Literární archiv Památníku národního písemnictví - Havránek Hubert

Vyhledávání:
Hubert Havránek
(1887-1970)
1. část

Narodil se 29. července 1887 v Chropyni na Hané, zemřel 11. února 1970 v Praze. Odborový přednosta ministerstva zdravotnictví, prozaik a básník.
Pocházel ze starého selského rodu, usedlého v Čehovicích na Hané. Jeho otec Alois Havránek byl kancelářským podúředníkem v cukrovaru v Chropyni, matka Terezie rozená Pišová pocházela ze Slezska. Do obecné školy chodil v Chropyni a od roku 1898 dva roky do měšťanské školy v Kojetíně. Od roku 1900 studoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde maturoval roku 1908. Pak studoval 7 semestrů teologii v Olomouci, kde byli jeho spolužáky pozdější církevní hodnostáři olomoucký arcibiskup dr. Matocha, prof. dr. Cinek a rektor olomouckého semináře P. Hradil, se kterými udržoval korespondenci do konce života. V lednu 1912 Havránek opustil teologii a odešel do Prahy studovat práva. V této době od roku 1912 - 1914 byl z existenčních důvodů vychovatelem v rodině Schwarzenbergů. Od ledna 1915 do konce války konal vojenskou službu na ruské a později italské frontě. 12. dubna 1918 byl promován na Karlově univerzitě v Praze na doktora práv. Po válce nastoupil jako právník u policejního ředitelství v Praze a od února 1922 přešel na ministerstvo zdravotnictví. Zde postupoval v hodnostech až dosáhl v roce 1945 hodnost sekčního šéfa v oboru právní judikatury, ve věci udílení subvencí pro soukromé zdravotní ústavy a péče o repatrianty a reemigranty.
Literárně začal pracovat již za studentských let. Psal fejetony do pražského deníku Čecha a básně do brněnského měsíčníku Obzoru pod pseudonymem Duchoslav Havert. Pak se delší dobu literárně odmlčel a až od roku 1924 se začal soustavně věnovat literatuře. Přispíval řadou básní, drobných povídek, fejetonů, úvah, recenzí a odborných článků do časopisů Lidové listy, Pražský večerník, Lid, Venkov, České slovo, Prager Presse, Národní politiky, Rozkvět, Šťastná rodina, Salon, Tribuna, Humoristické listy, Svět, Neděle, Pozorovatel (Kroměříž), Našinec (Olomouc), Hospodář, Náš domov (Brno), Filmový kurýr a do odborných zdravotnických časopisů. V posledních letech života přispíval do Katolických novin a do Duchovního pastýře. Inventář literární pozůstalosti obsahuje i soupis všech Havránkových časopiseckých příspěvků, uložených v této pozůstalosti. V letech 1932 - 1934 byl Havránek redaktorem zábavné románové knižnice Rodina (Universum) a v letech 1927 - 1931 byl filmovým referentem Venkova a Lidových listů. Některé z příspěvků uveřejňoval pod pseudonymem Havert nebo A. V. Hart. Byl členem Syndikátu českých spisovatelů a Družiny literární a umělecké v Olomouci. Za zásluhy o rodné město byl jmenován roku 1947 čestným občanem Chropyně.
Havránkovo literární dílo vyrostlo z půdy jeho rodné Hané, jež mu dala hojnost podnětů i námětů, které autor umocnil silou vzpomínky a úctou k rodnému kraji. Havránek se tak zařadil mezi přední spisovatele lidového hanáckého života, píšící hanáckým dialektem.
Jeho sbírky básní Pramen (1934), Písně o matce (1936) a Z plamene srdce (1939) shrnují citovou lyriku vděku, domova a štěstí. Řada jeho románů má ráz venkovských katolických žánrů. Havránkova knižní prvotina Duše Hané (1930), sbírka fejetonů popisující události církevního roku v jeho rodišti, je obdobou Mrštíkova Roku na vsi. První z jeho románů, autobiografie z jeho pobytu u knížat Schwarzenbergů Mezi pány vycházel v letech 1928 - 1929 v 6. – 8. ročníku Šťastné rodiny. Nejrozsáhlejší románovou prací je kronika hanáckého gruntu Dědictví otců, která vycházela nejprve pod názvem Do čtvrtého kolena v Pražském večerníku a roku 1933 vyšla v knižním vydání. Rovněž román Děvče z fabriky, osud dělnice z cukrovaru v rodné Chropyni, vyšel nejprve v Pražském večerníku a roku 1940 v knižním vydání. Havránkovou autobiografií z pobytu v semináři je kniha Za lepším chlebem, vydaná roku 1932. Romány Pro lásku a jeho pokračování Vykoupení lásky vycházely v letech 1931 – 1932 v knihovně deníku Lidu a Pražském večerníku. Rovněž román Přístav v bouři vycházel nejprve časopisecky ve Světě, ročníku 10. – 11. a roku 1935 vyšel v knižním vydání. Posledním vydaným románem Huberta Havránka je Výstražné znamení, který vycházel v olomouckém Našinci a roku 1936 vyšel v knižním vydání. K některým svým vydaným dílům vytvořil Havránek ilustrace nebo návrhy na obálky. Havránkova literární pozůstalost obsahuje i řadu rukopisů nevydaných děl, především dívčí román Svázaná křídla, cestovní vzpomínky Krásná Itálie a rozsáhlou básnickou sbírku Stará vize.
Svou odborně právní literární činností přispěl Havránek k vytvoření správné a jednotné judikatury v oboru lékárnictví. Roku 1938 vyšla jako jeden z dílů Československých zdravotnických zákonů publikace Lékárnictví, obchod s léčivy a jedy.
24. listopadu 1915 se Hubert Havránek oženil ve Staré Boleslavi s Aloisií (Luisou) Binderovou, narozenou 17. října 1892 v Mratíně u Kostelce nad Labem, kde byl její otec strojmistrem nostického cukrovaru. Také Luisa Havránková psala básně, drobné povídky a články, které byly otištěny v Lidových listech a Československé ženě. Jejich fragment je uložen v literární pozůstalosti. Zemřela 9. července 1978 v Praze.
Literární pozůstalost Huberta Havránka obsahuje osobní dokumenty, rozsáhlou korespondenci vlastní a manželky Luisy, celkem úplnou řadu rukopisů jeho básnického díla, románů, drobné prózy, fotografií, tisků a výstřižků jeho prací a o jeho životě a díle. Součástí fondu byla písemná pozůstalost (2 kartóny) Havránkova přítele, docenta sociologie dr. Klementa M. J. Žůrka (1874 - 1954), která byla vyčleněna a bude uspořádána jako samostatný celek. Literární pozůstalost Huberta Havránka byla získána koupí od rodiny roku 1978 a je uložena pod přírůstkovými čísly 106 – 108/78 a 72/91. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1979 (37 kartónů). Zahrnuje období 1900 – 1978.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace