleko Dikaňki), inspirované ukrajinským folklórem, které roku 1832 doplnil o druhou řadu. V roce 1835 vydal téměř současně dvě sbírky próz, Arabesky a Mirgorod (Arabeski a Mirhorod), v němž podává obraz minulosti i přítomnosti Ukrajiny ve čtyřech novelách, z nichž nejznámější je Taras Bulba, epopej o boji ukrajinských kozáků proti polským pánům. Povídky s petrohradskou tematikou z let 1835 - 1836 jsou obvykle spojovány v cyklus pod názvem Petěrburgskije rasskazy (Petrohradské povídky).
V letech 1832 - 1835 pracoval Gogol na řadě dramatických záměrů, z nichž dokončil pouze satirickou komedii Revizor (1836), jež představuje vrchol jeho dramatické tvorby.
V roce 1842 k ní připojil ještě dvě další komedie, Igroki (Hráči) a Ženiťba (Ženitba). Nejvýznamnější místo v Gogolově prozaické tvorbě zaujímá román Mjortvyje duši (Mrtvé duše), jehož první díl vyšel po četných opravách a cenzurních průtazích v roce 1842. V něm autor předvedl otřesné panoráma života tehdejšího statkářského Ruska. Přípravné i hotové materiály druhého dílu Mrtvých duší Gogol spálil krátce před svou smrtí. Odrazem jeho těžké životní i umělecké krize na sklonku života je i sbírka listů Izbrannyje mesta iz perepiski s druzjami (Vybraná místa z korespondence s  přáteli) a Avtorskaja ispoveď (Autorova zpověď, 1845), které vyvolaly nepříznivou kritiku a polemiku pokrokových představitelů ruské společnosti, zejména V. G. Bělinského. Důsledky této roztržky urychlily Gogolův tragický konec.
Nejcennější součást fondu N. V. Gogola tvoří obsáhlý soubor korespondence A.  O.  Smirnovové, Gogolovy dlouholeté přítelkyně. Alexandra Osipovna Smirnovová, rozená Rossettiová (1809 – 1882), byla dvorní dámou a proslulou krasavicí na dvoře Nikolaje I.
Ve 20. - 40. letech minulého století pěstovala přátelské styky s řadou ruských spisovatelů - kromě N. V. Gogola to byl A. S. Puškin, V. A. Žukovskij, P. A. Vjazemskij aj. Její jméno se objevuje i v Puškinově poezii (V albom A. O. Smirnovoj a jiné básně). Gogol strávil v její společnosti v Římě zimu a léto roku 1843 a v Nizze pak přelom roku 1843 - 1844, kdy došlo k jejich sblížení. Muž A. O. Smirnovové byl v roce 1845 jmenován gubernátorem v Kaluze a Gogol často pobýval u Smirnovových na jejich statcích v Kalužské a Moskevské gubernii. A.  O. Smirnovová patřila k největším obdivovatelkám Gogolovým.
Je autorkou zápisků a vzpomínek na N. V. Gogola, zajímavých zejména z hlediska biografického. Její dopisy z let 1844 - 1851, uložené v literárním archivu, se vztahují zejména k poslednímu období života N. V. Gogola, kdy dochází k jeho ideové a názorové krizi. V té době začíná autor podléhat náboženským a mystickým náladám, pochybuje o smyslu své dosavadní činnosti a svého díla. Součást fondu tvoří i opisy těchto dopisů, doplněné o ty, které nejsou ve fondu zastoupeny v originále. Dopisy A. O. Smirnovové byly částečně opublikovány v časopise Russkaja starina v letech 1889 - 1890 literárním historikem a Gogolovým životopiscem a editorem Vladimirem Ivanovičem Šenrokem (1853 - 1910).
Druhá, méně významná část fondu je zcela odlišného charakteru. Tvoří ji především dokumentační materiál, týkající se ohlasu díla N. V. Gogola v Československu, který byl shromážděn z větší části při přípravě výstavy k 100. výročí úmrtí N. V. Gogola v Národním muzeu v roce 1952.
Fragment fondu N. V. Gogola vznikal postupně v letech 1934 - 1952 dary a koupěmi a je uložen v literárním archivu Památníku národního písemnictví v jenom archivním kartónu pod směrovacími čísly v  rozmezí 346/34 – 382/52. Zahrnuje období 1844 – 1952.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace