Literární archiv Památníku národního písemnictví - Hodek Josef

Vyhledávání:

Josef Hodek
(1888-1973)


Narodil se v Hořehledech 12. 6. 1888, zemřel v Plzni 14. 10. 1973.
Hořehledy jsou malá vesnice na Plzeňsku. Otec byl akademickým malířem, jemuž však osud nedopřál, aby se výtvarnictví věnoval soustavně. U otce získal základy ke svému dalšímu uměleckému vývoji. Absolvoval učitelský ústav v Plzni, maturoval roku 1907. Jeho otec, tehdy starosta v Blovicích a člen OŠR v Plzni se marně snažil opatřit pro něho místo na Plzeňsku. Hodek sám si nakonec našel místo na Moravském Slovácku, nejprve ve Velké Lhotě u Malenovic a od 1. 9. 1908 v Súchově, dědině bohaté folklórem. Od 1. 9. 1909 učil na Velehradě a od 1. 9. 1910 na expozituře Mistřické školy v Javorově. Byla tam zcela nová škola, jednotřídka. Měl mnoho volného času, kterého využíval k pracím o folkloru. Tehdy se seznámil s Bedřichem Benešem Buchlovanem, který mu zřejmě doporučil grafika Josefa Váchala. Pobyt ve Váchalově ateliéru o prázdninách 1912 založil celoživotní přátelský vztah. V dalším mu pomohla Reisnerova umělecká škola, která se zabývala hlavně tvorbou figurální, a praxe u pražského grafika a tiskaře A. de Piana. Od 1. 9. 1912 nastoupil v Boršicích u Blatnice, kde sebral mnoho národopisného materiálu. Byl pak znovu přeložen do Javorovce, kde v klidu dokončil a zpracoval své folkloristické záznamy, rukopis Rok na dědině. Rukopisy přehlédl Čeněk Zíbrt a doporučil jejich vydání u nakladatele Pelce. Zatím získal Hodek místo učitele v Číčově u Plzně, kde nastoupil 1. 9. 1913. Odtud narukoval do války, kterou prožil v Alpách. Ve Veroně byl zajat. Po návratu ze zajetí sloužil ještě nějaký čas v Bohumíně na Těšínsku jako čsl. důstojník. Domů se z vojny vrátil 1. 9. 1919. Učil další dva roky v Křimicích u Plzně a pak přešel jako ředitel školy do Plzně. V Plzni kromě toho učil několik let na odborné učňovské škole kreslení. Penziován byl roku 1940.
Vlastně až do odchodu do války se zabýval převážně folklórem. Jednal vážně o vydání svých rukopisů s nakladatelem Pelcem. Tato práce byla přerušena odchodem do války a po návratu ztratil o další jednání zájem. Určitou úlohu tu jistě hrálo i úmrtí nakladatele Pelce. Své národopisné rukopisy uložil v muzeu v Uherském Hradišti. Po návratu z vojny se mimo své učitelské povolání věnoval velmi pilně malířství a grafice. Byl především figuralistou se zájmem o akt. U Josefa Váchala se naučil velmi přesné dřevorytecké práci, které zůstal věrný po celý život. Jako grafik, zvláště v oboru drobné a užitkové grafiky, proslul i za hranicemi republiky. Obraceli se na něho četní sběratelé i ze zahraničí.
Jako krajinář se věnoval Plzeňsku (především okolí Hořehled, kam zajížděl do zděděné usedlosti, kterou si dal upravit tak, aby vyhovovala jeho výtvarným zájmům), a pak Lnářsku, bohatému na rybníky. Tuto krajinu poznal a oblíbil si ji už jako chlapec, když jezdil k babičce, matčině matce do Radošic.
Po svém penzionování se aktivně zapojil do práce v nejrůznějších spolcích výtvarníků. Tato činnost vyvrcholila po roce 1945, kdy se stává uznávaným představitelem výtvarnického života na Plzeňsku a konečně i předsedou Krajské pobočky Svazu československých výtvarných umělců. Svého postavení tady využil např. k pomoci Josefu Váchalovi, který žil v neuvěřitelných podmínkách ve Studeňanech u Jičína. Mimo jiné mu zařídil podstatné zvýšení penze. K Váchalovi ho pojil velmi vřelý vztah, Váchal se k němu hlásil jako ke svému jedinému žáku.
Písemnou pozůstalost předal Hodek ještě za svého života Karáskově galerii, odkud byla převedena do literárního archivu Památníku národního písemnictví. Její nejvýznamnější částí je korespondence s Josefem Váchalem, k níž patří i několik Váchalových rukopisů i části něterých jeho tisků s rukopisnými poznámkami a doplňky. Bohatá je korespondence s Bedřichem Benešem Buchlovanem, která se týká i některých plánů na společné bibliofilské edice Trojrám aj., dále korespondence se sběrateli, např. s V. Staňkem (jejíž část patří vlastně do korespondence rodinné), B. Sedláčkem, B. Lifkou a dalšími.
Pozůstalost Josefa Hodka je uložena v 28 kartónech pod přírůstkovými čísly 2/91 a 146/96, zahrnuje období 1928 - 1966. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1991.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace