Literární archiv Památníku národního písemnictví - Herites František

Vyhledávání:

František Herites
(1851-1929)


František Herites se narodil 27. února 1851 ve Vodňanech, zemřel 19. ledna 1929 v Praze.
Pocházel z lékárnické, měšťanské rodiny a tomuto povolání se také věnoval. Vystudoval gymnázium v Písku a po tříleté lékárnické praxi v otcově lékárně studoval farmacii na univerzitě v Praze a ve Štyrském Hradci, kde dosáhl v roce 1872 hodnosti magistra farmacie. Pak působil v lékárnách ve Štyrském Hradci, Rožnově, Netolicích, Praze, až byl povolán nemocným otcem k vedení lékárny ve Vodňanech. Po otcově smrti roku 1883 převzal jeho lékárnu a vedl ji do roku 1896, kdy byl nucen z finančních důvodů prodat lékárnu i rodný dům na náměstí.
Již v době studií navázal přátelství s Josefem Holečkem, jehož korespondence z let 1868 - 1928 (114 kusů) patří k cenné části literární pozůstalosti, právě tak jako korespondence z let 1869 - 1899 (159 kusů) s Otakarem Mokrým, vodňanským notářem a spisovatelem. S Otakarem Mokrým a s Juliem Zeyerem, který roku 1887 přesídlil také do Vodňan, tvořili přátelskou literární vodňanskou trojici. Styky s oběma literárními přáteli zvěčnil Herites ve svých Vodňanských vzpomínkách (1905). V této době byl Herites také starostou města Vodňan i starostou okresu. V létě roku 1893 odjel s celou rodinou na USA na světovou výstavu do Chicaga a vrátil se do Vodňan až na jaře příštího roku.
Po příchodu do Prahy v roce 1896 se Herites marně pokoušel o získání lékárnické koncese a přijal proto místo retaxátora lékárnických účtů za zemský a státní fond a tuto funkci konal až do vysokého věku 74 let v roce 1925, kdy odešel do výslužby. Od roku 1897 byl sekretářem lékárnického grémia, od roku 1899 byl též kontrolorem lékárny všeobecné nemocnice a v letech 1896 - 1899 redigoval Časopis lékárnictva.
Herites pracoval ve výboru nakladatelství Máje a v letech 1903 - 1914 byl hlavním redaktorem časopisu Máj. Od roku 1890 byl mimořádným a od roku 1901 řádným členem České akademie věd a vykonával po Jaroslavu Vrchlickém funkci sekretáře IV. třídy Akademie.
Po odchodu do výslužby roku 1925 se Herites přestěhoval do rodného města Vodňan, které mu darovalo pozemek k postavení vily, do které převezl svůj bohatý literární archiv a umělecké sbírky. Ve Vodňanech prožil poslední čtyři roky svého života a byl zde také pochován.
Heritesova próza vyrůstala z literárního ovzduší kolem časopisu Lumír v letech sedmdesátých. Prozaické prvotiny čerpají látku většinou z romantického prostředí italského (roku 1875 prožil delší dobu v Itálii). Postupem doby vystřídala tyto exotické příběhy žánrová drobnokresba českého maloměsta. Nejzdařileji zpodobnil Herites tento provincialismus tam, kde se přidržel bezprostřední životní zkušenosti a rodinných zážitků (Tajemství strýce Josefa). Přispíval zejména do Lumíru, Národních listů, Zlaté Prahy, Květů, Máje, Světozoru aj. podílel se na redakci Almanachu Anemonky (1871). Jeho sebrané spisy vyšly u J. Otty v letech 1908 - 1920 (15 svazků nedokončeno) a u J. Alberta v letech 1931 - 1934.
Literární pozůstalost Františka Heritese patří k nejrozsáhlejším fondům literárního archivu. Bohatá a důležitá je zejména jeho korespondence, ze které je nejcennější korespondence s jeho literárními přáteli. Především, jak již bylo řečeno, s Josefem Holečkem a Otakarem Mokrým, dále s Ignátem Herrmannem z let 1881 - 1926 (70 kusů), s Adolfem Heydukem z let 1877 - 1923 (181 kus), s redaktorem Václavem Hübnerem z let 1886 - 1917 (124 kusy), s Antonínem Klášterským z let 1884 - 1827 (65 kusů), s Janem Lierem z let 1882 - 1917 (83 kusy), se sochařem Josefem Maudrem z let 1881 - 1920 (128 kusů), s Františkem Seraf. Procházkou z let 1892 - 1928 (126 kusů), s Josefem Václavem Sládkem z let 1876 - 1911 (173 kusy) a Jaroslavem Vrchlickým z let 1877 - 1912 (59 kusů).
K Heritesově pozůstalosti patří též rozsáhlá korespondence jeho manželky Marie rozené Martanové (1857 - 1932) a korespondence jejich dcery Marie Heritesové (nar. 1881), houslové virtuozky, žačky Otakara Ševčíka na pražské konzervatoři. Je to zejména korespondence z let 1901 - 1904, z doby jejích úspěšných koncertních vystoupení v Praze, Vídni, Budapešti, Paříži, Londýně, Petrohradě a v USA, kde se v roce 1905 provdala za ředitele a spolumajitele cukrovarů v Bay City Josefa E. Kohna-Korna. Pozůstalost obsahuje též programy a kritiky jejích uměleckých vystoupení. Po manželově smrti roku 1910 navštívila Marie Heritesová několikrát svoji vlast, posledně v roce 1937, vystupovala koncertně a působila jako houslový pedagog v USA.
První část literární pozůstalosti Františka Heritese byl získáváno postupně různými dary a koupěmi a její inventář vyšel tiskem roku 1959. Ale hlavní rozsáhlá část pozůstalosti byla získána roku 1964 odkazem jeho dcery prof. Boženy Heritesové ve Vodňanech, jejíž vlastní literární pozůstalost a literární pozůstalost její tety Milady Martanové byly uspořádány samostatně a mají vlastní inventáře.
Literární pozůstalost Františka Heritese je uložena pod různými přírůstkovými čísly v rozmezí 67/57 – 86/94. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1975 (59 kartónů). Zahrnuje období 1774, 1816 – 1937.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace