Literární archiv Památníku národního písemnictví - Hlaváč Bedřich

Vyhledávání:
Bedřich Hlaváč
(1868-1936)

Narodil se 25. prosince 1868 v Praze, zemřel 30. října 1936 rovněž v  Praze. Začínal jako bankovní úředník, stal se však brzy novinářem a tomuto povolání zůstal věrný po celý život. Od r. 1898 až do první světové války byl parlamentním zpravodajem Masarykova a Herbenova Času ve Vídni, uveřejňoval národohospodářské články v  předních denících a revuích (mnohé na popud dr. Kaizla a prof. Masaryka). Od r. 1903 do r. 1915 napsal všechny politické úvodníky Naší doby, redigované T. G. Masarykem. Za světové války psal do  časopisu Union, německy psaného orgánu českých konzervativců.
Za svého působení ve Vídni si Bedřich Hlaváč získal jméno žurnalisty nejlépe informovaného a znalého rakouských i dvorských poměrů. Udržoval styky s  mnoha význačnými politickými osobnostmi té doby, s  rakouskými ministry a poslanci; byl oblíbený u  všech českých politiků, neboť často dokázal právě v  zákulisí zapůsobit ve prospěch české politiky. Byl oddaným spolupracovníkem T. G. Masaryka, od něho přijímal směrnice pro svou žurnalistickou činnost; na druhé straně poskytoval Masarykovi (svému „Pastýři“) neocenitelné informace a služby pro politickou práci.
Po převratu se vrátil B. Hlaváč do Prahy, aby pomohl při formování nové československé žurnalistiky. Účastnil se organizačních příprav pro vydávání Prager Presse. V  r. 1919 se stal šéfredaktorem Tribuny, v  jejímž čele stál po celou dobu jejího trvání (do  r.  1929). Později dopisoval i do Lidových novin. S  českým prostředím však Hlaváč nesplynul tak dokonale jako kdysi s  vídeňským, jeho hlavní význam tedy spočívá v  tom, co vykonal pro českou žurnalistiku a politiku v  předválečné Vídni.
Své vídeňské zkušenosti a vědomosti o habsburském dvoře uložil do vzpomínkové knihy František Josef I. (1932). Vídeň a jiné vzpomínky (1932) je jeho další kniha o  rakouském parlamentu, o českých politicích a spolupráci s  TGM. Pražské prostředí z  počátku století zachytil v  knize Postavy ze staré Prahy (1932).
Vedle žurnalistiky měl Hlaváč velkou lásku k  divadlu (Národní divadlo uvedlo r. 1908 několik Saltenových aktovek, které pro ně Hlaváč přeložil z  němčiny), lásku k  hudbě, zejména k  Smetanově a Dvořákově; byl stálým návštěvníkem koncertů, oper, výstav a malířských ateliérů. Blízce se přátelil s  umělci, např. s  F. F. Šamberkem, Karlem Weisem, Maxem Švabinským. Českou literaturu v  německém prostředí propagoval svým překladem Zeyerova románu Jan Maria Plojhar (1905) do němčiny.
Písemná pozůstalost byla získána r. 1969 koupí a je uložena ve 2 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 103/69, zahrnuje období 1880 - 1936.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace