Literární archiv Památníku národního písemnictví - Hálek Vítězslav

Vyhledávání:
Vítězslav Hálek
(1835-1874)

Narodil se 5. 4. 1835 v Dolínku u Prahy, zemřel 8. 1. 1874 v Praze.
Po příchodu do Prahy se stal žákem Akademického gymnázia (1847). V roce 1855 se přihlásil na filozofickou fakultu, kde studoval filologii, ale navštěvoval také přednášky o   historii, filozofii a estetice, avšak brzy se cele věnoval literární činnosti. Hned v roce 1858 získal uznání za lyrickoepickou báseň Alfréd. Téhož roku vyšla kniha milostné lyriky Večerní písně, jež získala obrovský ohlas. V milostné poezii nalezl Hálek pevný bod, z něhož vyvěral pocit radosti z krásy a z lidské blízkosti a zároveň opojení životem. Prolnutí lásky a probouzející se přírody nabývalo ve Večerních písních dobově symbolický význam, jako toužebně očekávané procitnutí národa. Roku 1859 napsal větší básně Mejrima a Husejn a Krásná Lejla, následující rok pak vystoupil jako dramatik hrou Carevič Alexej. Počátkem 60. let psal intenzívně pro divadlo - Záviš z Falkenštejna, Král Rudolf, Král Vukašín (jeho premiérou bylo roku 1862 otevíráno Prozatímní divadlo), Sergius Catilina. Na jeho hry, stejně jako na jeho lyrickoepické básně, jako byl Goar, Černý prapor, Dědicové Bílé hory, se však brzy zapomnělo.
Uměleckou životnost neztratily Hálkovy obrázky ze života vesnice, ať už byly psány prózou nebo veršem, a jeho lyrika přírodní. Kromě drobných básní napsal balady Frajtr Kalina, Bláznivý Janoušek a sbírku Pohádky z naší vesnice. Básnickou činnost dovršil básník sbírkou menších básní V přírodě. Hálek psal také povídky do časopisů, poutavé výjevy ze   života venkovského lidu. Nejznámější z jeho povídek jsou Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce, Poldík rumař aj. Vedle toho se Hálek intenzívně zabýval organizační činností v   Akademickém čtenářském spolku a v Umělecké besedě. Byl redaktorem Národních listů od   jejich založení (1861), redigoval Slovanské besedy a převzal posléze časopis Lumír, který přeměnil ve Zlatou Prahu (1864). Nejprve s Janem Nerudou a později sám řídil časopis Květy.
Literární pozůstalost Vítězslava Hálka obsahuje kromě dokladů a jeho osobní korespondence dosti rozsáhlou sbírku dopisů jeho ženy Doroty Hálkové z let 1868 - 1907. V   rukopisech jsou dochovány jen některé verše, z nichž nejznámější je Merjima a Husejn. Větší část rukopisů obsažených v pozůstalosti tvoří jeho dramata z počátku 60. let, Carevič Alexej, Král Vukašín, Sergius Catilina, Záviš z Falkenštejna atd. Hálkova nejznámější sbírka Večerní písně je zde uložena pouze v podobě tištěné. Najdeme zde také překlady této sbírky do srbštiny a polštiny, a rovněž partituru Bedřicha Smetany ke zhudebněné verzi Večerních písní.
Literární pozůstalost Vítězslava Hálka je uložena v 6 kartónech pod přírůstkovými čísly v   rozmezí 13/62 - 6/98 a zahrnuje časové období 1853 - 1873, 1940.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace