Literární archiv Památníku národního písemnictví - Hakl Bohumil František

Vyhledávání:
Bohumil František Hakl
(1827-1904)

Narodil se 10. 9. 1827 v Horní Branné u Jilemnice, zemřel 12. 9. 1904 v Hořicích. Katolicky orientovaný spisovatel.
Podle přání otce, tkalce a mistra v textilní továrně v Hrabačově, vlastence a nadšeného čtenáře, se měl stát učitelem.
Navštěvoval školu v Jilemnici, docházel do soukromých hodin němčiny a hudby, studoval na gymnáziu v Jičíně (zde na něho měl vliv profesor Š. K. Macháček) a v Litomyšli (zde se mu zdálo, že piaristé jsou málo vlastenecky zaměřeni). Po čtyřletém studiu v bohosloveckém semináři v Hradci Králové byl v roce 1851 vysvěcen na kněze. Od roku 1852 působil jako katecheta na učitelském ústavu, reálce a hlavní škole v Hradci Králové, v období od 1. 1. 1855 do 1. 4. 1861 na výchovném vojenském ústavu v severoitalské Belluni (tehdy v tzv. rakouském Benátsku). Po návratu učil náboženství na vyšším gymnáziu v Hradci Králové a mezi studenty byl velmi oblíben. V roce 1870 odešel na faru do Hořic, od roku 1882 tu byl děkanem a vikářem. Bylo mu uděleno několik církevních vyznamenání.
Rád cestoval - svou návštěvu Itálie v roce 1877 literárně zpracoval, navštívil také Berlín a Drážďany (1891), Bavorsko a Istrii (1892).
Haklova literární činnost byla spjata s jeho povoláním. První jeho práce vznikla pod  vlivem kanovníka Šrůtka a byla otištěna v časopise Školník v roce 1852. Napsal učebnice náboženství pro vyšší třídy gymnázia, psal nebo překládal knihy určené pro kněze i laiky (Pobožnost jinocha studujícího, Stručná nauka o těle lidském, Řeči postní, Řeči duchovní ku  mládeži studující, Exercicie čili Duchovní cvičení kněžské aj.; přeložil Katolickou věrouku pro vyšší učební ústavy rakouské K. Martina, dílo G. Bouhourse Křesťanské myšlenky na  každý den v měsíci aj.).
Vydal sbírku veršovaných náhrobních nápisů Hrobní kvítí. Námětem jeho vlastních básnických sbírek je Bůh, křesťanské ctnosti, píše v nich o školní píli a vytrvalosti, obsahují školní modlitby a příležitostné verše.
       Značný ohlas měla Haklova tvorba pro děti, v níž sledoval výchovné cíle (Mlsný Jaroš, Ptačí hnízdo, Chudé dítě atd.).
Jeho kniha o životě Cyrila a Metoděje byla prohlášena za závadný spis a jednalo se o  ní i ve vídeňském parlamentu.
B. F. Hakl přispíval do Časopisu pro katolické duchovenstvo, Pražských novin, do  časopisů Světozor, Učitelský věstník, Vychovatel atd. Užíval zkratek B. Hkl., Bohumil H., B. H., Hkl. Redigoval také knižnici Knihovna kazatelská. Podrobnější údaje o něm lze nalézt v Lexikonu české literatury.
Fragment osobního fondu Bohumila Františka Hakla uložený v  literárním archivu Památníku národního písemnictví ve 4 archivních kartónech a zpracovaný pod přírůstkovým číslem 260/35 tvoří převážně korespondence přijatá. Jde o jednotlivé dopisy týkající se hlavně Haklovy publicistické činnosti v katolických časopisech. Nalezneme zde i dopisy Jana Kosiny, Antonína J. Tilleho aj. a jeden dopis Edmonda d’Amicis. Jsou tu zastoupeni i biskupové - Eduard Brynych, Jan Valerian Jirsík, Antonín Cyril Stojan aj. Ve větších celcích jsou zachovány soubory dopisů významných literárně činných osobností z řad kněží: Jana Ježka, Mikuláše Karlacha, Klementa Borového, Beneše Methoda Kuldy, Tomáše Škrdle, Josefa Antonína Šrůtka aj.
Písemnosti zahrnují období 1851 - 1903.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace