Literární archiv Památníku národního písemnictví - Hanuš Stanislav

Vyhledávání:
Stanislav Hanuš
(1885-1943)

Narodil se 10. listopadu 1885 v Praze, zemřel 12. září 1943 tamtéž. Básník a překladatel. Začátkem 20. let byl knihovníkem Národního shromáždění, později pracoval jako úředník v rozhlase.
Na počátku své literární dráhy se sblížil s některými představiteli symbolisticko-dekadentního okruhu kolem Moderní revue a v tomto časopise roku 1910 poprvé publikoval své verše. O čtyři roky později vystoupil na veřejnost s generací Almanachu na r. 1914.
Básník byl trýzněn neustálou nedůvěrou v sebe sama, a proto se dlouho nemohl odhodlat ke knižnímu vydání svých vážných, intimně laděných básní. Teprve v roce 1934 vyšla jeho sbírka Housle a ruka. Až potud publikoval pouze v časopisech.
Hanušovy melodické verše se vyznačují myšlenkovou sevřeností a úzkostlivou snahou o klasicky dokonalou formu. Jsou výrazem básníkova citlivého nitra, naplněného vroucností a pokorou.
Hanuš dobře ovládal vnitřní rytmus volného verše a této své schopnosti využíval při  překladech z francouzštiny. Překládal verše i hry Verhaerenovy (např. Spartskou Helenu), Balzaca, France, Moliera, Romainse aj. Miloval hudbu a tato jeho záliba je patrná nejen v  hudebnosti jeho veršů a v jeho práci v redakci časopisu Tempo, ale také v překladech monografií slavných hudebních skladatelů (Händel, Beethoven, Stravinskij). Přehled o těchto překladech nám poskytuje seznam, který je uložen v Hanušově pozůstalosti.
Největší část této pozůstalosti tvoří korespondence, která je dokumentem básníkova literárního i lidského hledání a svědčí i o jeho bohatých zálibách z oblasti hudby a výtvarného umění. Hanuš se stýkal a dopisoval si s mnoha čelnými představiteli tehdejší kultury, například s bratry Čapkovými, s Otokarem Fischerem, Františkem Halasem, s bratry Křičkovými, s  Karlem Tomanem, Rudolfem Medkem, Josefem Sukem, s pěvkyní Jarmilou Novotnou, s  Václavem Talichem a s malíři Marvánkem a Nechlebou.
Rukopisy vlastních veršů jsou v pozůstalosti zastoupeny jen dvěma básněmi. Bohatší je část překladová - obsahuje několik Verhaerenových básní, čtyři z Hanušových překladů dramat a Schloezerovu stať o Stravinském.
Obraz o veřejném i soukromém životě spisovatele a jeho přátel doplňují Hanušovy deníky z let 1914 - 1916, několik tisků a výstřižků.
Literární pozůstalost Stanislava Hanuše byla získána nákupem od dědiců, přičemž převážnou část tvoří soubor koupený v roce 1972. Pozůstalost je uložena ve 3 archivních kartónech. Tento soupis zachycuje stav fondu k  roku 1978, zahrnuje časové rozmezí let 1909 – 1941. Fond je uložen pod přírůstkovými čísly 85/72, 48/98.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace