Literární archiv Památníku národního písemnictví - Hessen Sergej Iosifovič a synové

Vyhledávání:
SERGEJ IOSIFOVIČ HESSEN
(1887-1950)

JEVGENIJ SERGEJEVIČ HESSEN
(1910-1945)

DMITRIJ SERGEJEVIČ HESSEN
(1916)

Daný fond ve srovnání s ostatními osobními fondy má poněkud atypický charakter, protože se skládá z archivních materiálů tří osobností, profesora Sergeje Iosifoviče Hessena a jeho dvou synů, Jevgenije Sergejeviče Hessena a Dmitrije Sergejeviče Hessena.
Filozof, pedagog, právník a historik, profesor Sergej Iosifovič Hessen se narodil 16. srpna 1887 ve městě Usť-Sysolské (nyní Syvtivkar, hlavní město autonomní republiky Komi ve Vologdské gubernii) v Rusku a zemřel 2. června 1950 v Lodži.
Studoval filozofickou fakultu v Heidelbergu a v letech 1906 - 1909 ve Freiburgu. Po ukončení studií se vrátil do Petrohradu, kde se stal v roce 1914 soukromým docentem na filozoficko-historické fakultě petrohradské univerzity.
V letech revoluce a občanské války působil 4 roky jako profesor na tomské univerzitě, od roku 1917 jako její děkan. Později se vrátil do Petrohradu, kde přednášel na pedagogické katedře historicko-filologické fakulty petrohradské univerzity. Po krátkém pobytu ve Finsku odjel v roce 1921 do Berlína. Podzim a zimu 1922 strávil v Jeně, kde se věnoval usilovnému studiu. Koncem roku 1922 přijela do Berlína skupina ruských vědců, která zde v roce 1923 založila Russkij naučnyj institut, ve kterém S. I. Hessen vedl v letech 1923 - 1924 kurz přednášek o logice. Na jaře 1924 přijel do Prahy. Na základě své knihy Základy pedagogiky, která vyšla v roce 1923 v Berlíně, byl v Praze jmenován profesorem pedagogiky a 4 roky přednášel v Ruském pedagogickém institutu. Kromě toho měl přednášky i na Ruské lidové univerzitě v Praze, v Ruské filozofické společnosti a v jiných spolcích, jak v Praze, tak i v dalších městech ČSR. Po uzavření Ruského pedagogického institutu mu česká vláda stejně jako ostatním ruským emigrantům vyplácela stipendium a materiálně ho podporovala, takže se mohl věnovat své vědecké a literární činnosti. Byl redaktorem časopisu Russkaja škola za rubežom, stálým spolupracovníkem časopisu Sovremennyje zapisky, Die Erziehung a řady jiných časopisů, ruských, německých, italských, francouzských, českých, polských, srbochorvatských aj.
S. I. Hessen měl v Praze mnoho významných přátel, jako byl profesor pedagogiky V. Příhoda, pedagog E. Veleminský, filozof J. Patočka, E. Rádl, R. Pelikán, V. Vorovka aj.
Od roku 1931 se stal na podnět R. Jakobsona spolupracovníkem časopisu Slavische Rundschau a měl přednášky v Pražském lingvistickém kroužku. Kromě toho byl také členem Slovanského ústavu, kde vyšel sborník o L. Tolstém s jeho statí Tolstoj jako myslitel. V letech 1926 - 1932 jezdil často do zahraničí s různými přednáškami (Paříž, Berlín,Varšava, Krakov, Vídeň, Lipsko, Londýn, Vilnius, Riga atd.). V září 1936 definitivně opustil Prahu a odejel do Varšavy, kde již dříve přednášel na Svobodné polské univerzitě. Stal se profesorem varšavské univerzity a v roce 1939 byl jmenován jejím docentem.
Léta 1939 - 1945 prožil částečně na venkově poblíž Varšavy, kde působil jako domácí učitel, později se vrátil do Varšavy, kde se ukrýval v různých bytech, přednášel svým studentům a věnoval se vědecké činnosti. Potom opět odejel na venkov, byl krátce vězněn, při Varšavském povstání byl zničen jeho archiv. Koncem března 1945 odejel do Lodže, kde působil na státní univerzitě. Zemřel v Lodži v roce 1950.
Z četných vědeckých prací S. I. Hessena je možno vyjmenovat následující: Tragedija dobra v Braťjach Karamazovych Dostojevskogo (Sovremennyje zapisky 1928, kniha 35), L. Tolstoj kak pedagog (Russkaja škola za rubežom, 1928), L. Tosloj kak myslitěl (v češtině ve sborníku Tolstoj, Praha 1929), Borba utopii i avtonomii dobra v mirovozzrenii F. Dostojevskogo i V. Solovjova (Sovremennyje zapisky 1930, kniha 42).
Fond S. I. Hessena předal do literárního archivu Památníku národního písemnictví jeho syn D. S. Hessen, žijící ve Varšavě. Obsahuje především bohatou korespondenci s významnými světovými i českými filozofy a pedagogy, s kterými se S. I. Hessen stýkal (D. I. Čyževskij, N. O. Losskij, G. V. Vernadskij, J. Patočka, V. Příhoda aj.). Zajímavý je také dopis polské profesorky Stefanie Skwarczyńské J. V. Stalinovi.
       Z rukopisů jsou cenné nevydané autobiografické vzpomínky S. I. Hessena Moja žizň a bibliografie jeho vědeckých publikací.
Básník Jevgenij Sergejevič Hessen se narodil 5. 2. 1910 v Petrohradě a zemřel v roce 1945 v koncentračním táboře v Oranienburgu. V roce 1921 odjel do zahraničí, nejdříve do Německa a od roku 1924 žil v Praze. V roce 1929 absolvoval ruské gymnázium v Praze ve Strašnicích a potom studoval na Polytechnickém ústavu v elektrotechnickém oddělení v Lovani a v Praze. V Praze pokračoval ve studiích na německé technice, kterou však neukončil. Aby si zajistil životní existenci, dával hodiny ruského jazyka a nakonec se stal prodavačem v malém knižním obchodě. V roce 1942 byl jako žid uvězněn nejdříve na Pankráci, potom v pracovním táboře Panenské Břežany a nakonec byl odvezen do Terezína a odtud zřejmě do Osvětimi. Zemřel na tyfus v Oranienburgu v roce 1945.
J. S. Hessen patřil k třetímu, poslednímu pokolení pražské básnické skupiny Skit poetov. Začal psát v roce 1934. Byl členem redakce sborníku Skit, kde otiskl většinu svých prací (Skit III, 1935, č. 3, Skit IV, 1937), dále byl členem redakce tallinnského sborníku Nov (1935) a spolupracoval s varšavskými novinami Meč (1935 - 1939), s časopisem Žurnal sotrudničestva (Vyborg 1937) a s časopisem Sovremennyje zapisky, které vycházely v Paříži (1935). Jeho verše byly opublikovány také v almanachu Kovčeg (1942) a v časopise Na zapadě (1953).
       J. S. Hessen byl nadějným ruským básníkem, jehož dílo čeká ještě na zhodnocení. Velká část jeho básnické pozůstalosti se nachází ve fondu A. L. Bema, který je uložen v literárním archivu Památníku národního písemnictví, je zpracován a má soupis. Druhou část předal literárnímu archivu jeho bratr D. S. Hessen. Obsahuje jednak korespondenci přijatou (V. Mansvetov, E. Čegrincevová aj.), jednak korespondenci cizí, z níž nejzajímavější jsou dopisy Z. Gippiusové A. S. Steigerovi z let 1927 - 1928. Z cizích rukopisů najdeme v archivu
J .S. Hessena básně a aforismy A. S. Steigera, básně A. Golovinové, T. Tukalevské aj.
Pro poznání života ruské emigrace v Praze a jejího literárního zázemí jsou nejcennější
Hessenovy deníky z let 1929 - 1935, které jsou však na přání jeho bratra nepřístupné veřejnosti až do konce roku 2 000. Fond doplňují ručně malované plakáty a pozvánky na různé večery básnické skupiny Skit.
       Poslední část fondu tvoří archiv Dmitrije Sergejeviče Hessena. Narodil se 12. 7. 1916 ve Varšavě. Po příchodu do Prahy zde absolvoval německé gymnázium. V roce 1936 odešel s otcem do Varšavy, kde žije dodnes. Studoval na varšavské univerzitě (obor slavistika), kterou však nedokončil. Překládá z ruštiny, polštiny a němčiny.
D. S. Hessen spravoval archiv rodiny Hessenů a v roce 1996 jeho podstatnou část, týkající se jejího pražského působení, předal literárnímu archivu Památníku národního písemnictví. Fond D. S. Hessena obsahuje především těsně předválečnou a poválečnou korespondenci s ruskými emigranty, která vypovídá o jejich osudech (V. Mansvetov, T. Marinovová, V. Morkovin, M. Morkovinová, N. Těrleckij aj.), a sbírky básní S. Barta a L. Gomolického.
Fond rodiny Hessenů je uložen v literárním archivu v Památníku národního písemnictví v Praze ve dvou kartónech a zpracován pod přírůstkovým číslem 3/96. Jeho materiály zahrnují období od roku 1927 do roku 1994.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace