Literární archiv Památníku národního písemnictví - Horák Josef

Vyhledávání:
Josef Horák
(1883-1968)


Narodil se 23. prosince 1883 v Rožďalovicích č. 48, zemřel 10. června 1968 tamtéž.
Pocházel z chudých poměrů, jeho otec Jan Horák byl domkář. V Rožďalovicích chodil do obecné a měšťanské školy, potom 1897 - 1899 byl „na handlu“ v Liberci. V letech 1899 - 1903 vystudoval jičínský učitelský ústav, kde se v roce 1905 podrobil i zkoušce způsobilosti pro vyučování na obecných školách. Odborné vzdělání si prohluboval i v dalších letech a získal aprobaci pro vyučování němčině (1906), hře na housle (téhož roku), pro vyučování na  všeobecných průmyslových školách pokračovacích (1910) a pro vyučování na  měšťanských školách (1913). Absolvoval též kurz pro péči o zanedbané děti (1921) a v  letech 1921 - 1922 navštěvoval Školu vysokých studií pedagogických.
Celý život působil na školách v Podkrkonoší (Jablonec nad Jizerou, Kruh, Roztoky u  Jilemnice, Martinice) s výjimkou školního roku 19212/22, kdy učil v Ústavu pro děti zanedbané v Dobřichovicích u Prahy.
V roce 1904 byl povolán k výkonu základní vojenské služby, prodělal i první světovou válku.
24. srpna 1909 se oženil s Marií Douskovou, dcerou řídícího učitele z Vojic. Společně vychovali jedinou dceru Miroslavu. Do důchodu odešel ve školním roce 1938/39 v  Martinicích a až do konce života pak žil v rodných Rožďalovicích.
Horákovo dílo můžeme rozdělit do tří oblastí: pedagogické, hudební a vlastivědné.
Učitelské práci se věnoval s plným zaujetím. Do vědomí svých žáků se zapsal lidskou, dobrosrdečnou, láskyplnou a veselou povahou, jak vyčteme z dochovaných dopisů jeho žáků. Napsal a vydal několik knih a článků s pedagogickou tematikou, především dva díly Občanské výchovy (1923 a 1925), v nichž využil žákovských prací.
Byl výborný hudebník a uplatnil se především jako sbormistr. V roce 1921 založil Pěvecké sdružení učitelů krkonošských, které dosáhlo výborné úrovně a koncertovalo nejen v  Podkrkonoší, ale i v Hradci Králové, v Praze atd. Spolupracovala s ním řada hudebních skladatelů, svůj sbor Havířská mu věnoval i Josef Bohuslav Foerster. Ale již předtím dirigoval Horák pěvecký sbor Hlahol v Jablonci nad Jizerou a po penzionování řídil pěvecký sbor Melantrich v Rožďalovicích.
Nesmírný význam měla jeho činnost sběratelská. Zaměřil se hlavně na sběr krkonošských a podkrkonošských koled, jichž shromáždil za pomoci svých žáků a přátel několik set. Tiskem vyšla jen malá část ve sbírce Krkonošské koledy, kterou vydal ve dvou vydáních nakladatel Josef Krbal v Lázních Bělohradě v roce 1938. Na základě této sbírky vzniklo i několik Horákových článků a rozhlasových pořadů; s dr. Jaromírem Jechem publikoval i odborné studie na toto téma. Většina sebraného materiálu (Horák nesbíral jen koledy, ale i lidové písně a kramářské písničky) čeká dosud na odborné zpracování a vydání.
Na úseku vlastivědné práce spolupracoval s Ústavem pro jazyk český při mapování podkrkonošského nářečí, podílel se na činnosti rožďalovického muzea, psal tamní kroniku a zapisoval své vzpomínky i vyprávění jiných pamětníků. Tak vzniklo Horákovo rozsáhlé rukopisné dílo Šplechty a poudačky (6 svazků), které lze srovnat s dílem Jana Buchara či Jaromíra Horáčka.
Josef Horák se na všech místech svého působení věnoval i ochotnickému divadlu, práci v Sokole a v dalších spolcích.
Práci Josefa Horáka oceňovali jeho spoluobčané i žáci na všech místech jeho působení. Zvláště pěkně se s ním loučili občané Martinic při jeho odchodu do penze. V roce 1967 byl vyznamenán titulem zasloužilý učitel, který převzal v pražském Karolinu ke Dni učitelů 28. března. Oceněním jeho celoživotní práce byl i televizní pořad Kantor, vysílaný 7.  ledna 1968.
Písemná pozůstalost Josefa Horáka je zachována velmi dobře. Uchovával nejen vzácnou korespondenci s hudebníky (J. Jindřich, B. Štědroň, J. Bartoš), spisovateli (A.  Kutinová, M. Kubátová), malíři (J. Skrbek, K. Kinský), básníky (V. Maršíček) i vědeckými pracovníky (J. Jech, F. Jílek), ale i se svými kolegy (J. Buchar, J. Horáček a další), vlastivědnými pracovníky (gen. J. Kasalický, J. V. Kučera, J. Machač, C. M. Metelka) a žáky. Jsou zachovány i rukopisy jeho literárních prací a výsledky jeho sběratelské národopisné činnosti. Nechybí ani pečlivá dokumentace v podobě drobných tisků a výstřižků, které se týkají Horákova života a díla.
Celou písemnou pozůstalost předala do literárního archivu Památníku národního písemnictví v roce 1989 Horákova dcera Miroslava Mikolášková. Po zpracování je fond uložen ve 13 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 92/89 a zahrnuje období 1882 - 1985.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace