Literární archiv Památníku národního písemnictví - Sedlák Jan Vojtěch

Vyhledávání:
Jan Vojtěch Sedlák
(1889-1941)

Jan Vojtěch Sedlák, básník, prozaik a literární historik, se narodil 20. září 1889 v Boskovicích na Moravě. Zemřel 11. června 1941 v Praze.
Do školy chodil v rodném městě a v něm také absolvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1909 odešel na pražskou univerzitu. Studoval moderní  filologii a soustředil se hlavně na literaturu a českou literární historii. Po ukončení studií působil na obchodní škole, ale pouze krátce, protože odešel na frontu. V roce 1916 byl raněn a po vyléčení roku 1917 byl přidělen ke Sborovému velitelství v Praze. Po vzniku ČSR se stal přednostou zvláštní komise na Ministerstvu národní obrany, kde vyvíjel osvětovou činnost a zpracovával československé vojenské názvosloví. Poté přešel na Ministerstvo školství a národní osvěty, kde řídil oddělení tiskové a publikační. V roce 1932 se neúspěšně snažil habilitovat na filozofické fakultě brněnské univerzity.
Jako básník a spisovatel debutoval poměrně pozdě, verše vydával v časopisech pod pseudonymem Jan Borek. Osobní lyriku z let 1932 -1939 vydal nedlouho před smrtí ve sbírce Píseň věčnosti. Jako novelista a romanopisec čerpal z venkovského prostředí. Nejvýznamnější jeho beletristickou prací je román Věnec jeřabinový.
V literární vědě studoval poetiku jako pomocnou vědu pro literární historii. Vydal monografické studie: O básníku Mayerovi, O Rudolfu Pokorném, Josef Thomayer, Petr Bezruč. Publikoval podnětný přehledný spis Literární historie a literární věda a neméně zajímavou stať K problémům rytmu básnického. Činnost badatelskou a vědeckou uzavřel prací O díle básnickém, kde shrnul výsledky svých studií.
Vedle kritické činnosti v časopisech (Venkov, Tribuna, Národní listy, Kmen, Národní kultura) uspořádal k vydání dílo Mayerovo, Šarlihovo, Taufrovo a Nerudovo. S Eduardem Bassem redigoval edici klasiků Pantheon. Založil a pořádal prozaickou řadu Hlasy země - edici ruralistického směru, jehož byl předním teoretikem a propagátorem.
Literární pozůstalost Jana Vojtěcha Sedláka obsahuje značně obsáhlou korespondenci. Především tu jsou dopisy mladých začínajících autorů edice Hlasy země a okruhu Moravského kola spisovatelů (K. Elgart-Sokol, R. Habřina, M. Jahn, J. Knap, J. Knob, J. Koudelák, F. Křelina, J. Marcha, F. Neužil, V. Prokůpek, Z. Rón) i dalších prozaiků a básníků (M. B. Böhnel, V. Martínek, L. Stehlík, Jan Vrba aj.). Významná je obsáhlá korespondence s P. Bezručem. Zajímavá je korespondence s literárními vědci a kritiky (P. Eisner, P. Fraenkl, A. Grund, M. Hýsek, A. Novák, A. Pražák, F. X. Šalda). Sedlák udržoval styky i se slovenskými autory (jsou zde dopisy A. Mráze, J. Smreka aj.). Z jednotlivých dopisů je významný např. dopis E. Basse a L. Janáčka.
Dále pozůstalost obsahuje rukopisy Sedlákových prací, cenné jsou soubory přípravných materiálů k monografiím o Mayerovi, Thomayerovi a Bezručovi i velký celek korespondence a materiálů týkajících se Rudolfa Pokorného. Z dalších rukopisů a strojopisů je zachováno mnoho textů recenzí, článků, přednášek a rozhlasových projevů.
Písemnou pozůstalost J. V. Sedláka předala po jeho smrti vdova Jiřina Sedláková Národnímu muzeu v Praze v roce 1943. Odtud pozůstalost přešla jako součást literárního archivu Národního muzea do Památníku národního písemnictví. Je uložena ve 21 archivních kartónech pod různými přírůstkovými čísly v rozmezí 252/40 - 34/59. Zahrnuje období 1862 – 1941.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace