Literární archiv Památníku národního písemnictví - Scheinpflugova Olga

Vyhledávání:
OLGA SCHEINPFLUGOVÁ
1902 - 1968

Herečka, spisovatelka, autorka dramat a básnířka Olga Scheinpflugová, žena Karla Čapka, se narodila 3. prosince 1902 ve Slaném v rodině redaktora, prozaika. básníka a dramatika Karla Scheinpfluga a jeho ženy Boženy, rozené Fričové. Zemřela 13. dubna 1968 v Praze. Ve Slaném pracoval K. Scheinpflug v rodinném podniku svého otce, ale toužil po Praze, aby se mohl věnovat spisovatelské činnosti. Po smrti své první ženy se podruhé oženil a odešel do Prahy, kde vstoupil do redakce Národních listů a stal se redakčním kolegou K. Čapka. Olga měla dva sourozence, bratra Karla, z kterého se stal později významný právník a autor vzpomínkové knihy Můj švagr Karel Čapek, a sestru Boženu, později provdanou za dramatika a divadelního kritika Edmonda Konráda, která Olgu věrně doprovázela po celý život.
Olgu Scheinpflugovou od mládí přitahovalo divadlo. Jako patnáctiletá odešla do Prahy připravovat se na hereckou dráhu u paní Hübnerové, která přijímala na hodiny jen zjevné talenty. První angažmá získala ve Švandově divadle, kde působila v letech 1920 - 1921. V roce 1922 přestoupila do Vinohradského divadla. Zde již došlo k plnému rozvinutí jejího hereckého talentu. Vrcholem divadelního života dvacátých let byla dramatizace Dostojevského románu Zločin a trest, ve které vystoupila v roli Soni (1928) a Tolstého románu Anna Kareninová, kde opět ztvárnila hlavní postavu Anny (1928). Borova avantgardní režie se stala senzací tehdejší divadelní Prahy.
V roce 1928 přestoupila O. Scheinpflugová do Národního divadla. V této době vytvořila řadu vrcholných rolí, které byly vybírány přímo pro její umělecký typ.
V roce 1944 přerušilo Národního s Olgou Scheinpflugovou smlouvu pro její nesmlouvavé protifašistické a demokratické postoje. I když po válce byla novým režimem opomíjena, přesto se vrátila na prkna Národního divadla, kde nezapomenutelně ztvárnila postavy stárnoucích žen. Její poslední rolí byla symbolicky Matka ve stejnojmenné Čapkově hře, jejíž premiéra se konala 1. září 1967 ve Vinohradském divadle.
Do povědomí mladé generace vstoupila O. Scheinpflugová svou rolí v devítidílném Dietlově seriálu Eliška a její rod.
O. Scheinpflugová byla také autorkou četných prozaických děl, v nichž odhalovala životní postoje a niterná hnutí žen své generace (Babiola, 1930, Balada z Karlína, 1935, Teta Anna, 1937, Vycpaný medvěd, 1941, Žlutý dům, 1947. Poslední kapitola, 1958, Margita, 1965, Karanténa, 1972). Průměr autorčiny prózy přesahuje novela Balada z Karlína, zachycující vztah dvou starších chudých lidí, který končí vzájemnou nenávistí dovedenou až k zločinu. Na pozadí obrazu svého soužití s Čapkem se pokusila v Českém románě (1946) zachytit širší společenskou problematiku 20. a 30. let. Dokumentární hodnota tohoto díla je však sporná a román se také setkal s kritickým ohlasem.
V letech 1925 - 1945 vydala O. Scheinpflugová šest lyrických sbírek - Tání (1925), Všední den (1932), Skleněná koule (1934), Kouzelná obálka (1936), Stesk (1939) a Tunel smrti (1945), z nichž pouze Stesk, napsaný po smrti K.Čapka, dosahuje určité básnické hodnoty. Byla také autorkou dramatických děl (Madla z cihelny, 1925, Zabitý,1927, Houpačka, 1934, Hra na schovávanou, 1939, Guayana, 1945, Viděla jsem Boha, 1945), pohádek a knih pro mládež (Andula vyhrála, 1937, Pepíkovy prázdniny, 1958, Království na drátkách, 1962, Bílé dveře, 1962, Pohádky, 1971).
Literární pozůstalost O. Scheinpflugové získal Literární archiv Památníku národního písemnictví jako celek v roce 1985 od rodiny Scheinpflugů. Pozůstalost tvoří korespondence přijatá i odeslaná, která je mnohdy dobovým dokladem toho, jak bylo dílo O. Scheinpflugové přijímáno či odmítáno. Dále jsou ve fondu početně zastoupeny rukopisy jejích románů, povídek, básní, dramatických děl i knih pro mládež. Její povolání herečky vyvolalo nutnost vytvořit zvláštní oddíl scénářů her, ve kterých hrála, většinou s režijními poznámkami. Ve fondu jsou zastoupeny i početné výstřižky, programy a plakáty her, v nichž vystupovala. Jeho poslední část tvoří materiály z původní expozice na Strži. V pozůstalosti bohužel nejsou téměř vůbec zastoupeny fotografie jak rodinné, tak i herecké, což právě v případě herečky je značný nedostatek.
Fond O. Scheinpflugové je uložen v 61 kartónech pod pořadovým číslem 40/85 a jeho časový rozsah je vymezen lety 1909 - 1999.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace