Literární archiv Památníku národního písemnictví - Řezáč František Josef

Vyhledávání:
František Josef Řezáč
(1819-1879)

František Josef Řezáč se narodil 6. ledna 1819 v   Polehradech. Zemřel 25. prosince 1879 a byl pohřben na Olšanech.
Pocházel z   rolnické rodiny. Studoval na staroměstském gymnáziu v   Praze, potom filozofickou a teologickou fakultu v   Praze. Doba jeho studií bohosloveckých byla pro něho velmi významná. Navázal celoživotní přátelství s   Františkem Mudrou, Václavem Kratochvílem, Vojtěchem Hlinkou a hlavně s   Karlem Havlíčkem, kterého oddával a pohřbíval. Velmi důležité bylo, že se Řezáč seznámil s   žákem Bolzanovým a profesorem náboženství na technice Františkem Schneidrem. Setkání a návštěvy u Schneidra rozhodly o   dalším životním směru Řezáče a jeho přátel. Řezáč se stal vyznavačem učení Bernarda Bolzana, které mu bylo tlumočeno Schneidrem, uvědomělým vlastencem, který celý život oddaně sloužil českým zájmům a potřebám. Na kněze byl vysvěcen roku 1842 a hned po   vysvěcení se stal kaplanem u Františka Daneše, faráře v   Peruci, rovněž žáka Schneidrova, oddaného bolzanovce a vlastence. Je jisté, že v   tomto prostředí, které cele a oddaně převádělo zásady Bolzanovy do praxe, získal Řezáč neobyčejně mnoho a rád se do něho vracel. Jako kaplan v   Hostouni u Prahy podnikl s   Havlíčkem cestu na Peruc, aby mu ukázal výtečné působení Danešovo, které Havlíček velmi výstižně popsal v   dopise Fany Weidenhofrové. Řezáč byl v   přátelských stycích s   dalším žákem Bolzanovým biskupem Josefem Dittrichem, u   kterého pobyl v   Drážďanech, kde se seznámil a navázal opravdové přátelství s   Hrabětou. Po   návratu ze Saska se stal duchovním správcem v   ústavu slepců v   Praze. Rušný rok 1848, jehož dění se Řezáč horlivě zúčastnil, přivedl ho právě tak jako jeho přítele Františka Náhlovského do vězení. Po propuštění z   vězení byl pražskou konsistoří jmenován duchovním správcem v   trestnici u sv. Václava na Novém Městě pražském, kde pobyl až do roku 1856.
V   duchu bolzanovském využíval všech příležitostí, aby výchovou přispíval ke štěstí druhých. Krátký čas r. 1850 přednášel za profesora Padlesáka náboženství na filozofické fakultě. Roku 1853 podnikl rozsáhlou cestu po Rakousku a prošel všechny věznice, aby studoval podmínky, ve kterých žijí vězňové, a hledal způsoby, jak zlepšit vězeňství. Byl také vládou vyzván, aby vypracoval reformní návrh v   tomto ohledu, který byl přijat, ale neuveden v   praxi. Důležitá byla také jeho cesta r. 1856 po Německu, kterou věnoval tomu, aby si prohlédl učitelské ústavy a semináře. Po duchovní správě v   trestnici byl jmenován spirituálem v   kněžské věznici u sv. Jiří v   Praze. Tam zůstal do roku 1863.
V   tomto roce vzdal se místa a rozhodl se, že se bude cele věnovat školství a národní práci, nepřijal církevní úřad a zabýval se literaturou, vydával Školu a život (od r. 1855), byl členem obecního zastupitelstva v   Brandýse, poslancem zemského sněmu českého, členem zastupitelstva a městské rady v   Praze. Přispěl ke zřízení Vyšší dívčí školy a malostranského gymnázia. Jeho zásluhy o české školství a osvětu jsou veliké. Byl neohroženým bojovníkem za česká práva národní a nejednou byl pronásledován úřady státními i církevními a po pohřbu Havlíčkově byl i pod policejním dohledem. Založil více než 300 obecních a školních knihoven a byl jedním z   nejhorlivějších šiřitelů české knihy. Koncem roku 1865 se stal farářem v   Litni u Berouna. Řezáč se těšil neobyčejné důvěře českého duchovenstva a učitelstva a byl spolu s   Václavem Kratochvílem význačným vůdcem českého bolzanovství. Řezáč opatroval dopisy Havlíčkovy, Františka Náhlovského, Mudry, Vondry, Klejzara a jiných. U něho se soustřeďovaly písemné památky členů z   Bolzanova okruhu.
Literární archiv, který převzetím pozůstalosti Bolzanovy, Feslovy, Náhlovského, Zahradníkovy a jiných bolzanovců se stal nejbohatším zdrojem pro studium filozofie a díla Bernarda Bolzana a jeho žáků, měl pochopitelně od své reorganizace zájem na tom, aby shromáždil i rozptýlenou pozůstalost Řezáčovu. Teprve roku 1940 se podařilo získat velmi cennou sbírku úředních dokladů, které osvětlovaly Řezáčovu činnost redaktorskou a osvětovou. Téhož roku byly zakoupeny některé dopisy adresované Řezáčovi. Jednotlivé dopisy byly získávány v   letech 1947 - 1968. Tento soubor dokumentů a dopisů byl obohacen roku 1959, kdy dokumentační oddělení Památníku národního písemnictví v   Praze získalo téměř všechny doklady rodné, studijní a z   veřejného působení Františka Řezáče, řadu jeho rukopisů a cenných tisků i výstřižků z   novin o činnosti Řezáčově. V   této sbírce byly i doklady a dopisy rodinné. Dokumentační oddělení roku 1967 delimitovalo literárnímu archivu tuto cennou sbírku a ta byla spojena s   původní pozůstalostí uloženou v literárním archivu. Tímto sloučením vznikl cenný fragment pozůstalosti Františka Řezáče, uložený ve 3 archivních kartónech pod různými přírůstkovými čísly v   rozmezí 8/23 – 41/66, který však je jen nepatrnou částí z   velké literární pozůstalosti Řezáče, neboť ta byla po jeho smrti rozptýlena. Zahrnuje období 1831 - 1876.
      
Přehled literární činnosti Františka Řezáče

Mluvnice s   pravopisem pro českou mládež (1849)
Obraz zemí českoslovanských (1850)
Stručné sestavení a odůvodnění učení katolického (1850)
Vězeňství v   dosavadních způsobech svých (1852) První český spis v   tomto ohledu
Ueber die seelsorgerliche Wirksamkeit in der Oesterr. Detentions- und Strafanstalten (1854)
Kaple svaté Ludmily (1858)
Pobožnosti k   časům a dnům posvátným (1855) - Andachten für die heiligen Tage und Zeiten (1855)
časopis Škola a život (Řezáč časopis redigoval a publikoval v   něm řadu svých příspěvků)

(Dále přispíval do Veverkovy bibliotheky kazatelské, do Obecných listů naučných a do   Národní školy.)

S   Karlem Bulířem vydal
1. První knížka milé mládeže československé (1865)
2. Štěpnička (1866)

Přeložil do češtiny
Xenofon: O správě obce Athénské (1849)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace